Compressport 1/2 maraton Třeboň 2019

20.10.2019

Datum akce: 19.10.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt, betonka, štěrk
Počet v cíli: 1265 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Solar Boost
Cílový čas: pod 1:38:00
Pořadové číslo: 29/153

Že pojedu do Třeboně se rozhoduji až v druhé půlce září. Tou dobou mi to neběhá a je to asi poslední možnost zaběhnout celkem obstojně půlmaraton, obzvlášť když mám za úkol běžet v tempu 4:40 a po patnáctém kilometru možná zrychlit. Ano, opět mám dělat osobního tempaře, tentokrát pro Líbu Křížovou, která zde vloni běžela s vodičkou na 1:40. Do kolonky týmu tentokrát zadávám TJ VTŽ Chomutov a doufám, že se má pravá noha dá dohromady.

Deset dní před půlmaratonem si zkouším poprvé po více jak 2 měsících rychlé úseky - 5x 300 metrů v tempu 3:50 sice mé bolavé nožce příliš nechutnají, druhý den jsem naštěstí schopen sejít schody. O týden později si na atletickém stadionu dávám 2x 3 kilometry v tempu 4:30 a říkám si sakra, v sobotu mám běžet jen o 10 sekund na kilák pomaleji celý půlmaraton? Co se dá dělat, budu se muset kousnout a 15 kilometrů to vydržet.

V práci se zdržím trošku déle, dokonce 15 minut hledám klíče od auta! U Prahy pomalu poskakujeme od exitu 23 až za Exit 19. Cesta jinak plyne celkem fajn, po osmé večer vyzvedáváme startovní balíček v podobě startovního čísla, jedné regenerační masti a gelu do pračky. Celkem nic moc. Nikde nebude šatna. V noci jdeme spát až kolem půlnoci. Prostě vše proti tomu, abychom byli připraveni na co nejlepší výkon.

Ráno jedeme do centra na desátou. Michal se Zdeňkem startují do maratonu v 10:45 a na svůj první maraton se chystá i Kuba Patúc. Já, Líba a Anežka tentokrát poběžíme jen poloviční distanci a vůbec mi to nevadí. Běžet dva týdny před maratonem v Istanbulu jiný maraton je blbost, vloni jsem si to vyzkoušel a stačilo to. Fronta na úschovnu je až na náměstí, trčím v ní celkem 15 minut. Nejdu se pak ani rozklusat, místo toho si dám běžeckou abecedu a mám radost, že zatím vše drží.  

Do startovního koridoru se řadím krátce poté. U vodičky na 1:40 potkávám Gabču Korbášovou a pak jdu hledat Líbu. Nemá na startovním čísle červený puntík, tak by měla startovat za vodičkou na 1:45. Stavím se tedy na konec "elitního" koridoru a vyhlížím ji, marně. Odpočítává se start a Garminky zapínám se startovním výstřelem a jakmile je to možné, tak zastavuji a vyhlížím, kde může být. Proběhne vodič na 1:50, vodička na 2:00 a těsně před vodičkou na 2:10 vím, že je to marné a Líba se propašovala někam dopředu. 

Nyní mám dvě možnosti, zahájit stíhací jízdu, nebo si to jen tak odklusat. Zkusím tedy kopnout do vrtule a všímám si, že běží i malý klučina, ptám se ho na věk a odpověď je deset let. Líba vloni běžela pár dní před 14. narozeninami, takže letos je nejmladší účastník jasný. Tak hodně štěstí a běžím dál. Po chvilce se trať nepříjemně zužuje, ale tento expres má zpoždění. Nejtěžší je to u skupinky za vodičem na 1:50, ten má za sebou pořádný vláček a tak musím na trávu. 

Je to náročné, stojí to plno sil, ale po dvou kilometrech se trať opět rozšiřuje a já se mohu plně soustředit na stíhací jízdu za Líbou. Běžecké pole letí lesem a asi po 3,2 kilometrech se běžecké pole dostává na silnici mezi vesnicemi. Konečně před sebou vidím vodičku na 1:40, ale Líba nikde! Kousek za skupinou za osvědčenou tempařkou běží i Zuzka Vítková. Chvilku si hraji s myšlenkou, že bych se na tu stíhací jízdu vykašlal a dělal Zuzce doprovod. Myšlenky mě naštěstí rychle opouštějí a zaúřaduje EGO. Potřebuji si dokázat, že to prostě pod 1:40 ještě umím.

Skupinku doháním docela dlouho, daří se mi to vlastně až na první občerstvovačce a v dáli konečně vidím Líbu. Má náskok přibližně 150 - 200 metrů. To je sakra moc! Na druhou stranu naprosto dokonale dodržuje stanovený plán i bez mé pomoci. Nakonec se rozhoduji, že se ji pokusím dohnat a nesvezu se v klidu se skupinou okolo vodička. To bude moje nohy ještě pěkně bolet. Jde se na věc. Odbočujeme opět směrem k lesu a po chvilce potkávám známou tvář v podobě Petry Davídkové. Také poslední dobou bojovala se zraněním, přesto si vede velmi dobře!

Chvilkami se mi zdá, že tu Líbu vůbec nedoháním! Vždyť z jejího náskoku ukrajuji pouze drobné sekundy. Křičím, aby věděla, že jsem téměř na dosah. Žádná reakce zpátky. Já tu Líbu asi zabiju! Blížíme se k otočce, vidím Anežku v doprovodu Michala Štumpfa, nevypadá, že by se jí běželo dvakrát nejlépe. Kousek před otočkou se konečně míjíme s Líbou. Její náskok činí nějakých 30 - 40 metrů. To už se brzy stáhne. Na druhou stranu vidím, že můj náskok na skupinu okolo vodičky na 1:40 zas tak velký není, takových 150 metrů? Až doběhnu Líbu, budeme muset držet mé aktuální tempo.

Kolem dvanáctého kilometru se dáváme doprava a vbíháme na panelku. Sakra, jak já tu panelku nesnáším! Držím tempo a po pár stovek metrů Líbu konečně dobíhám. Má stíhací jízda je u konce. Nyní určuji tempo já a jdeme na úroveň mezi 4:35 - 4:40. Předchozí stíhací jízda je znát, musíme však využít mých sil, dokud je mám a jen čekám, kdy mi dojde. Na patnáctém kilometru to ještě není, jen kdyby tam nebyla ta zpropadená (popřípadě doplňte vhodný vulgarismus) panelka!

Po chvilce se panelka mění na štěrk a tam cítím, že to v odrazu není ono. Ano, bolí to méně, ale v tempu je to znát. Po sedmnáctém kilometru pouštím Líbu, už se cítím, že bych jí jen brzdil. Snažím se, aby mi neutekla a když vběhneme  zpátky na asfalt, tak začínám atakovat hranici 4:30. Líba je jen kousek přede mnou a zatím se jí držím jak to jen jde. V myšlenkách se těším do cíle, který je stále daleko.

Prostě letíme, kdo by to řekl, že budu mít stále sílu běžet okolo 4:30? Vloni mi v Ústí došla energie, tady se stále držím a pravdou je, že je to hlavně díky Líbě, které se snažím zuby nehty držet. Není to jednoduché, ale s každým kilometrovníkem nacházím v sobě více vůle. Na devatenáctém kilometru naprosto odmítám občerstvovat, na šampaňské nemám řádné pomyšlení! Dva kilometry do cíle budou hodně bolet

Jde se na to! Hop hop hop, běž, už jdi skoro v cíli. Líba zrychluje takovým způsobem, že už nezvládám její tempo akceptovat. V tomto úseku jsme asi nejrychlejší dvojice, prokousáváme se slušně vpřed. Kilometr před cílem Líba nasazuje takové tempo, že už to prostě nedávám. Motáme se kolem zahrádek a pak už vbíháme do centra. Líba jde do finiše a vedle mě prolétne jeden mladý klučina, na jehož nástup už nedokážu odpovědět. Já sám protínám cíl ve výstřelovém čase 1 hodina 37 minut a 21 sekund. Čipový čas je o 12 sekund rychlejší a tím se Třeboň stává mým druhým nejrychlejším půlmaratonem letošního roku. Ještě to pod 1:40 umím!

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky