Běh kolem Doubravky & Most Halfmarathon #1
Po včerejší absenci na Zimním Běžeckém Poháru, kdy jsem dal přednost neběžeckým aktivitám v Mostě, ve mně hlodalo svědomí. Musím tuto absenci nějakým způsobem kompenzovat a naštěstí se dnes běžel Běh okolo Doubravky, který měl podobné parametry, jako Závod kolem Bobřáku, jen chyběla hromada bahna a schody na závěr. Na druhou stranu byl závod téměř o dva kilometry delší, tudíž adekvátní náhrada.
Budíček brzy ráno, start závodu je v 9:00 a do Teplic to je přeci jenom pár minut cesty. Tentokrát jedu zcela sám, krakonoš Radek Gruber, který mi ve čtvrtek na kroužku
zahnízdil myšlenku absolvovat tento závod, zradil! Někdo musí být poslední v cíli a sám nevím, co mě čeká. Malou část trasy jsem absolvoval vloni v rámci Teplického půlmaratonu, takže matně vím, co mě čeká. Terén, terén, stoupání, klesání, ale doufám, že tentokrát nezabloudím, jak tomu bylo v zimě.
Na místo dorážím přesně v 8:00 a světe div se, jsem první registrovaný muž. Stejně, jako celou sezónu u Čendy, i zde poběžím se startovním číslem 1. Nadšen z toho moc nejsem, startovní číslo jedna s sebou nese velikou zodpovědnost :-D a já nevím, jestli jsem na takovou připraven. Po chvilce doráží i Míra Molcar, který včerejší "Bohňák" kolem Bobřáku nevynechal. Poslední známou tváří se stává Zdeněk Jahoda. Do startu zbývá dost času, tak se přezouvám do svých tereňaček a jdu se rozběhnout.
Vyběhnu k trati a úvodní stoupání se mi moc nelíbí. Vloni v létě se běželo dolů a to mi vyhovovalo mnohem více. Tady budu rád, když udržím tempo okolo 5:30 - 5:40 a moc tady neztratím. Po chvilce opět potkávám Míru a běžíme spolu zpátky. Včerejší závod u Čendy byl slušně obsazen a letos už na běžce nečekala žádná oranice. Následovalo čekání na start a já se na asfaltu vyběhávám, abych udržel tepovku okolo 120 - 130 úderů, tělo na provozní teplotě. Je rozhodně tepleji, než včera v Mostě. Díky opozdilcům se startuje o 5 minut později. Když vidím ty běžce okolo sebe, tak se cítím, jak hobík co zabloudil mezi atlety a nemám tam co dělat. Dnes to bude celkem náročné.
Startujeme a já se držím Zdeňka Jahody. Nohy jsou nějaké těžké, vůbec se jim nechce do tempa a na vrcholu kopce je mi zle. Asi jsem to přehnal, ale tempo 4:40 je takové obvyklé tempo, jenže na rovině a asfaltu, ne do dlouhého táhlého kopce. Prvotní mezičas po 1 kilometru 4:54 min/km jen potvrzuje mojí domněnku, kterou podtrhuje tepovka nad 180. Musím zvolnit a hned klesám hned za pětici běžců a běžkyň. Běží se mi stále z těžce a vůbec mě to nebaví. Na druhém kilometru přehlížím odbočku a další dvojice získává můj skalp. Teplice jsou prostě zakleté. Po chvilce musím rezignovat i před běžcem se startovním číslem 3. Parádní první kolo!
A opět to stoupání. Já myslel, že mám na sobě boty do terénu, ne boty s cementovou podrážkou! Nohám se stále nechce nahoru, ale běžec se startovním číslem 3 je stále na dohled a já si z něj dělám vodiče. Držím si konstantní odstup, zrychlovat se nohám moc nechce. Každé, byť jen mírné stoupání bolí a zdá se mi, jako kdyby se 2 kilometry jenom stoupalo a dolů to byl jen ten zbývající půlkilák, ale poměr byl 1,5 kilometru na kilák. V klesání slyčím za sebou kroky a ztrácím pozici na úkor běžce se startovním čísle 2. Chvilku tedy běžíme za sebou s čísly 3 - 2 - 1, ale dvojka se brzy dostává i před trojku.
Na hodinkách mi pípne pátý kilometr a najednou se běží lépe. Nohy se asi konečně dostávají do provozní teploty. Na dlouhém táhlém stoupání se sice před trojku nedostávám, vyčkám až na vrchol stoupání po přeběhu betonové cesty na Doubravku. Útok byl úspěšný a míjím sedmdesátníka Rudu Vorlíčka, který poběží až v 11 hlavní závod na 4,2 kilometr. V hlavě se mi opět promítla scéna, kdy mě tento velký běžec předběhl kilometr před cílem Ústecké Vitasport Desítky a vůbec nevypadá na svůj věk! Před sbíháním slyším rychlé kroky a klidím se ke straně. Předbíhá mě Oto Ottenschläger a naděluje mi kolo. Později se to samé daří i druhému a třetímu nejrychlejšímu.
Poslední kolo. Běžec se startovním číslem už se nezmenšuje, ale zvětšuje! Asi mi zbývá do stoupání nepatrně více sil a své hraje i můj nižší věk, dneska to je taková ostuda :-D a tento výkon si rozhodně za rámeček nedám. Cílový čas tou dobou odhaduji nad 53 minut a na hodinky raději ani nekoukám. Snažím se stahovat dvojku a před klesáním mu téměř dýchám na záda. Soupeř si mé blízkosti dobře uvědomuje a zapíná forsáž! Tak dobře, přistupuji na jeho hru a letím dolů. Mé tempo je nyní odhadem 4:20 na kilometr, ale postava vpředu se zmenšuje a je rychlejší! Já to sbíhání prostě neumím! Blížím se k cíli a odbočuji vlevo. Soupeř mizí za plotem. Už jsem na cílové rovince. Moderátor hlásí, že se blíží běžec se startovním číslem 1 Jiří Holeček z Chomutova, tento pocit zažívám poprvé! Jsem v cíli. Čas 51 minut a 30 sekund je mnohem lepší, než jsem očekával zejména díky poslednímu kilometru, který má průměrnou hodnotu 4:27 km/min. Trošku lepší čas, jak na Run Tour v Liberci, ale rozhodně žádný důvod ke spokojenosti.
Most Half Marathon #1
Jak jsem již zmiňoval výše, včerejší den jsem dal přednost neběžeckým aktivitám na půlmaratonu v Mostě, kdy jsem opět nabídl své služby jako hlídač Gustíka. Slib je slib a ten má přednost před jakýmkoliv závodem a rozhodně jsem nelitoval. Běžci to včera rozhodně neměli jednoduché, byla celkem zima. Při příjezdu bylo na ukazateli u startu teplota 3,5°C a při startu panuje přibližně o jeden stupeň více. Vůbec jsem to účastníkům nezáviděl a proto jsme byli s Gustíkem po většinu závodu v teple tiskového centra. Gustík si tam dokonce našel i kamarádku Josefínku, která mu půjčovala autíčka. Prvních 25 minut jsem ale musel sloužit, jako koník a na závěr má hlava sloužila při fandění, jako buben. Ještě že je dostatečně tvrdá, o čemž se mohla v mých sedmi letech přesvědčit jedna Škoda 1203.
Z tiskového centra dobře vidíme na start a cíl a protilehlý šestý kilometr. V té době bubnování na mou hlavu běží Ivana kousek za vodičem na 1 hodinu 30 minut. Přibližně o 10 minut později koukám na start a cíl a vidím Michala Luxu a Jirku Malinu, jak se drží vodiče na 1 hodinu 40 a závod mají také dobře rozeběhnutý. V době absence Josefínky si Gustík našel novou oblíbenou hračku, klíče od mého auta, které prohazoval přes mříž nástěnky, ale když Josefínka nefandila s maminkou tátovi, tak jej zajímala ona, respektive její autíčka a zejména to červený Blesk McQueen, kterého mu nechtěla půjčit.
Po 45 minutách cítím, že je potřeba vyměnit plenku. Tento úkon provádím poprvé, vlhčené ubrousky a po 2 minutách je počuraná plenka vyměněná a Gustík může opět řádit, zejména když mu po chvilce doráží Josefínka. Já koukám na trať a vidím Ivanu, jak vbíhá do posledního kola. Vodič na 1:30 už se trošku vzdálil, ale přesto má zaděláno na velmi dobrý čas, možná osobní rekord. Mezitím Josefínka půjčuje Gustíkovi Bleska McQueena, je to kouzelná holčička a s Gustíkem děkujeme. Chvilku si hraje s autíčkem a deset minut před půl jednou je čas obléct Gustíka do overalu, abychom stihli doběh maminky. K mému překvapení tato procedura probíhá zcela hladce a my jdeme k cíli.
Tou dobou probíhají rychlíci pod 1 hodinu a 30 minut, mezi kterými je i Zdeněk Jahoda. Když se na hodinách objeví 1:32, tak vidím Ivanu vbíhat na cílovou rovinku. Říkám to Gustíkovi a ihned běží mamince na proti. Ivča se zastavuje a bere Gustíka na závěrečných 100 metrů do náruče. To bude parádní cílová fotka pro nejrychlejší ženu závodu, která protíná pásku v čase 1 hodina 33 minut a 42 sekund. Později koukám, že to bylo 4 sekundy za jejím osobním rekordem, ale někdy musí jít osobní rekord stranou zážitkům.
Chvilku trvá, než doběhnou nejrychlejší Běžci Chomutov a nejrychlejším zástupcem byl tentokrát Michal Luxa, který závod zvládl v čase 1 hodina 40 minut a 54 sekund a slavil tak výrazné zlepšení osobního rekordu. O minutu později dobíhá i Jirka Malina ve svém novém osobním rekordu 1 hodina 42 minut a 5 sekund. O 25 sekund rychlejší, jak Jirka byla Zuzka Vítková, která dokončila závod jako třetí nejrychlejší žena! Parádní výkon! Pod hodinu padesát se vešel i Lukáš Tržický, který zvládl závod v čase 1 hodina 47 minut a 42 sekund a hranici dvou hodin překonala i Verča Babinčáková v tandemu s Michalem Vlachem, který měl tento závod jako přípravu na maraton ve Valencii, oba dokončili v čase 1 hodina 58 minut a přibližně 6 sekund.
Všem účastníkům gratuluji.
