Březenská "11" 2018

Datum akce: 21.10.2018
Délka trasy: něco málo nad 11 km
Povrch: Asfalt, nezpevněný úsek cca 0,5 km
Počet v cíli: 78 (11 km)
Obuv: Adidas Supernova M
Cílový čas: Přežít
Pořadové číslo: 54/119

Nechám se vyhecovat a 11.10.2018 se registruji na Březenskou jedenáctku i s vědomím, že den předtím poběžím maraton v Třeboni. Každý normální člověk by toto neudělal, ale kdo tvrdí, že jsem normální? Nohy jsou ještě hodně moc bolavé, zejména pravé stehno, na kterém je i pěkná podlitina. Když do něj někdo buší o sto šest ve snaze zpomalit nastupující křeč, tak se pak není čemu divit.

Přijíždím tak se skromným cílem přežít, plán B je si závod užít a nejméně pravděpodobný je plán C, že to zaběhnu pod jednu hodinu. Když rozklusávám, tak cítím neskutečně těžké nohy, rozhodně to nevidím na nějaké divočiny, krásný regenerační běh! Na druhou stranu, když poběžím rychleji, budu to mít rychleji za sebou, to je také ohromné lákadlo. 

Na startu se řadím někam doprostřed sedmdesáti-čtyřhlavého davu a rozhoduji se, že dnes to dám na pocit. Nebude to na krev, jen co mi nohy dovolí. Start a všichni vystřelují. U mě jak mávnutím kouzelného proutku pociťuji, že nohám se chce! Sice neletím na plný plyn, ale že budu bez obtíží držet tempo 4:50, to rozhodně nečekám! Na polňačce do Střezova doháním jednu běžkyni a to ještě netuším, že mám na zbylých deset kilometrů o společnost postaráno. 

Ze Střezova to stoupá a unaveným nohám to moc nechutná, dávám se s dotyčnou do řeči a prý, že jsem ji v Chomutově na 11. kilometru utekl! Běžci si tykají a tak poznávám Nikolu, která se ptá, zda nás čeká ještě nějaký kopeček. Loňský ročník jsem neběžel a ani nevím proč jsem jen fandil, asi se mi tehdy nechtělo. Od Pavla Nobsta vím, že ještě minimálně jeden tam bude, ten k občerstvovačce. My si mezitím pelášíme v tempu půlmaratonu na 1:45 a sil se zdá být dostatek.

Konečně ho vidíme, jak se po něm táhne jeden běžec za druhým, nás bude čekat až za pár minut, ale chutnat nebude. A měl jsem pravdu, moc mi nechutnal. Zde byly potřeba zejména stehna a ty dostaly včera neskutečně zabrat. Tempo poprvé klesá nad 5 minut na kilometr, trošku (víc) bolí, ale co se dá dělat, vyběhnout (vyšlápnout) ho musí všichni. Následně nás čeká jen velmi lehká rovinka a já zvolňuji, aby i Nikča mohla chytnout síly. Postupně doháníme Gabču Grossmanovou, jen ta Peťulka nám pomalu uniká, ale to vůbec nevadí!

Šestý kilometr už chutná výrazně lépe a sedmý nás svede k letišti. Už by tu neměl být žádný kopec a ke konci prozradím plán, že dneska to můžeme dát za 55 minut, stačí udržet tempo!  To už dáme! A hravě to zvládneme. Deset kilometrů za námi a čeká nás seběh dolů. Ten mě bolí víc, než ten stoupák na 4,5 kilometr a tak to tam prostě pouštím, ať mají stehna co nejméně práce.  Už jsme skoro u cíle! Probíháme místy, kde jsme odbočovali v úvodu, následně přes silnici. 

Meta 11 kilometru je dle Garminek je hned za přeběhnutím silnice. Bude to trošku delší. Tempo se stupňuje, obíháme halu a já pouštím Nikolu, ať je v cíli o sekundu dříve, jak já. V cíli mi ukazují hodinky čas 55 minut a 6 sekund a kdyby mi někdo před závodem řekl, že bych dokázal den po maratonu zaběhnout takto rychlou jedenáctku, tak bych mu nevěřil! Velké uznání však zaslouží Nikola! Vzdálenost 11,3 kilometrů za 55 minut znamená totiž jediné, desítka pod 50 minut a to už dá solidně zabrat! Gratuluji k parádnímu výkonu a věřím, že brzy to bude na 1/2 maraton pod 1:45, rozhodně tam ten potenciál je.  

Na závěr děkuji pořadatelům z řad přátel za skvělý závod! Pavlu Nobstovi za to, že nade-mnou nezlomil tehdy na základce hůl. Kdo by tehdy řekl, že ten tlustý kluk, co neuběhne ani 60 metrů v kuse bude jednou běhat maratony a zvládne to i pod 3 hodiny 30 minut? 

 Příští rok na viděnou, pokud nebudu trajdat někde na nějakém zahraničním maratonu!