Březenská 11 a popoběhnutí na Matyldě

Už delší dobu se necítím zcela fit a tak jsem se rozhodl, že Březenskou 11 absolvuji pouze jako divák a fanoušek. Roli fanouška jsem si vyzkoušel dokonale již v Hradci Králové a náramně jsem si ji užíval. Když jsem dorazil do Března, tak jsem vůbec neměl tušení, kam jet. Někde jsem zaparkoval a nikde žádný běžec, který by mě navedl na místo prezentace. Po deseti minutách bloudění jsem nakonec to správné místo našel. Ještě, že takto nebloudím na závodech (na to máme jinou expertku :-) ).

První osoba, kterou jsem potkal byla má velká oblíbenkyně a vzor do budoucna Zuzka Vítková. Marně přemýšlím, kdy jsme se viděli naposledy a vychází mi půlmaraton v Ústí nad Labem. Pak už to byla samá známá tvář a přišel jsem právě včas, abych se mohl zvěčnit s ostatními členy našeho kroužku. Já mám na to načasování poslední dobou nějaké štěstí.

Po chvilce dorazil i Míra Volf s Lenkou a Gorečkem a nakonec jsme se v tomto složení stali přesouvajícími se fanoušky. Po startu, kdy se 44 členné pole běžců vydalo vstříc 11 kilometrovému dobrodružství, jsem se nejprve přesunuli do Střezova, kde již čekal jeden z pořadatelů Pavel Nobst, aby navedl běžce na správnou cestu. Ten Pavel Nobst, který musel na základní škole trpět mé absolutně mizerné výkony a na vysvědčení mi dávat dobrou známku z milosti a ano, na základce a ani střední jsem neuběhl v kuse ani 800 metrů...
Elitní skupinu jsme sice již nestihli, to však nevadilo. Stále bylo komu fandit.

Následoval přesun na letiště a zde se chvilku čekalo. Po chvilce předvoj cyklistů a za nimi Kuba Patúc sledován Standou Ouzkým. Následně přibíhali i ostatní, nejprve rychlíci a pak i méně zdatní, přesto naprosto úžasní běžci. Už jsme chtěli jet zpět, když jsem v dáli spatřil růžové tričko běžců patřící Renatě Prokešové, která s námi prohodila i pár slov (samozřejmě za běhu). Tak jsme počkali a poslali jsme energii celému zbytku běžeckého pole, které jako dobrovolnice uzavíraly Anna Kukučová a Verča Babinčáková. Tuto roli jsem si letos zkusil na Spořickém půlmaratonu a není to nic jednoduchého.

Následně jsme dojeli do cíle. Většina účastníků byla již v cíli. Ženský závod ovládla Zuzka Vítková, celkově druhá byla Hanka Hahn a Gábina Steinerová byla třetí nejrychlejší ženou. Při vyhlašování výsledků jsme měli v nejmladší kategorii žen na nejvyšším stupínku Hanku Hahn, ale největší překvapení panovalo u žen "mladších veteránek". Třetí místo obsadila Petra Škaloudová, druhá byla Radka Stehlíková (druhé pódium v tomto měsíci) a první byla samozřejmě Gábi. Nádherný pohled vidět tři naše běžkyně a naší vlajku!  

Domů jsem odjížděl s hrdostí na naší úžasnou skupinu.

Odpoledne vysvitlo sluníčko a v rámci přípravy na půlmaraton do Karlových Varů jsem jako správný organizátor výběhů měl na programu popoběhnutí s Verčou a Míšou Endršovými. S běháním začala velmi (VELMI) nedávno i Sabina Vlásková, dcera našeho druhého dvorního fotografa Petra "Cara" Vláska, kteří tak doplnili místa v mém voze a na místě se k nám přidal i Pepa Hrabák a jádro naší skupiny bylo kompletní.

Počasí bylo jako vyměněné, nádherná obloha pokrytá jen malým množstvím mraků a sluníčko, které bylo citelně znát, že jsem byl nucen odložit jednu vrstvu! Verča měla na programu 2 kolečka, konkrétně 8 kilometrů. Míša se připravuje na 2Run, tudíž jí její program byl jen poloviční. Skupiny se rozdělili na Verču a mě, abych hlídal tempo a Míša běžela se Sabinou, Petrem a Pepou volný běh.

S Verčou jsme odstartovali a drželi tempo okolo 6:20 min/km. Sluníčko krásně hřálo, pro Verču možná až nepříjemně moc, mírný vánek přinášel pravidelné dávky příjemného ochlazení. Plán byl na tempo 7 minut na kilometr, běželo se nám až příliš dobře a tak jsme první kolo zvládli v průměrném tempu ze začátku. Pak přišla možná krize a my začali zpomalovat, když zejména sedmý kilometr byl v tempu 7:30 min/km.

Na závěrečný kilometr jsem se rozhodl vyzkoušet, jestli má v sobě Verča ještě dostatek sil. Zvedli jsme tempo k úrovni okolo 6:35 min/km a závěrečných 100 metrů jsme běželi sprintem v tempu okolo 3:30 min/km. Je vidět, že sil bylo dostatek, jen vodič neplnil svou roli řádně. Měl bych se nad sebou zamyslet. Chudák Verča ještě neví, že příští měsíc ji na Matyldě čekají kolečka tři a Míšu dvě. Příští týden mi obě pošlou vyplněné tréninkové plány za uplynulé tři týdny a já mohu vytvářet další.

Na závěr jsme si dali odměnu a víte, že Pepa se s Petrem znají z minulosti? Jen to chvilku trvalo, než si vzpomenuli odkud. Děkuji všem za dnešní výborné popoběhnutí a Sabině přeji, ať jí běhání baví.