Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary

21.05.2023

Datum akce: 21.05.2023
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Zpevněný
Počet účastníků: 1786 v cíli
Cílový čas:
A) pod 1:40:00
B) pod 1:45:00
C) pod 1:50:00

Po pražském maratonu začíná ten pravý maraton závodů, kdy se běží prakticky každé dva týdny. Na nás nedočkavé hobíky čeká hned trojice regionálních půlmaratonů v podobě Mattoni půlmaraton Karlovy Vary, Mattoni půlmaraton České Budějovice a Mattoni půlmaraton Olomouc. Když 2 Run v Praze dodal slušnou porci sebevědomí s časem pod 1:40, tak proč by to nemohlo vyjít i ve Varech?

Letos se v tomto lázeňském městě běžel jubilejní desátý ročník a zdá se, že si pořadatelé objednali slunečné počasí a solidní teplo, kterému předcházel celkem průměrný týden. Vždyť ve středu jsem si kroužil kolem Matyldy v dlouhém triku, jaká byla zima! Spánek před závodem byl luxusní, ale od probuzení se mi špatně dýchá, je celkem dusné počasí. To mě v minulosti nikdy nezastavilo, jenže nyní bojuji se zpomalenou regenerací a cítím, že tělo není ještě ve 100% kondici.

Oběd se také posunul na pozdější hodinu, ale ty chvíle, kdy nemusím řídit, jsou k nezaplacení. Díky PT za odvoz. Hodinu před maratonem absolvujeme hromadné focení a pak hurá na rozklusání. Plíce nestíhají a nohy jsou naprosto KO! 40 kilometrů v týdnu asi nebyl dobrý nápad a už vůbec ty úterní nastoupené metry! Největší zádrhel však bylo teplo. Mohl bych nasadit lehké tričko z nové kolekce, jenže to by znamenalo je propíchat špendlíky a to se mi nechtělo.

Blíží se start. Startuji z koridoru B, kde jsou i vodiči na čas 1:40. Vzduch je doslova hustý, mísící se s pachem různých zahřívacích mastiček. S tóny Vltavy se běžci vydávají do ulic a mně samotnému to do přes startovní čáru trvá jen 16 sekund. První metry do stoupání a tempo, které jsme s Jardou zvolili, bylo možná trošku přepálené. Raději zvolním a chvilku běžím s Janinou, než mě doslova zašpuntuje dav běžící s vodičem na 1:40. Banda běží docela rychle a snažím se jí držet. To se mi daří jen 2 kilometry, pak už se doslova přehřívám.

Začínám se smiřovat s plánem B, doběhnout pod 1:45:00 a začínám pociťovat silnou potřebu WC pauzy. Na pátém kilometru je toika obsazena. Běžím tedy dál a hledám, kdy bude volno. Uprostřed města moc příležitostí rozhodně není! Až po sedmém kilometru se naskýtá prázdná dvojice toiek a já tak využívám možnost odlehčit se o pár gramů. Stojí to dlouhých 40 sekund. Vracím se do závodu a pokračujeme nekonečně dlouhou rovinkou podél vlakového a autobusového nádraží. Nohy jsou naprosto tuhé a tempo osciluje nad 5 minut na kilák.

Procházím krizí, divím se, že se tentokrát neobíhá celý kruhák. Běžíme kolem KV Arény, otočka a krize pokračuje. Nezrychluji, zpomaluji, vůbec si to neužívám. Krize graduje na Moskevské, to stoupání po dvanáctém kilometru se mi zdá nekonečné. Horizont se láme a prudké klesání zpátky do míst, kde jsme absolvovali úvodní kilometry závodu. Nyní poběžíme důvěrně známé kilometry podél řeky Teplá, jen ta otočka bude o pár stovek metrů později. Nohy stále nechtějí zrychlovat. Když koukám na tempo, začínám mít obavy, abych to vůbec stihnul v časovém limitu.

Na patnáctém kilometru jsem přesně na čas. Musím držet tempo na hranici 5 minut, jinak to nezvládnu ani na plán B. Musím zrychlit, musím. Trasa mírně stoupá, zdá se mi to nekonečné. V protisměru kolabuje jeden běžec, to na psychice moc nepřidává. Otočka ne a ne přicházet, nohy tuhnou a když konečně přichází, tak koukám, že dvojice vodičů je jen kousek za mnou. Zpátky to jde naštěstí nepatrně rychleji. Běžím, jak to jen jde, jsem v neskutečné krizi. Raději nechci vidět fotky z tohoto závodu. Po kolonádě se snažím co nejvíc vyhýbat dlažbě, v Salmingách sice nemám tentokrát puchýř, zato mám pocit, že mi z palce sleze nehet. Zbývá kilometr do cíle, nekonečný kilometr.

Marně vyhlížím ceduli 900 metrů do cíle. Je v nedohlednu. Slyším sanitku, pod Thermalem uvolňujeme vzorně pravou stranu, ať může v klidu projet. Cedule 400 metrů do cíle, koukám na Garminy a mám do 1:45 nějaké 2 minuty a 5 sekund. Nepříjemný stoupák a pak už to jde dolů. 200 metrů do cíle, vbíhám na cílovou rovinku za tónů české hymny pro nejrychlejší ženy. Je to parádní kulisa na cílovou rovinku! Hodiny ukazují 1:44:47, když probíhám cílem.

Podmínky byly velmi obtížné, na pocit to byl společně s loňským půlmaratone v Olomouci jeden z nejhorších závodů, které jsem absolvoval a jen mohu vzpomínat na rok 2019, kdy jsem i po maratonu a Vltava Run jen v klidu kontroloval tempo a přesto doběhl za 1:37:19. Tehdy se běhalo úplně jinak, lehce. Jenže tentokrát jsem vůbec nestíhal s dechem a co neudýcháš, to neuběhneš. Snad to půjde za dva týdny v Českých Budějovicích lépe.