Mattoni 1/2 Maraton Olomouc

Datum akce: 24.6.2017
Délka trasy: 21,0975 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt, dlažba
Kapacita závodu: 6 200 běžců (z toho 1000 v týmových a štafetových bězích 

Když jsem četl články o loňské Olomouci, tak jsem si okamžitě k tomuto závodu vypěstoval respekt. Nejčastěji se opakovala slova vedro, kolaps a rozhodně jsem měl obavy, co se mnou ty teploty udělají. Olympijský běh v Kadani se mi sice neběžel špatně, ale následné ráno mi píchlo v kříži a následně byl každý krok doprovázen bolestí. Začal jsem se obávat, že poprvé nenastoupím do závodního koridoru, ale byl jsem rozhodnut, že přinejhorším přijedu alespoň fandit. Večer po práci jsem věnoval 30 minut protažení zad a následují den to bylo již mnohem lepší. Malý trénink jsem si dal na Cestě proti bolesti, kdy jsem těch 2,5 kilometru zvládl jen s mírnou bolestí a tak bylo rozhodnuto, že poběžím s cílem okolo 2 hodin a když to půjde, tak se pokusím atakovat hranici 1 hodiny 50 minut.

Sobotní cestování přes celou republiku nebylo rozhodně nic zábavného. V autě bez klimatizace to platí dvojnásob. Rozhodl jsem se i zariskovat a jet do Olomouce přes D1čku a v 8 hodin ráno jsem vyrážel. Malou zastávku na pozdní snídani jsem si dal v Praze v Metropoli a pak hurá na D1. Cesta ubíhala dobře až na 127. kilometr, kde došlo k dopravní nehodě a tak jsem následující hodinu strávil v koloně. Následně se jelo opět bez problémů až za Brno, kde bylo další 20 minutové popojíždění v tří kilometrové koloně, ale zbytek cesty byl už běz problémů a já po téměř 6 hodinách za volantem zaparkoval na parkovišti určeném pro běžce a šel si vyzvednout startovní balíček.

V Olomouci panovalo skutečně horké počasí, slunce doslova pražilo a teplota byla nějakých 32°C. Rozhodně (ne)ideální podmínky, které mě ještě více unavovali. Ještě, že má záda přežila celou cestu bez problémů a ani náznak bolesti předchozích dní. Po vyzvednutí starztovního balíčku jsem se šel ubytovat do Penzionu u Jakuba kousek od startu a cíle a následně zpátky k autu pro věci. Cestou jsem to vzal přes velké obchodní středisko, jestli tam náhodou mají nějaké zajímavé boty. V A3 Sport jsem byl opět neúspěšná, ale kousek vedle byl Adidas a tam byly i ony! Aidas Supernova Glide 8M, které již marně sháním ve své velikosti od expa Pražského maratonu. Neváhal jsem ani sekundu a další boty do sbírky znamenají konečnou pro Asics Gel-Flux 3, které mají za sebou okolo 700 - 800 kilometrů a už neposkytovaly to správné tlumení.

Po deseti kilometrech nachozených po Olomouci byl čas se přesunout do zázemí, kde jsem měl sraz s Mírou Volfem okolo osmnácté a pak hurá do startovního koridoru. Cítil jsem se uvolněný. Obavy ze zad už pominuly a nyní byly rozhodujícím faktorem povětrnostní podmínky. Stále bylo vedro, ale nezdálo se být takové dusno, jako v Českých Budějovicích. Čas 1 hodina 50 minut, tempo okolo 5 minut 10 sekund na kilometr. Toto jsem si neusále opakoval ve své hlavě. V koridoru jsem se s Mírou Volfem propašovali dopředu až k Anně Vlachové s Rudolfem Pavlíčkem a když se rozezněly tóny Vltavy, tak se had běžců pomalu vydal směrem k modrému koberci.        

Hned po startu jsem se pokoušel tradičně probíjet startovním polem vpřed. Ulice sice nebyly tak široké, jako v Českých Budějovicích, ale tempo se dalo držet obstojné. Úvodní kilometr jsem dokonce zvládl pod pět minut a nastolené tempo mi celkem vyhovovalo, tak jsem se rozhodl držet se okolo těch 5:05 po celý zbytek závodu. Po chvilce mě předběhl i Zdeněk Urban z SRTG Most, ale já se rozhodl se neutavit a vyhledával jsem stín, jak jen to šlo. Už jsem začal pociťovat žízeň a občerstvovací stanice nikde. Dočkali jsme se jí trochu později, něž v Budějovicích, jelikož se nacházela "až" na třetím kilometru. 

Následovala rovinka po třídě Kosmonautů, kde se přebíhala i řeka Morava a zatím vše šlo dle plánu. Po šesti kilometrech začal pro mě osobně ten nejkrásnější úsek, kdy jsme nejprve běželi po Sokolovské podél řeky Moravy. Občas pár budov a po pravé straně nádherná historická budova Premonstrátského kláštera Hradisko. Po osmi kilometrech přišel úsek, kdy se běželo zcešla mimo jakoukoliv zástavbu a tam se mi neskutečně dobily baterky. Po chvilce se zase vběhlo do městské zástavby, kde bylo opět plno fanoušků a mnozí z nich vytáhly zahradní hadice a kropily nás běžce, aby trochu zmírnili naše utrpení.

Blížil se desátý kilometr a já stále držel tempo nad plán. Před přeběhnutí mezičasu jsem si přepnul hodinky na celková čas a po deseti kilometrech jsem byl na trati 50 minut a 29 sekund. Stále jsem nepociťoval žádnou únavu a osobní rekord byl blízko. Po chvilce jsme i míjeli i rychlejší běžce a zjistil jsem, že nejsem zas tak daleko od vodičů na 1 hodinu a 45 minut. Po otočce na dvanáctém kilometru padlo rozhodnutí - poběžím na osobní rekord. Tempo se nyní ustálilo na hodnotách mezi 4:50 - 4:55 a pak se vběhlo do Smetanových sadů. Ty byly plné fanoušků a kilometr mezi 14. a 15. kilometrem jsem zvládl v tempu 4:42 a v dálce jsem zároveň opět viděl i Zdeňka Urbana.

Trvalo mi sice další kilometr a půl, než jsem ho před třídou Kosmonautů doběhl a pak jsme se dohodli, že poběžíme víceméně spolu. Já byl ještě celkem při síle, takže jsem na občerstvovačce před devatenáctým kilometrem trošku poodběhl, Zdeněk si ale držel dvacetimetrový odstup. Cíl už byl blízko a  nyní to bylo o hlavě. Ulice Dobrovského se zdála nekonečná, ale mě táhla do cíle touha po osobním rekordu. Pokud nepolevím, tak padne hranice 1 hodina 45 minut, hranice, kterou jsem chystal pokořit až v Září v Ústí nad Labem. Tempo pod 4:50 a hurá do závěrečného stoupání po příšerných dlaždicích do cíle. Modrý koberec se blíží, už jsem skoro tam! Mám to za sebou. Čipový čas 1 hodina 44 minut a 35 sekund. Zlepšení o rovnou minutu! Nečekané, euforie roste. V cíli objímám Zdeňka a gratulujeme si navzájem k výborným časům. 

Další zastávka série RunCzech proběhne až začátkem Září v Praze, kde se pokusím na Birell Grand Prix překonat hranici 45 minut na deseti kilometrech. Neznamená to však, že nebudu přes léto závodit. V mezičase mě čeká Perštejn - Klínovec, domácí Chomutovský Půlmaraton, Night Run v Mostě či půlmaraton v Teplicích.