Mattoni 1/2 Maraton České Budějovice 2019

Datum akce: 01.06.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 2349 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Adizero Adios
Cílový čas: 1:40:00
Pořadové číslo: 16/140

Dva týdny utekly velice rychle a sobota byla ve znamení cesty do Českých Budějovic, kde se běžel čtvrtý díl seriálu RunCzech. Během týdne jsem s obavami sledoval předpověď počasí, kdy teplota směrem k víkendu stoupala a bohužel se tentokrát nemýlila. Na slunci výheň, ve stínu alespoň na přežití. Oproti loňskému ročníku slabota, jenže letos těch tropických dnů zatím mnoho nebylo a tak není tělo na takové podmínky aklimatizované. I přes tento fakt jsem přijížděl s cílem opět pokořit čas 1:40:00 a pokusit se zaběhnout rychleji, jak před dvěma týdny v Karlových Varech. Tomu se říká celkem ambiciózní plán.

Cesta na jih Čech nebyla zcela bez problémů, dorážíme však s pohodlnou rezervou. Expo se tentokrát přesunulo a tak musíme dobrý kilometr naťapkat. Při obědě (křupavé kuře s rýží) mi přistane na stole startovní číslo k DM rodinnému běhu. Dvojčata potřebují obě medaile a tatínek Michal dostane na krk jen jednu. Co se dá dělat, bude to i s 3 kilometrovým rozklusáním. Venku však panuje úmorné vedro a já se v tu chvíli obávám, že mě to bude stát hodně energie. Chci jej pojmout volně, ale nakonec se společně s Markem Kratochvílem držíme za Martinem Štěchem v tempu něco málo pod 6 minut na kilometr, přesto mi to nebrání si zazpívat. Set list měl následující skladbu:

Blue Effect - Ej padá padá rosénka (zde se přidala i jedna běžkyně)
Queen - We are the champions
Queen - Don't stop me now

Dobíhám celkem splavený, ty 3 kilometry daly hodně zabrat, mé obavy ze závodu sílí a tak spíše hledám do startu závodu možnost úkrytu ve stínu, nevynechávám společné focení Běžců Chomutov, Šneků v Běhu ani naší skupiny, co jela na podzim na hostující závod do Atén.

Letos nehrozí, že bych se hádal s dobrovolníky, byl mi přidělen koridor B a tak se mohu v klidu postavit vedle vodičů na čas 1:40:00. Chci jim utíkat již od prvního kilometru a dávám si za cíl, aby mě nedohnali. S úvodními tóny Vltavy mačkám start a pomalu se dávám do pohybu. Trvá 21 sekund, než proběhnu pod branou a vedle vodičů se vydávám letos již počtvrté na dobrodružství pod hlavičkou RunCzechu. Prostě nejlepší seriál na pokračování.

Úvodní metry jdou, osciluji někde mezi 4:35 a 4:40, první kilometr mi to ukazuje za nějakých 4:55 včetně času, než jsem proběhl branou. Nijak si nepřipouštím, že bych úvodní kilometr přepálil, jen si užívám stínu a běžím. Po dvou kilometrech koukám, že vedle mě běží Marek Kratochvíl, zatím mé tempo zvládá. Já jsem překvapen tím, že se mi běží tak volně a poprvé vnímám svůj dech. Už není povrchní, je hluboký, pomalý a klidný. Blížíme se pátému kilometru a jsem naprosto svěží. Čas 23:20 od výstřelu, 22:59 od proběhnutí. Na občerstvovačce beru kelímek s vodou, která letos vystačí na řádné osvěžení. 

Druhá pětka začíná úsekem přes náměstí, následně poprvé překračujeme Vltavu a běžíme kolem zimního stadionu. Soustředím se jen na sebe a běžím s takovou lehkostí, jakou jsem už dlouho nepoznal. Pohoda končí s Nádražní ulicí, zde už se není kam schovat, jen slunce a dlouhá rovinka. Zde mám celkem mezeru na skupinku běžců vpředu, ztrátu 30 metrů však zlikviduji během necelého půl kilometru.  Po 9,5 kilometrech běhu vidím v dálce přijíždět doprovodné vozidlo a za ním běžet nejrychlejšího běžce, žádný soupeř není v dosahu a já odbočuji na dlouhý úsek směrem na Vodní. Zde zdravím Lujzu Slavíkovou s Karlem Kodrem, který tentokrát vodí soukromě. Druhá pětka je za mnou, na hodinkách kontroluji mezičas, který má hodnotu 46 minut a 18 sekund, tahák na 1:40 ukazuje čas 47:24 a to znamená, že mám již minutový náskok na svůj cíl. Druhá pětka je tak v čistém čase o 1 sekundu rychlejší a má hodnotu 22 minut a 58 sekund. 

Jenže následující úsek  je mi čert dlužen. Nejprve mírné stoupání a pak krátký sešup k odbočce, ta trošku zdrží, ale pak mám dokonalou možnost na "veselé myšlenky". Na tílku má jméno Julča, ale můj zrak se soustředí na spodnější partie, nemohu si prostě pomoci a celý kilometr a půl se kochám, než přijde úsek stoupání na výpadovce Generála Píky, zde již Julča nestačí mému tempu a já běžím na autopilota. Měl by to byl předposlední stoupák. Na otočce kontroluji ztrátu, nejprve vidím Zdeňka Havlíčka, pak Michala Luxu, Bohouše Bílého a nakonec Míru Volfa, vypadá to, že ho doženu kolem 15 kilometru a to si dávám jako takový průběžný cíl. Po otočce totiž opět chytám rytmus a patnáct kilometrů zvládám v čase 1:09:32 - náskok na 1:40:00 je tedy 1 minuta 35 sekund a pár metrů po ukazateli 15 kilometrů opět předbíhám Míru Volfa. Třetí pětka má hodnotu 23 minut a 13 sekund, opět taková slabší, já vím.

Závěrečný úsek, pomalu se vracíme do centra, zatímco poslední běžci mají za sebou 8,5 kilometru a předposlední je momentálně Milan Ambrůžek. Je mi celkem jasné, že limit nestihne a na 10. kilometru mu organizátoři vystaví stopku. Na první půlmaraton to bylo ještě moc brzo. Má však větší štěstí, než chudák o pár stovek metrů později, pro kterého přijela sanitka. Rudolfovská třída, snažím se opět trošku zklidnit a zmobilizovat síly. Pořádný dopink začíná od 17. kilometru, kde je zase pořádná fanouškovská základna a já s chutí sbírám tu energii, kterou mi jejich fandění dodává. Jde se do závěru a už nyní vím, že bych si mohl dovolit zvolnit, jenže o to nestojím, Nyní chci běžet rychleji, jak před dvěma týdny v Karlových Varech, to znamená čistý čas 1:37:19.       

V tomto běžeckém chumlu patřím momentálně mezi ty rychlejší a prokousávám se hravě vpřed. Na 18. kilometru osvěžuj naposledy a nyní koukám, že se nebezpečně přibližuji Michalovi Luxovi. Cítím se doslova nabitý energií a běžím. Chvilku běžím za starším pánem v dresu Maratonstav Úpice. Jedná se o Františka Pechka, otce Petra Pechka, který i v 66 letech zvládá půlmaraton hravě pod 1:40 (a letošní maraton v Praze dokonce pod 3:30). Kilometr před cílem mi padá za oběť i Michal Luxa (to se na dlouhou dobu opakovat nebude) a půl kilometru před cílem na stejném místě jako vloni ještě Bohouš Bílý, což mu také hned připomínám. Závěrečná ulička, zrychluji. Je jasné, že to ve výstřelovém čase pod 1:37:00 nestihnu, ale v tom čipovém to mohu stihnout!  Zvládám to dokonce s 9 sekundovým polštářem!

Třetí nejrychlejší půlmaraton mé běžecké kariéry. Kdo by to řekl? Zatím ztrácím 2,5 minuty na osobák, ale i to se dá letos zvládnout a hlavně překonat. Takto spokojený jsem doopravdy dlouho nebyl a vím, že mám ještě značné rezervy. Nevím, jestli se pokusím o osobák již v Olomouci, nebo počkám na Ústí nad Labem. Vše bude záviset na počasí, ale pokud budou podmínky jako před rokem, tak je všechno možné. Olomouc je totiž nejkrásnějším závodem celé RunCzech běžecké ligy a už se nemohu dočkat, až se tam postavím na start. Do té doby si vyplním čekání jiným závodem, kterým je Růžovský Panter, kam se také velice rád po roce vracím a pokud nemáte 8.6.2019 žádné plány, přijeďte, nebudete litovat.