ČSOB Maraton Hradec Králové + Olfincar Hradecký půlmaraton

08.10.2017

Někdy se stává, že ty nejlepší zážitky vzniknou neplánovaně a dnešek je toho důkazem. Je to totiž rok, co jsem doslova protrpěl svůj první maraton a chvilku jsem i přemýšlel, že si jej letos zopakuji, přednost nakonec dostali Košice a na to, abych běžel dva maraton jen týden po sobě ještě rozhodně nemám a ani se o to nikdy nebudu pokoušet (ačkoliv nikdy neříkej nikdy, že)?

A jak jsem se tedy dnes opět dostal do Hradce? Nemohl jsem přeci dopustit, aby Ivana Vávrů běžela svůj první letošní maraton s kočárkem a jelikož je Gustík správný raubíř, tak jsem se rozhodl, že budeme společně fandit všem překrásným běžkyním i běžcům. Nejprve bylo potřeba sehnat dětskou sedačku (mé velké díky patří Adéle Málcovské), jelikož když už jedu takovou dálku, tak je přeci nenechám jet domů opět vlakem a autobusem a ráno pak budíček o šesté a v 6:55 vyrážím do Hradce.

Cesta tam je bezproblémová (až na jedno krátké bloudění za Prahou, kdy jsem jel rovně na Liberec) a do Hradce dorážím přesně v půl desáté. Píšu Ivaně a o pár minut později dorážím na místo dětského závodu, který má Gustík již za sebou. Ivanu čekala předzávodní rutina a já už hlídám na plný úvazek. V prostoru startu a cíle se chystají na své vystoupení bubeníci a v 11:15 startují účastníci maratonu. Tou dobou jsem již 100 metrů od startu, abych mohl pozorovat jeho účastníky.   

Maraton odstartoval, na běžce čeká ještě přibližně 42,1 km
Maraton odstartoval, na běžce čeká ještě přibližně 42,1 km

Následně se jdeme podívat do Žižkových sadů, ale po minutě obracím kočárek s novým plánem. Půjdeme přibližně na šestý kilometr a budeme fandit mamince a všem ostatním běžcům jak maratonu, tak půlmaratonu. Přesun byl z počátku pomalejší, nakonec jsem přišel na tu správnou vyjednávací metodu (Ty nechceš vidět maminku? Tak jdeme zpátky). Půlmaraton startoval ve 12:30 a přibližně o 13 minut později nás na čtvrtém kilometru předbíhala elitní skupina běžců. O kousek později jsme zaujali místo vedle "brány do pekla" a začali fandit! 

A fandíme a tleskáme a namáháme hlasivky
A fandíme a tleskáme a namáháme hlasivky

O chvíli později se přesouváme kousek před první občerstvovací stanici, kde stojí skupina diváků a starší pár. Já se rozhodl dát do toho vše, křičím hesla "Jste všichni krásní, úžasní", "Pojďte pojďte pojďte!", "Běžíte krásně!"... Odměnou jsou mi úsměvy na tvářích účastníků a zde čekáme, než proběhne téměř celé pole včetně vodičů na 1:30, 1:40, 1:50, 2:00 v podobě Tomáše Zahálky až po poslední účastníky. Následně poprvé s kočárkem popoběhnu a předbíhám skupinky, kterým jsem pár chvil předtím fandil (v kabátu se fakt blbě běží, naštěstí jsem na nohách měl své závodní maratonky). Na cílové stanoviště dorážím právě včas. Gustík se vysvobozuje ze spárů kočárku a asi po dvou minutách probíhá jeho maminka, kterou čekal poslední lesní okruh. To bylo načasování!   

Omluvte kvalitu fotografie...běžkyně je prostě moc rychlá! :-)
Omluvte kvalitu fotografie...běžkyně je prostě moc rychlá! :-)

Předali jsme svou dávku energie a nyní zpátky do prostoru startu a cíle, aby tam náhodou maminka nebyla dříve, než my. Kousek před občerstvovačkou nás přepadne mírný deštík a Gustík usíná. Zároveň se vracejí i elitní běžci půlmaratonu a já jen nevěřícně koukám, jak někdo dokáže tak rychle běžet! Je na čase opět fandit, fandit, fandit a fandit. Účastníci mají před sebou poslední 4 kilometry a já se vždy někde zastavím, fandím a po chvilce popoběhnu na jiné stanoviště. Rychlíkům v časech 1:30 - 1:40 trošku nestíhám. Nyní běží větší skupina, tak bude pauza trošku delší. Po chvilce probíhá i Maruška, kterou jsem pravidelně potkával na závodech série RunCzech a naposledy na páteční RunCzech párty. Samozřejmě i ji je třeba podpořit!  

Krásné ženy v běhu :-)
Krásné ženy v běhu :-)

Opět fandím, křičím a ačkoliv jsou nyní tváře účastníků unavenější, mnohým to dává energii, usmějí se a běží dál. Pár běžců si se mnou i plácne. Blíží se vodič na 1:50 a já si říkám, že bychom měli pohnout, aby nás ta maminka ještě nepředběhla. Opět popobíhám, tentokrát delší úsek, pustím opět pár běžců a fandím a zase popobíhám. Nyní probíhá i Tomáš Zahálka se skupinou s cílovým časem 2:00 a tak si říkám, že maminka nebude daleko. Naštěstí jsou to do cíle již jen 2 kilometry. Je na čase pohnout a běžet.

Kdepak ztratil vodič na dvě hodiny své boty? Neztratil, on běží na boso!
Kdepak ztratil vodič na dvě hodiny své boty? Neztratil, on běží na boso!

Běžím vedle běžců, fandím, povzbuzuji a zároveň pospíchám. Mám takové tušení, že je nám maminka v patách, ale Gustík stále spí, jak zabitý. Diváci podél trati si musí říkat, co je to za blázna s kočárkem? Ten jen pospíchá, aby maminka měla v cíli to nejlepší přivítání od svého andílka (když zrovna spí :-) ). Už nás čeká poslední stoupání, tak se zastavujeme na okraji a koukáme. Za minutku běží i Ivana. Má toho očividně dost, do cíle ji zbývá přibližně 100 metrů a my běžíme také. V cíli slyším moderátora. Druhá nejrychlejší žena a vítězka kategorie v čase 3 hodiny 18 minut a 49 sekund! Neuvěřitelné! Gratuluji, gratuluji a ještě jednou gratuluji. Ivaně je zle, závod stál hodně sil a sama tomu výsledku nechce věřit, ale je to tak. Zlepšení osobního rekordu o více jak 10 minut a já prožívám snad větší euforii, než ona. 

Zasloužené pódium.
Zasloužené pódium.

Potkávám i různé běžce, co mi děkují za to, jak jsem fandil. Bylo mi potěšením a ať mě ty hlasivky klidně bolí! Dnešek stál za to! Na cestu zpět jsme ještě do Mostu vzali Zdeňka Jahodu, který si dnes také zlepšil osobní rekord, když půlmaraton zvládl v čase 1 hodina 27 minut a 27 sekund. Gratulace!

Závod z pohledu fanouška je úžasná zkušenost. Sám z vlastní zkušenosti vím, jak dokáží fanoušci dodat energii. Vždyť se na mých osobních rekordech z půlmaratonu v  Ústí nad Labem i z maratonu v Košicích měli fanoušci podél trati lví podíl. Děkuji všem účastníkům dnešních závodů v Hradci Králové za ohromný zážitek, gratuluji vám k parádním výkonům a zejména Ivaně za dnešní důvod návštěvy Hradce Králové.