4. Ústecký VitaSport Půlmaraton aneb Tempo-Rosnička na 2 hodiny
Datum akce: 30.03.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 83
Obuv: Adidas Solar Glide
Cílový čas: 2:00:00 ± 20 sekund
Pořadové číslo: 09/133
Musím říct, že půlmaraton na Braníku mě dokonale odrovnal. Po celý týden bojuji s únavou a vůbec se mi nedaří unavené nohy rozhýbat. Bolí, lýtka bolí a dokonale limitují zbytek pohybového aparátu. Jsem tak nakonec rád, že budu vodit jen na dvě hodiny. To je čas, který bych měl zvládnout udržet i v případě i v případě mizerné formy, která mě poslední týdny trápí. Připravuji si tedy trénink do Garminu, beru si taháček na kilometrové mezičasy a po řádné snídani v podobě míchaných vajíček a následně ovesné kaše (divná kombinace, já vím) vyrážím tento měsíc již po třetí na Svádov v doprovodu Michala Luxy, kterého čeká debut v roli vodiče na 1:50 a manželů Ouzkých v roli závodníků.
Samotný rozklus je utrpení. Nohy bolí tradičně jak čert a mám trošku obavy. Už více jak 6 týdnů bojuji s pocitem těžkých nohou a nedokáži zatím nalézt úspěšný recept. Zatím jsem snížil objemy, přestal flákat protahování (a zařadil i protahování po cca 2 kilometrech běhu). Mám obavy, zda to vůbec zvládnu, ale veškeré pochyby stranou, 2 hodiny bych měl zvládnout, přinejhorším to nebude vůbec chutnat, ale co se dá dělat. Ještě protáhnu své zmožené svaly a hurá na start.
V Garminkách mám připravený trénink s tím, že je tam 22 segmentů s cílovým tempem mezi 5:35 - 5:45 min/km. U každého kilometrovníku budu tlačítkem LAP nulovat a na displeji vidím průměrné tempo segmentu a aktuální čas segmentu. Toto nastavení jsem si vyzkoušel na desítce a velice se mi osvědčilo, tak není důvod nic měnit. S úderem 11té hodiny vyrážíme na trať a už od začátku může být pro mnohé těžké uhlídat tempo a nenechat se utavit davem. Sám jsem zvědav, kolik jich po cestě doženu a předběhnu.
U prvního kilometru mi vrní čas 5:41, běžím přesně na čas. Nikdo z mé skupinky však neví, že celkem trpím ve snaze udržet stanovené tempo. Nohy se cítí na tempo okolo 20 sekund pomalejší. Nesmím je však zklamat a snažím se své běžecké trable hodit za hlavu. Jde se dál, druhý kilometr opět 5:41. Strojové tempo zatím všichni zvládají a nyní se snažím využít mírného klesání k obrátce pětky, abychom nahnali čas před "ovečkami", neboli stoupání k Valtířovu.
To, že tam jsou ovečky jsem si vlastně poprvé všiml až vloni, kdy jsem tu vedl půlmaraton poprvé. Radím ostatním zkrátit krok a zvýšit frekvenci, jenže stoupání se sklonem 16 stupňů není žádná sranda. Nahoře jsme mírně prořídly a zároveň jsme díky němu ztratili nějakých 5 sekund, žádná tragédie. Nyní to bude až do 7,5 kilometru celkem pohoda a dokonce i nohy se začínají chytat. U hřbitovní zdi zapózujeme opět fotografovi a běží se dál k dalšímu milníku na trati, kterým je pivovar ve Velkém Březně
Po naší pravici zrovna traktor obdělává pole a můžeme být rádi, že nepráší a hlavně nehnojí! Jana straší, že dnes má jet parní mašinka, místo toho jede klasická nákladní lokomotiva. Krátce předtím zdoláváme čtvrtý kilometr v čase 5:39 a nyní hurá k tomu pivovaru. Ten jde cítit zhruba z půlkilometrové dálky. Zdejší pivo bohužel neochutnám, neboť se již rok a půl řadím mezi abstinenty a rozhodně nevidím důvod, proč bych neměl v této tradici pokračovat.
Nyní dolů kolem důchoďáku a na pátý kilometr. O sekundu pomalejší, než bych měl být a nyní je na čase trošku zrychlit, aby byl čas na občerstvovačku, k ní to máme přibližně 2 kilometry. Nyní jde konečně cítit ten vánek do zad, který pomáhá, ale pak bude brzdit. 3estý kilometr zvládáme za 5:38 a opět zvyšuji tempo. Co nevidět budeme u občerstvovačky a mě by se doušek vody hodil. Nakonec se na ní zdržíme přibližně 10 sekund a čas 5:48 v rámci zdržení beru jako akceptovatelný. Hurá nahoru k otočce patnáctky, opět zapózujeme fotografovy (ten Birell, co mu leží u nohou budí závist) a hurá na "nejnudnější" úsek závodu.
Nejrychlejšího běžce čekám tradičně za osmým kilometrem, který jsme zvládli za 5:39. Můj odhad byl správný. Má náskok asi 20 metrů před skupinkou 2 pronásledovatelů a delší chvilku trvá, než proběhne celkově čtvrtý Pepa Unger, který běží tak trochu sám. Jak se budeme blížit otočce, tak jich bude více a více. Na devátém kilometru máme čas 5:38 a vše jde zatím podle plánu. Skupinky běžců pomalu houstnou, nejprve se v protisměru prořítí Míra Volf, který atakuje čas 1:40 a Michala čekám kousek za desátým kilometrem. Ten jsme zvládli v čase 5:36 a pravda, pomohlo to, že mírně klesal.
Kolem Michala je slušná skupina běžců a rozhodně nevypadá na to, že by si tu roli neužíval. Odhadem pomalu 3/4 běžeckého pole je před námi a otočku zvládám s 3 sekundovým náskokem v čase 59 minut a 57 sekund. Hned však cítím, jak se do mě opírá protivítr a není to nic příjemného. Nyní je čas pro ty, co se cítí dobře, aby se pokusili o trhák a toho využívá dvojice běžců v podobě Litvínovského běžce s číslem 15 Přemysla Nigrina a s 80kou běžícího Marka Kučery. Naše nyní již 4 členná skupiny probíhá 11. kilometr v čase 5:43.
Ten protivítr moc nechutná a ani profil tratě, který trošku stoupá, moc tempu nepomáhá. Další kilometr zvládáme za 5 minut 42 sekund a na cestu nabíráme jedno z rychlejších běžců, kterému odešla hlava a už se mu nechce běžet. Říkám mu, že čím rychleji poběží, tím rychleji to utrpení bude mít za sebou. K občerstvovačce to však není můj oblíbený úsek a třináctý kilometr je opět o sekundu pomalejší, než bych potřeboval, jenže koukám, že už toho začíná mít Jana dost. Nemohu však příliš zrychlovat, abych neutavil skupinu, čas doženeme až po občerstvení a čas 5:39 jen smazává ztrátu z předchozích dvou kilometrů.
Zde zpomaluji jen na nezbytně nutnou dobu, beru si jen kelímek s vodou. Běžím pomalu dál a dávám čas skupince, aby mě dohnala, ale to se daří jen Františku Staňkovi, který běží celkem konzervativně a má ještě dost sil na zbytek závodu. Občerstvovačka ovlivnila celý kilometr a čas 5:48 je v podstatě totožný s naší první zastávkou. Nyní již ve dvojici pomalu dotahujeme jedince před námi. Nejprve dvojici před důchoďákem a v těchto místech na 16. kilometru v čase 5:38 jde František do trháku. Nyní již běžím sám a na chvilku ztrácím v úseku za pivovarem koncentraci, která stojí v konečném součtu 4 sekundy za ideálním časem na kilometr.
Kousek v předu je roztrhaná malá skupinka běžců a byl bych rád, kdybych nikoho z nich nedohnal. Zase se na chvilku vracím na ideální tempo, konkrétně 5:41 a po chvilce Valtířovský kopec v tom špatném směru - dolů. Bolí to jak čert, když nemám důvěru v mé nohy a po této krátké anabázi začíná pálit pravé chodidlo, to už tu dlouho nebylo. Opět mě to trošku rozhazuje, ale vědomí, že už jsme kousek od cíle, je dostatečná dávka motivace. Čas 19. kilometru má hodnotu 5:44 a dva kilometry před cílem nabírám jednoho běžce. Zatím se chytá. Dvacátý kilometr zvládáme v čase 5:36.
Kousek před námi je běžec ve žlutém triku a podle běžeckého projevu mu to moc nechutná. I toho nabírám do vláčku, jenže ztrácím toho předchozího. Jdeme, 500 metrů do cíle, číslo 84 ve žlutém se drží perfektně a na cílových 200 metrech mi poodbíhá (nakonec o 15 sekund). Já protínám cíl v čase 1:59:59, tomu se říká běžet na čas! Dokonce ani ty nohy tolik nebolí, jak bych předpokládal. Dojem z běhu samotného však moc pozitivní není. I přes to vše jsem si roli vodiče opět užíval. Jen to vypadá, že se další příležitost naskytne až na Chomutovském půlmaratonu.
Na závěr děkuji tradičně Verče a celému pořadatelskému týmu včetně dobrovolníků, že pro nás připravuje tyto závody! Bez toho nadšení by to nešlo! Velké díky patří Michalovi za to, že na sebe vzal tu zodpovědnost a bravurně to odvodil na čas 1:50. Díky všem fotografům podél trati (zejména pendlujícímu Josefu Kafkovi, kterého jsem poprvé viděl v neběžeckém a tak jsem ho málem nepoznal. Na některých fotkách vypadám docela i normálně :-D!
