Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary 2018

Datum akce: 19.05.2018
Délka trasy: 21,1 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet v cíli: 2682 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: pod 1:40:00

Stále se nic nezměnilo a i letos dělilo maraton v Praze a půlmaraton v Karlových Varech "pouhých" 13 dní. Na tento fakt se však nelze vymlouvat, jelikož jsem si mezitím zaběhl krásný závod na Moldavě a pak ještě noční desítku v Leipzig. Právě proto přijíždím do Karlových Varů s pocitem, že to prostě na rekordy nebude, naakumulovaná zátěž, minimum regenerace (já vím). Cíl si dávám nějakým způsobem doběhnout pod 1:40:00 s plánem B za 1:45:00. 

Vyzvednout číslo do 15:00 a pak čekat 2,5 hodiny na start je také celkem "vopruz", v Chomutově vyzvedávám Gábi Steinerovou a pak jedeme pro Fandu Fialku, trošku se zakecáme a já míjím odbočku na Místo! Asi erupce na slunci podtrhující mé obavy. Slunce, které mělo být schované za mraky, místo toho "krásně" hřálo. To my běžci na závod rozhodně nepotřebujeme.   

Do startovního koridoru jdu s 20 minutovým předstihem, nejprve se trošku protáhnu a pak vstupuji do koridoru C, který mám na startovním čísle. Vodič na 1:40 stojí v Béčku, tak se tam nenápadně propašuji. Postupně se to plní, moderátoři představují elitní borce, kteří jsou tentokrát výjimečně ze starého kontinentu. V rámci iniciativy EuroHeroes obdrželi pozvánku pouze Evropští vytrvalci, kde mezi ženami je favoritkou Eva Vrabcová Nývltová. 

Rozezněli se tóny Vltavy, ačkoliv absolvuji desátý závod série RunCzech a toto nikdy nezevšední. Úvod je velmi obtížný, úzký. Ačkoliv startuji mnohem více vpředu, tak je tu úvodní zácpa a vodiči na 1:40 mi pomalu utíkají. Nevím, jak se dostat vpřed, skulinek je málo a vpřed to jde až od druhého kilometru. Zde předbíhám Radka Grubera, který se propašoval do koridoru A. 

Mezitím držím stabilní odstup od vodičů, mám pocit, že to vodiči celkem napálili a nejsem jediným běžcem v mém okolí, co sdílí tento názor. Po otočce už vyhlížím občerstvovačku, tak tady ne, tady se na nás chystají až v druhém kole. Po pátém kilometru mě začíná píchat v boku! Je to nepříjemné, vůbec se nemohu zhluboka nadechnout. Mám pocit, že budu muset přejít na plán B s cílovým časem pod 1:45:00.  

Naštěstí krize přešla po dvou kilometrech a jakmile jsme se dostali na dlouhou Západní, tak jsem chytl vítr do plachet a začal jsem pomalu utíkat vodičům na 1:40:00. Soustředím se jen na sebe, běžím stabilně pod těsně pod 4:40:00 a na devátém kilometru vidím čekající členy štafet včetně Honzy Potrebuješ na 2Run a Honzy Bursíka z naší firemní štafety. Na kruhovém objezdu mě natlačí na střed a ty dlaždice mi moc nevoní, rychle skáču zpátky na asfalt, který mi voněl mnohem více. 

Blížím se k ceduli 10 kilometrů, koukám na mezičas a je to jen něco málo nad 46 minut, vypadá to, že běžím na osobák a na následující otočce vidím, že mám náskok na vodiče dobrých 40 sekund. Nesmím polevit. Nyní bude následovat velmi náročná část se stoupáním na 13. kilometru. Zde si nabíhám metry navíc a plácám si s dětmi podél trati, zatnu zuby a hurá do stoupání, po kterém následuje rychlý sešup dolů. 

Nyní běžíme úsek, který jsme absolvovali již v úvodu. Nyní si mohu svobodně volit běžeckou stopu. V nohách už začínám pociťovat únavu, ale snažím se nepolevovat. Na patnáctém kilometru před sebou vidím tričko Běžců Chomutov, doháním Fandu Fialku! Na toto vůbec nejsem zvyklý, ale zdá se, že běžet závod po noční směně Fandovi vůbec nesedne. Říká mi, ať běžím dál, že je úplně hotovej. Rozkaz šéfe!  

Už nemám moc sil na to, abych zrychloval, držím tempo a snažím se to nějak udržet, 4 kilometry před cílem koukám na mezičas, možná to ten osobák doopravdy bude, ale jen velmi těsně. Na kolonádě jsem rád za ten tenký pás s širokými a dlouhými panely, lepší, jak dlažba vedle, ale i na tu se musí místy vběhnout, 2 kilometry a 97,5 metru do cíle, doběhnu-li do cíle za 10 minut, tak tam ten osobák bude!

Fanoušci jsou úžasní, dopřávají nám ten potřebný doping a já se držím. V tunelu pod Thermalem mě předbíhá turbošnek Dušan Miškovič. Následné stoupání jde cítit, ale cedule 300 metrů do cíle je velmi motivující. Ostrá zatáčka vlevo a modrý koberec, zrychluji a cíl protínám v novém osobním rekordu 1:37:25! Nemám slov, nečekal jsem to! 

Dnes jsem nebyl jediný, komu se tady tolik dařilo, osobní rekordy padali jeden za druhým. Největší radost mi udělala Baru Matuščínová, která si svůj osobní rekord vylepšila o úctyhodných 11 minut a 23 sekund. Troufám si říct, že čas 2:00:00 se může otřást již v září při Mattoni 1/2 maratonu Ústí nad Labem a já budu držet palce. 

Za letošní rok jsem odběhl přesně 1000,41 kilometrů, z toho více jak 400 bylo s připnutým startovním číslem na startu 29 závodů a další bude již příští sobotu v Ústí nad Labem. V zázemí jsem potkal jednoho z čtenářů mého blogu a mám se přijet podívat 16.4.2018 na závod u nich, stačí písnout do komentářů více informací, ten víkend nic zrovna neběžím a pokud to bude rozumná výzva, mile rád přijedu :-)