Desítka v Bezručáku 2019

Datum akce: 01.01.2019
Délka trasy: 10,0 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 240
Obuv: Adidas Supernova GTX
Cílový čas: 00:45:00
Pořadové číslo: 02/126

Ráno mě čeká dobrodružný výlet do hor. Jedu tam pro jeden velký talent. V Mostě přistupují další dvě dobré duše, ale než se tak stane, tak stíhám "ranajky" v McDonalds. Ať žijí míchaná cosi jako vajíčka, dva plátky mletého vepře, malá bramborová placka a hlavně káva. Vstávat tak brzy bez dopingu zanechalo své následky. V 9 hodin vyrážíme do Chomutova a už se nemůžeme dočkat závodu. Mám jen obavy z povrchu trati, nahoře to bude klouzat.

V úterý v Praze na rovince jsem dosáhl na čas 44 minut 47 sekund. Zopakovat podobný výkon by bylo jako z říše snů, mám však v koutku hlavy pochyby. Nahoru chci běžet v tempu cca 4:40, dolů se uvidí. Před závodem si dáváme s Líbou rozkus, kde máme i krátké úseky běžecké abecedy. Celkem 2,6 kilometrů na nastartování organismu bude muset stačit. Zapózujeme si nejprve pro Vencu i pro Chomutovský Deník a hurá na start. 

Mám-li být upřímný, tak mi to vůbec nechutná. Forma je definitivně v háji. Sice se proplétám na začátku trošku vpřed, jenže se cítím jako lokomotiva a cítím ty dva plátky čuníka. Líba se vzorně drží vedle, jenže už po prvním kilometru cítím, že to nahoru v tempu 4:40 nedám, tak ji pouštím vpřed. Držím se ve skupince s Janou Fílovou a vpředu vidím běžce, které jsem před rokem hravě porážel. Jejich forma je nyní na vrcholu, ta má na dně.

Od třetího kilometru běžím mi to začíná trošku klouzat. Ztrácím energii, zpomaluji a ztrácím kontakt se skupinkou vpředu. Bojuji sám se sebou, snažím se držet tempo, jenže hodinky mi ukazují tempo nad 5 minut za kilometr. Cíl 45 minut se nyní zdá, jako nedostižná meta, průměrné tempo padá k 4:50 a to by znamenalo, že bych dolů musel běžet v průměru za 4:10. To se mi vážně moc nechce. Kilometr před otočkou padám za oběť Mírovi Volfovi a vůbec nedokáži akceptovat jeho tempo. Je to bída velebnosti. 

U otočky slyším jen 47 sekund. 24 minut 47 sekund nebo 23 minut 47 sekund? To vůbec netuším. Předbíhá mě i Jarda Pelc a já už jsem definitivně v krizi. Dle hodinek běžím tempo 5:05, vůbec se nechytá signál. Nevzdávám se, začínám předbíhat postupně pár běžců a držím stabilní odstup na Míru. Jedu na pocit, občerstvovačku vynechávám a mám za cíl minimalizovat škody.

Signál GPS se začne chytat až kolem sedmého kilometru a to koukám, že dolů běžím v tempu průměrném tempu 4:16. Dobře vím, kde jsou poslední dva stromy s označenými kilometry, letos se trošku zapomnělo na kilometrovníky, ale jelikož nevodím, tak to tolik nevadí. Na osmém kilometru mám ztrátu přibližně 20 sekund na čas 45 minut. Před sebou mám Olgu Kantovou s Jardou Pelcem a oba dobíháme Míru Volfa.

Parkoviště a kousek za ním poslední strom značící kilometr do cíle. Mám ztrátu již jen 3 sekundy. Jedu, dřu, dám to pod těch 45 minut! U Povodí Ohře nasazuji na závěrečný trhák. Kačka ho má trošku rychlejší. Chci, chci, chci. Funím, dřu, běžím si pro to. V cíli slavím čas 44 minut a 47 sekund. O 2 minuty a 5 sekund pomalejší čas, jak vloni. Pravda, podmínky možná tu minutku na čase přidali, ale i tak to rozhodně není důvod ke spokojenosti. Přesto jsem za tento čas rád.