6. ročník Březenské "11"

Datum akce: 16.10.2022
Délka trasy: 11,3 km
Povrch: Zpevněný
Počet účastníků: 111 + 58 (cca 5 km)
Cílový čas: pod 1 hodinu

Kdyby mi někdo v pondělí řekl, že v neděli zvládnu odběhnout závod v tempu pod 5 minut na kilák, tak se mu v duši vysměji a řeknu mu, že budu rád, když to vůbec ujdu. Tou dobou totiž trpím dokonalým houserem a 8 kilometrů klusání v rámci školení trenérů kondičního běhu druhé třídy je ryzí utrpení. Dosáhnout vzpřímené polohy je nad mé síly a bederní páteř ne a ne povolit.

Po návratu z úspěšně absolvovaného kurzu TKB II nasazuji každodenní horké koupele, že budu ještě brečet, až obdržím vyúčtování za teplo, ale když to pomáhá, tak to pomáhá. V pátek poprvé risknu kondiční klus a v tempu 6:10 minut na kilák vše jde, jen se po těch dnech bez pohybu cítím, jak parní lokomotiva a tepy jsou o nějakých deset úderů nad ideální stav. Neděle v tu chvíli dobu vypadá na to, že budu rád za čas okolo 1 hodiny a budu se cítit, jak vítěz maratonu.

V sobotu mám ráno krizi, že se mi vůbec nechce vylézt z auta! Dokonce jsem jel až do Mostu si dát 3 kolečka kolem Matyldy. Jenže je sychravo a já si jediné tříčtvrťáky šetřím na neděli. Kolenům je zima, sedám do auta a rozhoduji se pro odpolední klus. I tem nabírá konkrétní obzory, když napíše Pája a já klušu na 140 tepů pohodových 4,5 kilometru do Jirkova, pak si společně klušeme 6 kilometrů na 120 tepů, kdy si představuji, jak se ty tuky spalují v těch kamnech a pak klušu zbylých 4.5 kilometrů domů. Patnáctka necelých 20 hodin před závodem? Asi to nebude jeden z mých nejlepších nápadů, ale furt lepší, jak tři závody na krev během tří dnů z listopadu 2017.

Je neděle a gravitační pole mé postele má opět nějakou sílu, že se nemohu odpoutat a odkládám budík o celou hodinu! Snídaně počká, startuje se přeci až v 11:30, tak načerpám ještě nějaké to procento body battery a do dne vstupuji dle pana Garmina nabit na celých 94% a to je velmi slušná hodnota, kterou dosahuji zejména díky kompreskám na lýtkách přes noc. Po snídani se vydávám do Března, abych stihl start současných i minulých atletických svěřenců a když Bára s Nelou obsadí první dvě místa v závodě děvčat do 10 let, tak mám ohromnou radost.

Po odstartované pětce si dávám rozklus a běžím v protisměru s cílem doprovodit na poslední kilák a něco do cíle Viky (2013) a když je potkávám, tak můj rozklus nabírá pěkně na tempu až k hodnotě okolo 4 minut 45 sekund. Možná to i na závod půjde. Jedno je však jisté, na dlouhý rukáv to dneska rozhodně není, protože je mi brutální vedro. Po rozcvičce jde v šatně spodní vrstva dolů a nechávám si jen mnohými závodními bitvami zocelené černé tričko Běžci Chomutov, které má plno šrámů od spínacích špendlíků držící startovní číslo na svém místě.

Na start se řadím někam za první čtvrtinu a cca v 11:33 se jde na věc. Startovní pole vylétlo zase jak raketa a já hned tahám za brzdu a volím volnější otáčky, protože tato taktika se u takto dlouhých závodů s profilem, kdy se v podstatě 3/4 trasy stoupá, vyplácí. Ignoruji i to, že jsou přede mnou i lidé, kteří tam normálně nejsou. První kilometr z půlky po nezpevněném je za mnou a začíná kamarád kopeček, znatelně stoupající až do sedmého kilometru a po druhém kilometru se deru startovním polem pozvolna vpřed.

Nejprve mi za oběť padá Honza, který začátky rád přepaluje. Po chvilce dobíhám rodinné duo Míry s Filipem a následně i další běžce a běžkyně, až předbíhám Janču. Nyní mám před sebou Kamilu, kousek dál je Pavel a o dalších 150 metrů dál Jarda s Nikčou. Na občerstvovačce povinně vodu a nyní poslední necelé dva kiláky táhlé stoupání. Kamča už nemá do kopce moc sil a Pavel po březnové operaci ještě není zcela ve formě. Za to já nemám po velmi dlouhé době se stoupáním žádný problém a běží se mi naprosto skvěle.

Odstup mezi Jardou a Nikčou se pomalu, ale jistě zmenšuje. Už se těším na sedmy kilometr, to už bude trasa víceméně klesat. Jenže jak je má paměť chatrná, tak ono to na osmém kilometru podél letiště velmi mírně stoupá. Nevadí, běží se dál, Jardu a Nikču zdolávám u letiště. Po chvilce přichází jen ostrá levá a konečně dolů, kde by se dalo získat dost času, stačí na to mít jen odvahu a jistotu v bederní páteři. Ani jedno aktuálně nemám, ale není to třeba. Svůj cílový čas odhaduji na 53 minut a nějaké drobné, což by byl o minutu lepší výsledek, jak vloni.

Desátý kilometr a čas 47:15. Skoro jako bych běžel zase Běchovice, s tím rozdílem, že jsem o 30 sekund pomalejší, mám nastoupáno o 10 výškových metrů méně a profil má do Hrdlořezáku daleko. Co se vyběhne, to se musí i sbíhat a po desítce je nejprudší klesání na trati. Zde se odvážím chvilkami atakovat i 4 minuty na kilák a vzhledem k tomu, že neslyším za sebou žádný dupot a před sebou nevidím krom dobrovolníků nikoho, tak je asi už rozhodnuto.

Peláším si to do cíle, kde fandí mimo jiné i ségra a jak vidím čas na hodinách, tak to asi pod 52 minut nedám, ledaže bych dal sprint ala Usain Bolt. Na to už rozhodně sílu nemám, musím se spokojit s časem 52 minut a 7 sekund. Vloni to bylo 54 minut a 30 sekund, takže přes dvě minuty zlepšení, no neber to, že?

Výsledné časy předchozích ročníků:

21.10.2018 - 0:55:06 (den po maratonu :-) )
17.10.2021 - 0:54:30
16.10.2022 - 0:52:07