Chomutovský půlmaraton 2017
Datum akce: 5.8.2017
Délka trasy: 21,0975 km
Povrch: Asfalt, dlažba, nezpevněné úseky
Počet účastníků: 306 běžců + 153 v 51 štafetách
Když mě Standa Mrkáček požádal, zda bych mu neposlal návrh, kudy by se mohl běžet v Chomutově půlmaraton, tak jsem si nedokázal představit, že se taková šílenost stane skutečností. Z třech návrhů se začal realizovat ten nejdivočejší. Propojit Zoopark s Bezručovým údolím rozhodně nebylo nic jednoduchého. K tomu ještě přidat Kamencové Jezero a areál na Zadních Vinohradech. Většina návrhu byla z realizována a pořadatelé přidali ještě úseky přes Palackou a Skanzen Horní Ves. Pak následovaly dlouhé měsíce čekání a příprav, které si my obyčejní běžci nedokážeme ani představit.
Pak ale nastal den D. Já sám jsem se vzbudil 2 minuty před budíkem, abych se mohl řádně (na prasáka) nasnídat. Do města jsem vyrazil již kolem osmé hodiny. Ve stínu panoval příjemný chládek, ale na sluníčku už bylo celkem pořádné vedro. Dnes to na osobní rekord rozhodně nebude a budu rád, když to zvládnu do jedné hodiny a padesáti minut. Mezitím jsem prošel náměstím, které se pozvolna začalo plnit lidmy a šel vyzvednout Petru s Tomášem. Petra byla od samého rána nervózní a tak jsme se po chvilce vydali na náměstí, které se během té čtvrthodiny začalo více zaplňovat a zbývající hodina do startu utekla velmi rychlým tempem. Před startem jsem předal jedné rychlici ještě jeden malý dárek a pak bylo na čase se jít mírně rozběhat (budu se muset za tímto účelem konečně naučit tu běžeckou abecedu :-D ).
V koridoru jsem stál kousek od Katky Molnárové, hned vedle stála Gabriela Korbášová a já vběděl, že této skupinky se rozhodně držet nedokážu. Začal odpočet do startu a napětí stoupalo. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna. Zapínám Garminy a hurá na trať. Chvilku běžím vedle katky, ale tempo 4:35 je rozhodně větší, než jsem měl v plánu. Zvolním, ale po Palacké opět peláším tempem 4:40. Do Kruháku předbíhám Nikču Kejřovou s Petrou Žočkovou a hurá zpátky ke Komerční Bance. Na křižovatce mi pípá první kilometr. Průměrné tempo 4:45 a po chvilce příjde i první varování na vysokou tepovou frekvenci.
Zvolňuji a následující úsek přes starý fotbalový stadion, městský park a Blatenskou ulici běžím už tempem těsně pod 5 minut na kilometr. Mírné stoupání po Cyklostezce zvládám v podobném tempu a pak opatrně dolů k Zooparku. Zde už mé tempo poizvolně klesá a ve Skanzenu mi citelně chybí nějaká občerstvovací stanice. Po 5 kilometrech začínám pociťovat žízeň, ale musím ještě 2 kilometry vydržet. Dýchá se mi ztěžka, ale běžím dál. Na cyklostezce k Bezručáku vidím v dálce jít Hanku, která po problémech s patou / lýtkem odstupuje. Mezitím probíhám okolo Experimentů a čeká mě úsek dolu k sídlišti Severka, takže úsek, který se dá pěkně "pustit". Mé závodní maratonky měly na tento nápad jiný názor, tak mám z tohoto místa pěkný puchýřovitý suvenýr.
Po seběhu přišla vytoužená občerstvovačka, tak volím vodu a peláším po Cihlářské směrem na Václavskou, kde na křižovatce ke Svahové dobrovolničí Petra Králíčková a fandí i Daniela Masleková. U Povodí Ohře nás směrem do Bezručáku nasměřuje Verča Endršťová a u Hřebírkárny se po druhé občerstvuji. Ještě předtím slyším povědomí štěkot a je jasné, ře narazím na Lenku Volfovou a Gorečka. Následně si chviku užívám stínu a v dálce vidím dalšího běžce v našem tričku, zatímco po cyklostezce zpět už peláší Spídy Smrž. Po chvilce dobíhám onoho běžce, kterým je Michal Luxa. Očividně přepálil start a těsně před desátým kilometrem jej zdravím a snažím se přežít dál. Dolu z Bezručáku to jde snadněji a na chvilku se mi zklidní tepovka na nějakých 170 úderů za minutu a zároveň zrychluji opět pod 5 minut na kilometr.
Následující úsek k Dehtochemě utíká rychle, na předávce u Admirálu na čtrnáctém kilometru čeká ještě hromada štafeťáků, ale od Dehtochemy začínám pociťovat stále větší vedro a podobně je na tom i Honza Kreuzer, ke kterému se začínám přibližovat. Když vbíháme na Kamencové jezero, tak pociťuji neskutečnou krizi. Slunce začíná neskutečně pálit a já bych nejraději hodil šipku rovnou do vody. Následné poslední stoupání k Aquasvětu je značně vysilující a já už cítím, že jedu doslova na koncák.
Obíhám okolo sportovišť a běžím směrem k Aquasvětu. NA krátkém travnatém úseku přišlo to, čeho jsem se obával. Špatně došlapuji na trávě, ale kotník to tentokrát vydržel. Poslední občerstvovačka u minigolfu a opět dolů. k bráně, kudy jsme vbíhali na Kamencové jezero. V protisměru potkávám další běžce a vybíhám z Kamencového jezera. Je mi příšerně a na necelých 100 metrů přecházím do chůze. Po schodech to opět rozbíhám a běžím směrem k vilové.
Tam hned u prvního domu sedí místní a mají vytaženou zahradní hadici. Takovou možnost osvěžení rozhodně neodmítám a už se vidím v cíli. Probíhám celou Vilovou a nyní do Buchenwaldské směrem k divadlu. Cíl se blíží. Už jenom kousek. Probíhám okolo divadla a nyní běžím směrem ke Komerční bance a na náměstí, které je plné fandícího publika. Obíhám celé náměstí a probíhám cílem. Čas 1:48:19 se řadí na třetí nejrychlejší půlmaraton letošního roku, kdy rychleji jsem běžel pouze v Praze a v Olomouci. Svou trasou se rozhodně jednalo o nejtěžší městský půlmaraton, který jsem letos absolvoval a vedro bylo snad mnohem větší, jak v Českých Budějovicích či Olomouci, takže výsledný čas je výborný, jen škoda těch 30 - 40 sekund ztracených na závěr dvacátého kilometru.
Ještě jednou bych tímto chtěl poděkovat všem organizátorům, partnerům, dobrovolníkům i běžcům, kteří se našeho domácího půlmaratonu zúčastnili. Děkuji vám z úžasné zážitky a věřím, že se příští rok sejdeme ještě v hojnějším počtu.