Děčínský RunFest 2023 - Jiřík ve vlastní šťávě za 1:45

Děčínský RunFest, poprvé jsem zde běžel v roce 2018 a hned se mi tento s láskou pořádaný závod zapsal do srdce. Podruhé jsem jej absolvoval v roce 2020 a to už jsem běžel jako tempař na 1:50 (den předtím jsem na stejný čas vodil na domácím Chomutovském půlmaratonu 😊 ), o rok později jsem pro zranění vynechal. Vloni jsme už přijeli jako velká parta vodičů a na mě čekal můj oblíbený čas 1:50.

Letos jsem původně měl běžet opět na 1:50, jenže forma je vratká věc, a nakonec jsme museli shánět vodiče i jinde. Trn z paty nám vytáhla Janina Jelínková, která dohodila Simču a přivezla i úžasné batohy a s ním i SALMING vlaječky. Na poslední chvíli nám vypadl i Mišák a z původního plánu 1:40 – Mišák, 1:45 – Jarda, 1:50 – Já, 2:00 – Janča, 2:10 – Simča, se časy naprosto přehodili. Na nejrychlejší čas jsme v týdnu před závodem naverbovali Zdendu, 1:45 jsem nakonec vyhrál já, což by znamenalo, že to bude můj nejrychlejší čas na této trati! Janča si chtěla vyzkoušet čas 1:50, takže Jarda nakonec musel běžet na 2:00 a Simče zbyl čas 2:10.

V týdnu toho moc nenaspím, nedaří se mi usnout dřív, jak po půlnoci a ani výkyv počasí mi moc dobře nedělá. Máme před sebou první horký víkend, trošku se mi vybavili vzpomínky na rok 2018, kdy jsem se uvařil a z původního plánu běžet na čas 1:40 jsem se do cíle doploužil v čase 1:47:44! Podobně jsem se upekl i z kraje roku 2019, kdy jsem při jarním půlmaratonu Vaší Ligy byl rád za konečný čas 1:43:42. Letos jsem při Půlmaratonu Vaší Ligy zaběhl solidní čas 1:42:27, čas pod 1:40 byl však v nedohlednu a byl jsem poblíž svého maxima. Vodit na 1:45:00 znamená, že po běžím na hranici možností s minimální rezervou.Letos přijíždíme do Děčína s předstihem, počasí je slunečné, ve stínu je stále příjemný chládek, ale na slunci to pěkně hřeje a mám z toho obavy. Vůbec se necítím na to, že bych měl běžet tak rychle! U Luboše zjišťuji stav na sedmém kilometru, kde byla v týdnu zatopena cyklostezka. Stav i nadále trvá a my tak poběžíme cca 700 metrů po louce, tam to bude stát mnohem více síly. Rozklus ukazuje, že nejsem v pozici, při tempu 5:40 se cítím, že běžím blízko limitu, bude to těžké, velmi těžké.

Naše vlajky se pod startovní bránu nevejdou, startujeme tak před ní a postupně se zapojujeme do davu o velikosti 114 běžců a běžkyň. Se mnou se běží jen jeden běžec, a i Zdenda má kolem sebe víc lidí. Nohy jsou takové gumové, tělu se nechce do tempa a tepy už z kraje atakují prahovou hodnotu anaerobního pásma. Je to, jako kdybych běžel závod na maximum a bůh ví, jak dlouho to mé nohy snesou. První kilometrovník míjím až v čase 5:05, vůbec to není ono. Jediné plus je, že vítr fouká proti nám a nabízí velmi vítané ochlazení.Na třetím kilometru je nepříjemný stoupák, funím do něj jako lokomotiva a mé tempo padá. Pak chytám dech a hned po 4. kilometru je pěkné klesání, kde si nohy trošku odpočinou a mám možnost nahnat čas. Na pátém kilometru mám u ukazatele ztrátu 6 sekund na cílový čas, s tím se dá ještě operovat a i tělo se konečně dostává do provozního okna, jenže bez velkých rezerv. Na občerstvovačce si dávám doušek vody, běžíme ještě nějakých 200 – 300 metrů a pak už to přichází. V minulých letech jsme běželi mírně vpravo, nyní musíme přes louku, kde jsou vyjeté stopy. Bál jsem se, že tam bude mokro, ale povrch je naštěstí suchý, leč nerovný.

A právě nerovnost povrchu způsobuje další komplikace, když začínám pociťovat pálení na pravém chodidle. Nebyl by to správný jarní půlmaraton, abych si neudělal puchýř a ani letos tuto tradici nepřerušuji. Nemusíte mít mokrou pražskou silnici u občerstvovačky, stačí k tomu louka. Teď už se mi neběží vůbec dobře, každý došlap na pravou nohu nepříjemně pálí, jenže vlajka na zádech znamená závazek a ať se děje, co se děje, já jej hodlám na ± 20 sekund splnit. Po louce mám jenom dámskou společnost, všichni jsou buď vpředu, nebo jsem je poztrácel. Je to prostě jeden z těch dní, kdy i cílový čas 1:45 je ten nejrychlejších.Před devátým kilometrem nás míjí čelo závodu tak rychle, že jsem si doprovodného cyklisty všiml až na poslední chvíli. Na druhého měl náskok dobrých 30 sekund. Po chvilce nás míjelo víc a víc účastníků. Zdenda vodící na 1:40 se mihnul v protisměru, když jsem měl 10,3 km, což znamená, že má mírný náskok. Já sám míjel desátý kilometr v čase 49:29 a tak jsem měl na otočce malý náskok cca 15 vteřin. Zpátky to však bude náročnější. Na občerstvovačce po otočce jsem si vzal kelímek s jedním douškem vody, ale i tak to moc nestačí.

Fouká nám totiž do zad a teprve nyní pociťuji plnou sílu jarního slunce. Má dámská společnost se zatím drží a pomalu předbíháme účastníky, kteří neodhadli své tempo. I já se cítím mizerně a nejraději bych zvolnil, jenže nesmím na sobě dát znát žádnou krizi. Doslova se modlím, ať mé nohy vydržím a povzbuzuji i ty, co běží naproti nám. Okolo Janči je vodící na 1:50 je velká skupinka a ani Jarda se nemusí bát o společnost. To má společnost pomalu ztrácí síly a na třináctém kilometru mě definitivně opouští.Jsem sám, sluneční paprsky si na mně pochutnávají a smažím se ve vlastní šťávě. Ta zpropadená louka! Vůbec mi to nechutná, mám krizi největšího kalibru a mé tempo padá, ale to nejhorší mám stále před sebou. Poslední občerstvovačka, jeden doušek vody a nyní to musím vydržet až do cíle. Překážkou je znatelné stoupání na šestnáctém kilometru. Tam, kde jsem nahnal čas dolů, tam jej nyní ztrácím, hodně ztrácím nahoru. Alespoň mě z boku trošku zchladí vítr.

Poslední 4 kilometry. Dohání mě dvojice běžců, které se snažím povzbuzovat. Blíží se okraj Děčína a místy tam bude i kýžený stín. Soustředím se, to už do cíle nějakým způsobem zvládnu. Tři kilometry míjím běžce, co sundal boty a jde bosky. Poslední tři kilometry využívám každého stínu, který se naskytne. Jsem tak odvařený, že nějak míjím i kilometrovník. Další se naskýtá až kilometr před cílem a zde k hrůze zjišťuji, že mám mírné zpoždění.

Jeden z dvojice běžců mě předbíhá, druhý se drží trošku za mnou. Dlažba na můstku přes potok moc nechutná, puchýř pálí, jako čert. Už jen poslední stovky metrů. Nemohu moc zrychlovat. Vpravo z cyklostezky, přes viadukt a hurá na Mariánskou louku. Do cíle je to jen 200 metrů a já už vím, že budu přes 1:45, ale stále to nebude žádná katastrofa. Můj společník zastavuje těsně před cílem, aby si seřadil děti na cílovou fotografii a já protínám cíl v oficiálním čase 1:45:07.

Bylo to náročné, když jsem vodil v říjnu v Hradci na stejný čas, tak jsem se tolik nenadřel. Jenže první slunečný víkend atakující teploty 20°C ve stínu si vybral svou daň a bude to trvat, než se tělo aklimatizuje na vedra, která nás v následujících měsících čekají. Že to bylo náročné dokazuje i fakt, že jsem ze 114 účastníků skončil na celkovém 27. místě! Nadřel jsem se při tom, jako kdybych běžel na 1:40, ale forma se ještě dožene. Sezóna je teprve na začátku a už nyní se těším na to, až v Děčíně za rok zase poběžím.