Běžecká Tour Vaší Ligy 2020 - Lednový závod

26.01.2020

Datum akce: 25.01.2020
Délka trasy: 10,0 km
Povrch: Zpevněný
Počet startujících (hlavní závod): 140
Cílový čas: Pod 45 minut
Pořadové číslo: 5/168

Dlouho jsem nic nenapsal a nyní hlásím návrat ze zimního spánku. V mezidobí jsem aktivně závodil, ale od Rašovické lávky to prostě nebylo ono. Vyvrcholením byl Lestkovský půlmaraton, kdy špatná volba obuvi ovlivnila závěr závodu takovým způsobem, že po klouzavém seběhu v silničkách od zříceniny jsem prostě nechtěl závodit a probral jsem se až na závěrečných 500 metrů, abych to zvládl pod 2 hodiny (o celých 15 sekund).

Jet do Prahy na trať závodů Běžecké Tour Vaší Ligy jsem se rozhodl až v pátek večer, a to jen díky tomu, že se tam chystali i PT s Tiborem z Mostu. Ráno budíček na sedmou a v osm hurá do auta. V Mostě jsem v půl deváté a deset minut před devátou odjezd. Dorážíme před desátou, startovné na místě 250 Kč je rozhodně trošku vyšší, ale už jsem se nestihl zaregistrovat online. Ambice mám tak na čas do 45 minut a budu odjíždět spokojen.

Díky časové rezervě zvládám 2,5 kilometrů rozklusání, pak si dám netradičně běžeckou abecedu, a nakonec i nějaké ty rovinky. Následuje důkladné protažení, a hurá čekat na start. Plán je se držet Petry Davídkové, ta běhá pravidelně pod 45 minut. Prostě forma je někde pryč, od září se nemohu zbavit 5 kilo váhy, z nichž drtivá většina je v sádle. Ambice na překování osobáku? Ani náhodou, budu rád, když budu atakovat 44 minut!

Start, celé pole vyběhne celkem rychle a já se držím svého plánu. Hezky za Petrou a nohy v Adizero Adios pouze kmitají. Pohled na Garminky napovídá, že kmitají v tempu 4:10, ale to musí být naprostá blbost, kdybych běžel v takovém tempu, tak už asi zvracím. Jenže kýbl na prvním kilometru a ručně zaznamenané kolo ukazuje, že asi fakt běžím tak rychle. Ty hodinky ukazují 4:11.9. Tak schválně, jak dlouho to vydržím?

Opouštím tak milou společnost Petry a jdu na sám za sebe. Na zádech mi doslova trčí Tibor a zatím nám to oběma běží dobře. Tempo se mírně zvolnilo, ale i tak je čas 4:14.0 jak z říše snů a hlavně, zatím to držím a nestojí to příliš moc úsilí. Je to možná tím, že běžíme ve skupince a já nejsem v jejím čele. Běží se dál, nohy cupitají a třetí kilometr mám v čase 4:13.7. Začínám si pohrávat s myšlenkou, že bych se o ten traťový osobák přeci jen pokusil. Má hodnotu 43 minut a 10 sekund a odolává od června 2018. Papírový osobák 42:37 z Desítky v Bezručáku 2018 se zdá zatím neohrozitelný...když do 10 000 metrů chybělo 168 metrů, tak se není čemu divit, to je hned o 30 - 40 sekund lepší čas.

Malá krize na čtvrtém kilometru, trať se tu mírně zvedá a pak vidím na hodinkách čas 4:17.1. Asi už úvodní tempo nezvládám. Možná je to tím, že ty dva kilometry k otočce nemám moc rád. To mě však nezastaví a zdá se, že i Tibora ne, stále vnímám jeho dupot. Pátý kilometr v čase 4:16.2, otočka a čekám, kdy mi dojdou síly. Skupinka, ve které běžím, začíná zvolňovat, a tak je na čase převzít iniciativu. Chci ten traťový (= faktický) osobák, i kdyby to mělo být o sekundu. Běžím, co mi nohy dovolí a už doslova funím. Už dlouho jsem neběžel závod, kdy bych s tepovkou atakoval 180 tepů za minutu a rozhodně to nehodlám flákat.

Na šestém kilometru začíná můj souboj s jednou běžkyní. Čas 4:17.6 pomalý a já musím vpřed. Ona se však nechce jen tak vzdát. Asi mé dlouhé vlasy evokují závist a pocit ohrožení. Turborežim jede na plné obrátky a snažím se to držet. Zdá se mi, že trasa mírně stoupá, nebo jsou nohy už na kaši? Souboj s běžkyní měl však svůj benefit ve velmi rychlém kilometru číslo sedm o hodnotě 4:13.1.

Už to jen udržet, necítím, že už bych měl moc prostoru ke zrychlení, aniž bych riskoval ohromný propad rychlosti. Vydrž hlavo, pojďte nohy! Čas 4:15.6 je zase trošku pomalejší, ale vypadá to, že budu atakovat i oficiální osobák. Musím toto tempo jenom udržet. Dva kilometry před cílem a mám toho už plné kecky. Předbíhám dalšího běžce a už se těším, až budu v cíli. Dneska ten osobák dám! A pak si půjdu zchladit nohy do Vltavy.

Devátý kilometr je zdárně za mnou a téměř totožný s tím předchozím, jen o 2 setiny pomalejší. Nohy začínají tuhnout a mé tempo klesá. Garminky ukazují tempo 4:30. Sice by to mohl ještě být osobák, ale bude to velmi, opravdu velmi těsné. 300 metrů před cílem mobilizuji poslední zdroj energie a jdu na to. Jedu, dřu a když překračuji cílovou čáru, tak mohu slavit. Čas 42:29 na hodinkách, nový osobní rekord!

Tibor dobíhá nějakých 8 sekund za mnou, po sedmém kilometru jsem mu trošku poodběhl a pak mě začal dohánět na cílové rovince, ale kde já nasadil tempo do cíle, tam on musel zastavit, aby udržel obsah žaludku na svém místě. Dáváme výklus a pak s PT jdeme zchladit nohy do Vltavy. Plán nevyšel zcela podle představ, a nakonec jsem do vody zahučel téměř celý. Pro nohy to však znamená vítanou úlevu.

Někdy to jde samo, osobák rozhodně v plánu nebyl a osobáky vydřeli i Tibor s PT. Byla to velmi úspěšná výprava do Prahy, která dává naději, že si letos zaběhnu osobák nejen na desítce.