5. Ústecká VitaSport Patnáctka a PĚTKA
Datum akce: 16.03.2019
Délka trasy: 5,0 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 99 (15 km) / 87 (5 km)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: Co nohy (a HLAVA) dovolí
Pořadové číslo: 07/131
Při registraci váhám, zda se mi chce běžet patnáctka, nebo zda mám vyzkoušet pětku. Krátké závody moc neběhám a to je možná škoda. Po chvilce váhání volím tedy kratší vzdálenost. Nyní o měsíc později se cítím mizerně, nemám rychlost, nohy bolí a celkově je to na nic. Kde je ta loňská forma? Mám dokonce obavy, že budu mít co dělat, abych to zaběhl za 22 minut a 30 sekund! Vůbec si nevěřím a při závěrečném kilometru čtyřkilometrového rozklusání, který běžím v tempu 5:00, mám co dělat! Přemýšlím, jak mám dnešní závod běžet a nakonec volba padá na strategii - co nohy a hlava dovolí.
Vypadá to, že na závod nás déšť neopustí. Brýle nechávám v autě a budu si užívat rozmazaný svět plný barevných fleků, zejména ty žluté s nápisem "Už tam budééém?" půjdou vidět pěkně z dálky a že jich tam je. Start se nakonec kvůli několika opozdilcům o pár minut odkládá. Snad moc nevychladnu. Na nohách mám po dlouhé době závodní Adizera. Na to, že mají za sebou jen 300 kilometrů, tak už je podrážka v dosti dezolátním stavu. Trošku si hraji s myšlenkou běžet v tempu 4:15, ale obávám se, že je to momentálně nad moje schopnosti.
Celé startovní pole vystřelí vpřed ohromnou rychlostí, které odmítám akceptovat. Padám za oběť jednomu běžci za druhým a Lenka Berrouche mi rychle mizí v dáli. Snažím se soustředit jen a jen na sebe a po půl kilometru vidím, že tempo ostatních pomalinku polevuje. Za svou závodní "kariéru" jsem se naučil, že závody se na prvním kilometru nevyhrávají a přepálené tempo může později hodně zamrzet. První kilometr přesto moc nechutná, cítím v ústech takovou zvláštní pachuť, kterou jsem naposledy cítil na střední, když mi to běhání nahánělo hrůzu. Co se dá dělat, nadále pronásleduji skupinu fleků, mezi kterými je například Kamila Turková.
Druhým kilometrem už tempo trošku polevuje. Dostávám se na trvale udržitelné tempo, odhadem okolo 4:15 a hlavní je udržet kontakt se skupinkou běžců vpředu. Vůbec netuším, jaké běžím tempo a je mi ro upřímně ukradené. Nohy už se probraly do poslušnosti a rychlost doháním spíše frekvencí, než délkou kroku. Přichází kilometr s otočkou a je mi zcela jasné, že tento kilometr bude nejpomalejší. Nejprve klesáme a to logicky znamená, že to budu muset za chvilku vystoupat. Držím kontakt a po otočce mám v plánu zaútočit a dostat se o pár pozic dopředu.
První za oběť padá Kamila Turková, nyní mám před sebou skupinku několika běžců, které bych také rád dohnal a předehnal. Lenka už je asi moc daleko, to bych musel nasadit maximální tempo už nyní a na to je moc brzy. Kritický třetí kilometr je za námi. Nohy makají, nic nebolí. Je to jako kdyby mé tělo bylo nadopované adrenalinem. Doháním, předbíhám. Kousek od značky posledního kilometru mám před sebou dvojici běžců a ta mi padá za oběť, i když ten druhý se nechce jen tak snadno vzdát. Slyším jeho dech, ačkoliv sám stupňuji tempo nejprve na 4:10, později i na hodnotu okolo 4 minut na kilometr. Nestačí však na můj finiš a ani není třeba jít do závěrečného sprintu, abych si svou pozici pojistil. Čas 21 minut a 3 sekundy, nejsem si zcela jist, ale měl by to být můj nový osobní rekord na závodní pětce!
Jdu vyklusat. Rozklus byl 4 kilometry, závod 5 kilometrů, výklus by mohl být 6 kilometrů, abych měl dnes v nohách 15 kilometrů? To zní jako dobrý nápad. Nejprve doprovodím naší modrou Miru do cíle a pak pokračuji v klusání s Lenkou a Mácou. Obě mne po 1,5 kilometru opouštějí a po chvilce již potkávám Aleše Filingra, pozdějšího vítěze závodu na 15 kilometrů. Já se rozhoduji, že doběhnu až pod kopeček u oveček a mezitím potkávám další běžce a běžkyně. Jeden je dokonce zklamaný, myslel, že dohání soupeře a on si tu jn někdo vyklusává.
Musím říct, že se naši přátelé vůbec neztratili! Standa Ouzký dokončil celkově na 11. pozici v čase 58:57. Kousek nad hranicí jedné hodiny v čase 1:01:31 dokončil i Michal Luxa, který porazil Michala Štumpfa o 15 sekund! Zdeněk Jahoda zvládl závod v parádním čase 1:04:09. Pod 70 minut to zvládl Míra Volf, který doběhl v čase 1:09:56. Cíl rozhodně splnila Petra Ouzká, která chtěla běžet pod 75 minut a to se jí s náskokem 8 sekund i podařilo a nakonec z toho byla i bedna v kategorii. Láďa Kareš dělal doprovod své manželce Zdence, která v čase 1:30:05 obsadila druhé místo v kategorii a naše vlajka jí tak mohla doprovodit na stupně vítězů.
Děkuji všem pořadatelům, dobrovolníkům a fotografům za další z podařených závodů a už nyní se těším, až se za dva týdny na Svádov vrátím, tentokrát opět v roli vodiče.
