Chomutovský půlmaraton 2018
Datum akce: 01.09.2018
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt, nezpevněné přeběhy
Počet v cíli: 494 (305 půlmaraton, zbytek štafety)
Obuv: Adidas Supernova 9 GTX
Cílový čas: Oficiální vodič na 1:50
Pořadové číslo: 46/111 (rok/celkově)
Domácí závod je sám o sobě něco speciálního. Být oficiálním vodičem na domácím závodě je však ještě něco navíc! Je to splněný sen a mohu za to poděkovat jen a jen Plzeňským Tempomakers, za které jsem si odvodil již dva závody v rámci Pražské Běžecké Tour, konkrétně únorový závod a pak jarní půlmaraton. Oba závody byly velkou zkušeností, ale ten pravý zážitek měl teprve přijít.
V noci se mi zdál sen, že jsem se nechal trošku unést a doběhl jsem závod za 1 hodinu 47 minut a 5 sekund. Bylo to tak živé, že jsem se 2 hodiny ráno probudil. Nervozita jela už na plné otáčky a kdyby bylo o 2 hodiny později, tak bych už asi ani neusnul. Místo toho jsem si užíval spánku dosyta a na devátou vyrazil na náměstí. Je fajn, když se můžete na závod dopravit pěšky.
Počasí je nám nakloněno, je chladno a teploměr ukazuje 13°C, ideální počasí na rekordy! Nejprve si musím udělat společnou fotku s běžci a pak hurá na setkání s Tempomakers ve složení Pavel Hubáček, Jiří Mašek, Ctibor Kačer, Bohouš Bílý a Roman Novotný. Jaké překvapení, speciální trička jak s jménem, tak s cílovým časem, na který se poběží. Do toho trička jsem se zamiloval na první pohled, je nádherné, s jmenovkou a časem, na který poběžím. Jen si říkám, že už začínám být na to Mko nějaký...hubený.
Rozklusání a hurá na start. Kolem mě se připravuje hlouček, který by to se mnou chtěl vydržet až do cíle a mezi nimi i Jarda Dřevikovský, který s námi minulý měsíc poctivě trénoval. Čas startu se blíží, dneska se běží od výstřelu a jakmile zazní, tak zapínám garminky a jde se na věc. Plno účastníků vystřelilo, my půjdeme na pohodu, teda pro některé z nás na pohodu, jiní se budou muset na ten čas 1:50:00 pořádně nadřít.
Palacká je letos plnější, řidiči asi z faktu, že tady budou muset alespoň 15 minut čekat, radost nemají, ale co se dá dělat. Centrum Prahy se během maratonu uzavírá na mnohem delší dobu. Výhoda je, že je to tu pěkně široké a my tu moc nepřekážíme. Občas někoho předběhneme, jindy jiní předbíhají nás. Na kruhovém objezdu se vracíme zpátky a po chvilce nás čeká úsek ke Komerční bance. První kilometr za 5:16, běžíme téměř na cíl.
Starý atletický stadion, had běžců a my běžíme po místech, kde jsem na střední běh doslova nenáviděl. Nejhorší bylo běžet těch 15 koleček, nějakých 6 kilometrů. Tehdy to bylo utrpení, dnes je běh činnost, při které se cítím nejvíce naživu. Je to životní styl! Druhý kilometr je za námi, běžíme přesně na čas a nyní po Blatenské, další řidiči musejí počkat, vláček běžců se celkem natáhl.
Cyklostezka a směr k zooparku, něco mě šlehá do lýtka. Rozvázaná tkanička! Jak je to jen možné? Pouštím běžce a rychle zavazuji pravou botu, je zvláštní, že na levé to dvojité vázání mám. Nyní musím rychle dohánět, ale za nějakých 20 sekund jsem opět u mých běžců a moc jsme ani neztratili. Dávám se do řeči s Martinem, před rokem a půl bylo jeho oblíbené každodenní místo bar a paňák rumu. Přestal koučit, od února běhá dnes si troufá na půlmaraton za hodinu pade, klobouk dolů!
Zoopark, tady opatrně přes kameny a jde se. Cesta patří jenom nám a běží se tu parádně. Tady jde také trošku cítit, že se cesta bude zvedat, ale pořádně vlnitý začne být až skanzen. Na konci skanzenu jsou repráky a zrovna hrají remix Personal Jesus od Depešáků. Reach out touch fait a hurá okolo Pratúra opět směrem do Zooparku. Zde se trasa oproti loňsku změnila a musím uznat, že k lepšímu. Jen by to tam nemuselo být tak členité. Nyní běýíme a sleduje nás i jeden opičák z kůlu. Vyběhnutí ze Zooparku je trošku užší, tak běžce kolem sebe varuji.
Nyní jsme u Experimentů, čeká nás prudký sešup dolů, kde je jednodušší to pustit a tak činí i kluci od Levhartů Chomutov. Byly doby, kdy jsem nevynechal ani jeden zápas. Kde ty Mattonkové roky jsou? Hurá po Václavské, mírný kopeček a pak už je to rovinka až k Povodí Ohře. Tam se dáváme vpravo a začne úsek, kde se rozhodně. Čeká nás 2,5 kilometru dlouhé táhlé stoupání. Upozorňuji mou skupinku, co je čeká, že zvolníme tempo a pak to doženeme z kopce. Dále že by neměli vynechat občerstvovačku u Hřebíkárny, já ji mile rád využiji.
Bezručák má své kouzlo a nemusí svítit sluníčko. To táhlé stoupání je cítit, přesto máme síly povzbozovat borce, co si to peláší dolů a hodně vpředu je i Standa Ouzký. U otočky jsme co nevidět a nyní můžeme zrychlit. Ty co mají síly, ty povzbuzuji, že nyní je nejlepší čas na úprk a několik běžců tak činí. Chvilku s námi běží Jirka Vlasák a tak se ptám na Zimní Běžecký Pohár, jaký by pak byl program na zimní neděle?
Vedle běží i Petr Pabišta v triku Běh kolem Jezera Most. Kdo má 28.10.2018 čas, nechť do Mostu zavítá. Letos to sice ještě úplně kolem jezera nebude, přesto se jedná o zajímavý závod na 11 kilometrů a vloni se tam perfektně fandilo! Letos toho mám v programu více, ale s velkou pravděpodobností se tam ukáži, jen ještě nevím, zda se startovním číslem, nebo jen jako ten blázen, co fandí u kopce a několikrát si jej vyběhne s účastníky
Blížíme se opět z Bezručáku ven, u Povodí Ohře se vedle mě zjeví Klára Koskubová a musím uznat, že jí to běží parádně. Děti si musí na narozeninovou oslavu počkat, maminka si běží pro osobák a táta má dovolenou (dře) na maltě. Po chvilce běží dál, já musím držet tempo. Čeká nás závěrečná třetina závodu. Na předávce čeká plno běžců a fandí. Opět občerstvuji a běžím dál. Zrovna si vesele konverzujeme, když kolem nás proběhne Mirka Denková a jen nevěřícně kroutí hlavou, že si při tempu 5:12 vesele klábosíme.
Jsme opět na cyklostezce, na ní fandí mezi dobrovolníky i synovec Kuba, je to skvělý doping, díky! Na patnáctém kilometru koukám na mezičas. Máme náskok 6 sekund, paráda! Do cíle je to jen kousek, jen jeden malý kopeček, ale nejprve musíme okolo železniční zastávky, podběhnout lávku s cyklostezkou a po chvilce se dát vpravo, abychom před kopcem vběhli do areálu Kamencového jezera. Tam vidím z kopce běžet Míru Volfa, koukám na hodinky a je to jasné. Můj osobní rekord je v ohrožení, Míra mě asi dneska dá. Kousek za ním je i Fanda Pospíšil. V Ústí nad Labem se budu muset sakra hodně snažit!
Letos je Kamencové jezero liduprázdné, což nevadí, běží se skvěle. Po chvilce slibované stoupání, které tentokrát neběžíme celé, ale hned po přechodu směrem na inline dráhu. Vidím ceduli 18 kilometrů a koukám na tahák s mezičasy. Jsem přibližně o 90 sekund rychlejší, jak je tohle možné? Přepnu na jiný mód hodinek a tam vidím, že máme za sebou teprve 17,6 kilometrů. Bude potřeba mírně zvolnit a tak i činím. Po chvilce máme inline dráhu za sebou, běžíme od RockNet arény přes parkoviště Aquasvěta do areáku Kamencového jezera.
Poslední občerstvení a hurá do cíle, jen nesmím tak moc rychle. Po schodech na cyklostezku pouštím vpřed Jardu a začínám citelně zvolňovat. U cedule 20. kilometru je jasné, že musím ubrat ještě více. Předbíhá mě jeden běžec za druhým a to je jen dobře, všichni na závěr totiž přidávají na tempu. Na náměstí dobíhám sám, ale postupně mě dobíhají ostatní. Když jsem na cílové rovince, tak se otáčím, běžím pozpátku a vybízím ostatní běžce, ať přidají. Cíl protínám až po Petře Ouzké, nějakých 29 sekund před 1:50:00.
Je to za námi. Cítím smutek, že další parádní akce je minulostí, ale ten rok to asi budu muset vydržet. Ivana Vávrů se přihlásila až v den závodu a je z toho první místo v kategorii, velká gratulace! A že dnes nebylo o výborné časy nouze! klobouk dolů před Mírou Volfem (01:34:01) či Lukášem Tržickým (1:43:06).
Klára Koskubová mě ani tolik nepřekvapila, že běhá rychle vím od RunX a na trati jsem jí od 14. kilometru koukal jenom na záda! Její nový osobní rekord má hodnotu 1:48:06. Petr Polanský také pečlivě trénoval a jeho snaha se vyplatila, půlmaraton jen těsně nad 2 hodiny, konkrétně za 2:00:19!
Skvělý výkon podali i Martin Tůma (1:48:58) či Olča Grycová, oba pod 1:50, když Olga zaběhla 1:49:56! Znalost velké části trati také určitě pomohla :-)
Skvělý debut má za sebou i Michaela Fau, čas 2:10:39 není na debut vůbec špatný!
Osobáček má i Baru Matuščínová, takže i zde gratuluji.
Parádní byl i závod štafet a zde klobouk dolů před Hana Hahn, Pavel Patroch a Michalem Šupolem. Zasloužené vítězství! A velmi potěšilo i třetí místo štafety okolo Renaty Prokešové.
Tak tedy příští rok a snad to bude opět v roli vodiče!