Mattoni 1/2 Maraton České Budějovice 2018

Datum akce: 02.06.2018
Délka trasy: 21,1 km
Série:  RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet v cíli: 2179 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: pod 1:40:00

Je tu začátek Června a s ním spojený i přesun na jih naší krásné země do Českých Budějovic, kde nás čekalo další běháníčko s názvem Mattoni 1/2 Maraton České Budějovice. Při vzpomínkách na pekelný loňský ročník jsem bedlivě sledoval předpověď počasí a přál si, aby bylo pod mrakem. Když naše skupina ve složení Peťulka Žočková, MIchala Havlíčková a Jaroslaw Psiuch přijížděla, tak to vypadalo velmi nadějně. Chlad, mokro a později se spustil pořádný děštík. Vzduch se vyčistil a já si přál, aby vydrželo pod mrakem.

Startovní číslo se muselo vyzvednout s předstihem a nyní to bylo jen o čekání. Alespoň šance potkat se s mnohými známými tvářemi, ať už se jednalo o Šneky v Běhu, Báječnou ženu v Běhu Marušku Ropkovou, kapitána vodičů Jirku Maška či Danielu Perglerovou, kterou pravidelně potkávám na závodech PBT Vaší Ligy, naposledy ve středu na Květnovém závodě, který jsem také pořádně cítil v nohách, hold běžet čas 45 minut na desítce, když o víkendu je půlmaraton nepatří mezi nejlepší rozhodnutí :-D.

Jak postupoval čas, tak se naděje na zlepšení osobního rekordu rozplynuly stejně rychle, jako mraky nad tratí a ta nebeská žárovka začala nepříjemně hřát. Řadím se do koridoru C, kde se později stavím k vodičům na čas 1:40:00. Opět poběží na čas od výstřelu, první tři kilometry budou fuška. Napětí roste a po výstřelu s tóny Vltavy se masa běžců dává do pohybu. My probíháme pod branou za 28 sekund. Vodiči letí vpřed, jenže úzká ulice Karla IV. funguje jako trychtýř. Jakmile se dostáváme trošku dále, tak stoupá i naše tempo. Po chvilce předbíhám Lukáše Petruska a o něco později i Marušku Ropkovou. 

"Pojď Jirko, bude z toho osobák." Odpovídám, že dneska asi ne.

Je až s podivem, jak ta teplota během té chvilky vzrostla a je mi vedro. První občerstvovačka je již na druhém kilometru, jenže já jsem moc vlevo a není žádná možnost se tam prorvat. Běžím zaseknutý ve skupince za vodiči na 1:40 a je to opět moc rychlé, asi jako v Karlových Varech před dvěma týdny. Vodiči upozorňují při odbočce na Plzeňskou na louži při vnitřním okraji, do které jsem tak trochu vtlačen. Mám příjemně mokro v pravé botě. O kousek dále je třetí kilometr a je nám hlášen náskok 6 sekund na cíl, v překladu - stáhli jsme ztrátu 35 sekund od výstřelu - průměrné tempo na úvodní tři kilometry má místo 4:44 hodnotu 4:32. 

Nyní běžíme krytí stínem, stále jsem zaseknutý v chumlu běžců a když už to vypadá na nadějnou skulinu, tak se vzápětí zavře. Už to nevydržím, jdu úplně vlevo a jdu sám na sebe. Předbíhá mě i Ladislav Štolfa, běží na čas pod 1:37 a má podobnou strategii, jak dlouho se jej dokážu držet? Občerstvovací stanice a já beru kelímek, jenže je v něm vody, která nestačí ani na malý doušek. Tohle mi bude chybět. Další občerstvovací stanice bude před osmým kilometrem a do té doby to budu muset vydržet.

Běžíme okolo Budvar Arény, pravé lýtko stále tahá, není v optimální kondici. Udržovat tempo pod hranicí 4:40 začíná být nad moje síly, ale snažím se. Běžecké pole se začíná více rozbíjet a já stále držím na dohled Jardu. Na vymodlené občerstvovačce mám štěstí, vypíjím decku vody a zbytek vylévám na zátylek. Po chvilce budeme na úseku, který již tak zábavný není. Vloni jsem zde potkával čelo závodu u cedule 16 km, kdy my jsme měli v nohách přibližně poloviční vzdálenost, letos zatím nic. Pravda, jsem meziročně o chlup rychlejší.

Povoluje tejp fixující vnějšek levého kolene, cítím, jak opora kolena raketově padá a začíná mi plandat. Je to mírně nekomfortní, přesto běžím dál. Na 9,5 kilometru běží proti čelo, ve vedení mladý Angličan Luke Traynor a v těsném závěsu běží vítěz z Karlových Varů Roman Romanenko. Mezičas na deset kilometrů je pomalejší, než ve Varech a má hodnotu 46 a 35 sekund. Na otočce se projevuje efekt mokré ponožky z třetího kilometru a opět mám puchýř na pravém chodidle. Začíná to pálit a přestává se mi běžet dobře.

Trať nyní stoupá a po chvilce přicházíme o fanoušky, jen my běžci a slunce. Kde je možnost stínu, tak tam se schovám. I v 8 hodin večer má ta žárovka stále sílu. Ke třináctého kilometru nám fandí posádka sanitky! Po dvou mizerných kilometrech, kdy jsem myslel, že budu muset přejít na plán B je to parádní doping. Nyní jsou strategicky rozmístění dobrovolníci, kteří nás podporují a ženou vpřed. Na předávce na patnáctém kilometru vidím čekajícího Čestmíra Dvořáka, plácám si s ním a běžím dál.

Do cíle zbývá 6 kilometrů a můj mezičas na patnáctce je bez 2 sekund 70 minut. Už jen kousek, vydrž, dole v centru to bude zase hezčí. Krátce po 16. kilometru mě Čestmír plácne přes záda a se slovy běžíš skvěle mizí v dáli. Z dohledu mi mizí i Jarda Štolfa a já už se těším do cíle. Vydržte nohy moje. U 17. kilometru vidím Ivanu Sekyrovou, jak ji čeká posledních 800 metrů do cíle. Běží úžasně!   

Nyní poběžíme úsek, co již dokonale známe z úvodu závodu s tím rozdílem, že nás přibližně po 2 kilometrech bude čekat otočka. V protisměru potkávám samé borce běžící pod 1:30 a na vodiče na 1:30 narazím až za 18. kilometrem. O necelé dvě minuty později běží i Ivana Vávrů, opět skvěle a tak zafandím. Na otočce to hodně bolí, jak se mění směr šoupání mého pravého chodidla postiženého puchýřem. V protisměru vidím vodiče na 1:40, mám dobrých 400 metrů náskok. Nepolevuj, nepolevuj, nepolevuj. 

Sbírám síly na závěrečné dva kilometry. Po chvilce vidím Míru Volfa, je před vodiči na 1:45 a běží si pro nový osobák. Ten můj je stále ve hře, jenže předposlední kilometr se mi nedaří, průměrný čas 4:41, to rozdrážděné chodidlo je znát. 800 metrů před cílem dobíhám běžce v tričku Plzeňských Tempomakers a musím uznat, že ta trička od našeho dvorního dodavatele zn. Sweep parádně povedla. Vidí mě a nasazuje na finiš, zrychluji a držím konstantní odstup.

Do cíle to bude ještě boj, někteří jdou do sprintu, mému puchýři ta dlažba nakonec vůbec nechutná a víc jak tempo 4:15 nezvládám. 200 metrů před koncem vidím, že mám na osobák více jak 10 sekund ztrátu a tu už nedoženu, ani kdybych ze sebe dal vše. V cíli jsem za 1 hodinu 37 minut a 36 sekund, celých 11 minut za osobákem. Škoda, ale i tak jsem naprosto spokojen. Třetí letošní půlmaraton série RunCzech a všechny jsem zvládl pod 1:38, přitom po Ústí nad Labem jsem sliboval časy pod 1:40. Plán A je tedy splněn.

Z tohoto půlmaratonu se budu léčit ještě hodně dlouho. Uvidíme, jak rychle se dá do pořádku pravé chodidlo, naštěstí příští víkend neběžím žádný závod a odolal jsem i dnes na Miladě, kde jsem byl jen v roli fanouška, ale i pohled z druhé strany je parádní a opět mě bolí hlasivky. Další na programu je až Pražská O2 štafeta, kde se na start postaví minimálně 7 štafet Běžců Chomutov, ale je možné, že těch štafet bude celkem devět! Už nyní se nemohu dočkat.