Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary

27.05.2017

Datum akce: 20.5.2017
Délka trasy: 21,0975 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet startujících: 3804 včetně štafet
Obuv: Adidas Adizero Boston Boost 5M

Pouhých 13 dní dělilo Pražský maraton od půlmaratanu v Karlových Varech, který je vzhledem k blízkosti od Chomutova takový téměř domácí. Celkově se jednalo o třetí podnik letošní série RunCzech a i když je těch 13 dní celkem málo, tak jsem věřil, že se mi podaří čas do 2 hodin. Na místo závodu jsem nejel sám, jelikož se mnou jela i Peťula Laušmanová, pro kterou to byl první závodní půlmaraton a jako fanouška jsme vzali i Radka Grubera.

V mezičase jsem zrovna moc kilometrů nenaběhal, jelikož první dny po maratonu byly spíše věnovány regeneraci a k pořádnému běhu jsem se dostal až v neděli a se vším všudy jsem naběhal pouhých 17 kilometrů. Na druhou stranu po velmi horkém týdnu přišlo ochlazení, takže sobota byla příjemně vlažná a nakonec nehrozil ani slibovaný déšť. Do Varů jsme přijeli s předstihem a už z kraje nás přivítala báječná atmosféra, která se s přibližující hodinou startu pouze stupňovala. Když zbývala do startu hodina, tak jsme se šli s Peťulou proběhnout a najednou jsem cítil, že pravé lýtko není ve 100% kondici, což jsem přisuzoval zejména tomu, že jsem běžel tentokrát bez kompresních ponožek. I tak jsem se viděl v cíli mezi 1:50 - 1:55 a s tímto cílem jsem se i řadil do koridoru E, kde jsem se postavil kousek za Renatu Prokešovou.

Po startu se peleton běžců rozbíhal celkem vlažně a já měl problémy si razit cestu vpřed. Zasekl jsem se někde na tempu okolo 5 minut a 40 sekund a na úzkém nábřeží podél řeky Teplá jsem zejména dával pozor, abych někomu neskočil na záda. Tato situace panovala přibližně 2 kilometry, než jsme se přes Festivalový most dostali na Slovenskou ulici, kde jsme následně vyběhli kousek za Karlovy Vary. V těchto místech byl sice stín, ale stále se mi neběželo nijak zvlášť dobře. Po otočce před čtvrtým kilometrem jsem doběhl kolegyni běžící štafetu a běžel jsem ke kilometr vzdálené občerstvovačce, kde jsem mohl konečně doplnit trochu tekutin.
Trasa se vracela do města a vedla na kolonádu, kde bylo soustřděno nejvíce fanoušků a zde se mi konečně dačilo držet stabilně tempo těsně pod 5 minut a 10 sekund, jelikož byl peleton už více roztrhaný a nyní jsem si tempo určoval zcela sám. U hotelu Thermal na sedmém kilometru stála i Petra Králíčková s Terkou Stárkovou a já mohl trošku zapózovat na fotografie. Následovalo mírné stoupání k mostu 17. listopadu, po kterém jsem při pohledu vlevo mohl spatřit cílový koberec, ale do cíle zbývalo ještě necelých 14 kilometrů, odhadem tak 70 - 75 minut. Stále foukal vlažný vánek, ale předemnou byl nekonečně dlouhý úsek směrem ke KV Aréně, který se mi zdál nekonečný.

Hranici 10 kilometrů jsem zvládl za 52 minut a přibližně 20 sekund a nyní bylo na čase přeběhnout řeku Ohře a běžet směrem k dostihové dráze, kde čekala další občerstvovací stanice. Pro mě nastalo další menší krize a tento úsek se mi spolu s úvodními kilometry běžel doslova nejhůře. To už se ale blížil 12. kilometr a kousek za ním i Doubská most, přes který jsme opět přeběhli řeku Ohři a běželi zpátky dlouhou rovinkou až za KV Arénu. Zde už se tempo opět stabilizovalo pod 5:10 a hlavní psychická krize byla zejména po ukazateli 14 kilometrů pryč, neboť jsem už zdolal 2/3 trati a čas pod 1:55 už byl jistý. Po patnácti kilometrech jsem si dokonce začal věřit, že by mohla padnout i hranice 1 hodiny a 50 minut a mohl bych tak zaběhnout sůj druhý nejrychlejší půlmaraton. Trať se znovu začala mírně zvedat, ale na tempu to nešlo skoro znát a když přišel seběh u 17. kilometru, tak jsem chytl doslova vítr do plachet. 

Do cíle zbývali 4 kilometry, odhadem necelých 22 minut a hranice 1 hodina 50 minut se zdála být pokočena. Nyní se sice běžela opět část, kterou jsme běželi na ůvod závodu, ale vidina cíle mě hnala vpřed. Na dohled jsem měl konečně i vodiče na 1:50 a to už jsem věděl, že když mi neutečou, tak překonám své očekávání. Už jsem necítil žádné potíže, běželo se mi relativně lehce a když se podruhé přebíhal Festivalový most a v nohách jsem měl již 19 kilometrů, tak jsem cítil, že do cíle to už nebude daleko. Mé tempo nyní bylo kousek nad 5 minut na kilometr a vpřed mě hnali diváci, atmosféra závodu a dokoncejsem zahlédl vpředu tričko Běžci Chomutov, které měl na sobě Pavel Beck, který byl těsně za vodiči. Naposledy podběhnout Thermal, přes most 17. listopadu a doleva na cílový koberec. Pavla jsem sice o pár sekund nedohnal, ale i tak jsem půlmaraton v Karlových Varech zvládl v čase 1 hodina 48 a 37 sekund. Samozřejmě nesmím zapomenout i na ostatní běžce a běžkyně z Chomutova, jímž je věnován samostatný článek.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky