Běh s Kynšperským Zajícem

28.05.2018

Datum akce: 27.05.2018
Délka trasy: 10 km
Povrch: Trail
Počet v cíli: 72
Obuv: Adidas Response TR Boost
Cílový čas: Přežít

Další víkend, kdy jsem neodolal běžeckému vábení a dal si závod (s pořadovým číslem 30/2018) jak v sobotu, tak další závod hned den na to v neděli. Že za tak krátkou dobu tělo nestihne zregenerovat je téměř jisté. Jenže tady jde o závod pořádaný Čendou Filingrem a tady jde veškerý rozum stranou, zde jde o srdce, jelikož i můj úplně první závod byl pořádán tímto velikánem.

Čendovo přemístění znamená, že už to není přibližně 20 minut do Kadaně, ale přibližně o 50 minut déle. Nevadí, alespoň poznám nové prostředí a několik výživných kopců, které jsou charakteristickým znamením jeho závodů. Pokud Čenda řekne, že je to v podstatě rovina, tak mu nevěřte! Vždy je tam nějaká zrada (snad s výjimkou běžeckého dvojboje)! Tak hurá do Kynšperku poznávat krásy okolí a trošku se při tom proběhnout.

V autě jsem měl tentokrát skvělou společnost složenou z Verči Babinčákové, Zuzky Vítkové a Michaly Havlíčkové (které obě den předtím také závodily). Na místě potkávám i plno známých tváří a na start se nás staví celkem 72 včetně Jirky Maliny. Na obloze si krásně září ta žhavá žárovka, ale prý se zchladíme v lese. Při pohledu kolem tomu i věřím, nejprve tam budeme muset doběhnout.

Krátce před jedenáctou slyšíme píšťalku, nejprve dostává odměnu naše pravidelná zapisovačka výsledků Verča a pak v 11 hodin vyrážíme na trať. Mám toho dost již po 100 metrech, cítím dokonale puchýř z RunTouru na pravém chodidle, ale zatím to moc nelimituje. Přeskakuji potok a po 800 metrech od startu přichází louka a s ní první výživné stoupání - více jak výškových 80 metrů na jednom kilometru. Během stoupání přelézám spadlou břízu a bohužel ji trefuji svým zatejpovaným kolenem. Nadávky, bolest, přesto pokračuji dál. Zdá se, že vazy vydržely a bude z toho jen mírně barevná podlitina.

Na rozcestí nás čeká Martinka a ukazuje cestu, zase nahoru! Nad úrovní dálnice koukám, že je na trati vyznačený druhý kilometr a jen o 2 metry později mi pípnou i Garminky s mezičasem. Jenže nyní se běží opět podél lesa po okraji louky, drn za drnem. Nic pro můj puchýř a pravé chodidlo začíná nepříjemně pálit. Před námi je první seběh dlouhý téměř jeden kilometr. Ten zase nevodní mému kolenu a kotníkům a ztrácím drahocenný čas, neumím to pustit!

Po něm následuje jeden ze dvou avizovaných rozhazovačů tempa. Jsem srab a raději volím výšlap, ale možná se jedná i o rychlejší volbu. Funím, jak parní lokomotiva, kopce s koncem sezóny Zimního Běžeckého Poháru v mých výbězích spíše chybí, respektive takto prudké kopce. Asi bych si měl zase dát tréninkově Medvědici. Máme za sebou necelé 4 kilometry a už toho mám plné kecky. Už na těch 3 kilometrech bylo téměř vše, co nemám rád s vyjímkou kamenitého seběhu.

Běží se dál, sice je to náročné, ale jelikož neběžím zcela naplno, tak musím uznat, že je to tu nádherné, jen si musím dávat pozor na kotníky, což mé tempo značně brzdí. Nyní je trasa v podstatě narovnaná, občas mírně nahoru, občas dolů. Závodníci vpředu jsou již někde schovaní a já se nikam neženu, ten zatracenej puchýř prostě limituje. 

Po šesti kilometrech ve vedru si říkám, že by mi teď bodl Pavel Greguška s jeho občerstvovačkou, tady se ho bohužel nedočkám. Tak běžíme dál. Většinou lesem, občas na cestě a vyznačené kilometrovníky parádně sedí. Po osmi kilometrech přichází rozhazovač tempa číslo dva, v dálce slyším fandění těm, co dobíhají do cíle. Jak jim závidím. To nejhorší je za mnou a nyní se jen dožít cíle.

Při posledním seběhu padám za oběť Jirkovi Vlasákovi, běží parádně a já ani nemám chuť se jej držet. Naražené koleno mě dolů hodně zlobí a raději pomalu, než abych pak musel vynechat půlmaraton v Českých Budějovicích. Už jen rovinka do cíle hlásí místní fanynka. Super! Vidím Čendu a ostatní účastníci, kteří mi dnes utekli. Cíl protínám v čase 1 hodina a 34 sekund. Tento čas si za rámeček asi nedám, ale trať se Čendovi fakt povedla, nádherné kochání se přírodou.

Koblihy po závodě! Super! Ale nejprve vodu, vodu! Následuje gratulace ostatním, ty chvíle po závodě jsou kouzelné. Do cíle dobíhá i Verča a hned je z toho třetí místo v kategorii! Paráda Veru. Nechybí ani tradiční focení, seffie s novou tváří newsletteru RunCzechu Josefem Bryndou. Jé, pro předem přihlášené je prezent v podobě medailí a pak následuje vyhlášení.

Díky Čendo za krásný závod a jsem zvědav, co vymyslíš pro příště. Nyní se již těším na 20.6.2018, kdy bude Olympijský Běh v Kadani a zejména na 14.7.2018, kdy bude Perštějn Klínovec <3! Už abych začal trénovat ty kopečky! 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky