Mattoni 1/2 Maraton Olomouc 2018

Datum akce: 23.06.2018
Délka trasy: 21,1 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet v cíli: 4310 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: pod 1:40:00

Pořadové číslo: 37/102 (rok/celkově)

Olomouc. Vloni mě teto město očarovalo a byla z toho láska na první proběhnutí. Ač bylo vedro, ty davy fanoušků doslova hnali, až mě dohnali k tehdejšímu osobnímu rekordu. I letos jsem očekával pekelné vedro, jenže předpověď počasí hlásila prudké ochlazení. Trošku této předpovědi nedůvěřuji, jenže den po pekelném Olympijském běhu skutečně přichází avizované ochlazení a s ním i vítr.

Na místo tentokrát necestuji sám, společnost mi dělají Michal Vlach a Míša Havlíčková. Do Olomouce dorážíme včas, jen ta pětihodinová cesta je značně unavující. Je příjemně chladno, fouká středně silný vítr, dneska to bude rychlé, jen to asi nebude na osobák. Vítr dokáže hodně zpomalit, mnohokrát jsem se o tom přesvědčil na Svádově a naposledy i v Drážďanech, kde ten silný nárazový vítr bral ohromně mnoho sil.

Start byl letos posunut o půl hodinu dříve. Startuji z koridoru B, kam jsem se propašoval k vodičům na 1:40:00. Jirky Maška se ptám, zda běžíme na reálný, či výstřelový čas. První 3 vodičské trojice (1:30, 1:40 a 1:50) běží na výstřelový, zbytek na čipový čas, první tři kilometry budou fuška! Výstřel, Vltava! Tuto kombinaci slyším již po třinácté a nikdy nezevšední. Držím se žlutých praporků a tempo odpovídá faktu, že musíme stáhnout více, jak půlminutovou ztrátu.

Těsně před třetím kilometrem cítím poplácání po zádech a pozdrav od Čestmíra Dvořáka. Drží tempo podobné s vodiči a já se pomalu rozhoduji na trhák. Pozvolna zvyšuji tempo a jdu před vodiče. Na první občerstvovačce nemám šanci chytnout kelímek, běžci se tam nahrnou a nestíhám ani ionťák. Naštěstí není takové vedro, aby to vadilo a Čestmír si toho všiml a podává mi o pár chvil kelímek s ionťákem, díky! Běží se dál, vedle mě běží nový tahoun ve žlutém tričku Adidas a dlouhán v jedné osobě jménem Jakub. 

Teprve nyní dobíháme dvojici Miroslav Volf a František Fialka a po chvilce jdeme vpřed. Fanda se k nám přidává a běžíme nyní v trojici. Úsek před námi doslova miluji, nejprve kolem Kláštera a po chvilce opouštíme i město. Zde míjíme i jednu z elitních běžkyň s číslem F9, který závod vzdala. Pravda, v tomto úseku je vítr hodně znát, bere sil, přesto si užíváme naprostou pohodu a zatím nám to běží.

Po chvilce se u cedule označující 9. kilometr vracíme zátky do města. Opět nás vítají fanouškovské kulisy, které nikde jinde nepotkáte. To je to největší kouzlo tohoto závodu. Jak běžíme do dlouhé rovince směřující k otočce, tak se nás jeden z běžců v červeném ptá, jak to máme rozběhnuté. Vypadá to na čas mezi 1:37 - 1:38. Po chvilce míjíme v protisměru rychlejší běžce a mezi nimi i Ivanu Vávrů, říkal jsem jí, že se uvidíme u otočky. Na desátém kilometru kontroluji poprvé mezičas. Má hodnotu 46 minut a 13 sekund, což znamená, že já i Jakub běžíme na osobní rekord.

Stejně jako vloni jsem odhodlán, že ten osobák letos padne. Nikdo z naší trojice nehodlá polevovat. Otočka nás sice zbrzdí a bere drahocenné sekundy, přesto by nás to nemělo ohrozit. Kousek před dvanáctým kilometrem slyším Jiříku pojď! Maruška Ropková je přibližně o kilometr pozadu a povzbuzuje. Mám tuto báječnou ženu v běhu strašně rád! Fanda chytá druhý dech a zrychlujeme!

Cítím, že je to hodně rychlé, rozhoduji se však nepolevovat. Po chvilce vbíháme do Smetanových sadů a nemám slov. Doslova řady fanoušků, co nás ženou vpřed a my letíme tempem 4:20 min/km. Je to tu úchvatné, kouzelné, dokonalé. Takový doping do nohou, dávka energie po zbytek závodu. Jakub chvilku pochybuje, že jsme to možná přehnali, jenže já cítím, že tam je sil dost a nyní táhnu zase já. Je s podivem, že i po 17 kilometrech běhu ze sebe vydoluji tempo pod 4:30!

Už jen kousek do cíle, po poslední občerstvovačce ztrácíme Fandu Fialku, běžíme už jen ve dvojici a držíme pekelné tempo. Není to tak, jako z předchozích letošních půlmaratonů v Praze, Karlových Varů a Českých Budějovic, kde jsem poslední 3 kilometry bojoval a cítil, jak mi dochází síly, tady je tomu právě naopak. S Jakubem, se navzájem taháme, ta spolupráce, která se zrodila na pátém kilometru se vyplatila.

Osm set metrů do cíle, poslední úsek je plný dlaždic a ty mi vůbec nechutnají, držím nastolené tempo, Jakub je trošku rychlejší. Já už si jen hlídám čas a zrychluji až s blížícím se kobercem. Cílem probíhám, když na hodinách svítí čas 1:37:00 a čipový čas má hodnotu 1:36:26. Nový osobní rekord a zlepšení o 59 sekund! Po 22 sekundách si dobíhá i pro letošní maximum Fanda Fialka. Neskutečné. Ani nedokážu popsat, co se mi honilo hlavou za myšlenky, byl to takový nekonečný sen! Nejsem však jediný, kdo slaví osobák. Své maximum překonali i Ivana Vávrů, Michal Vlach či Miroslav Volf. Gratuluji! Úžasné!

Druhý den ráno potkáváme Jiřího Homoláče. Gratuluji mu k výsledku a ptá se, jak se mi líbil závod. Říkám mu o osobním rekordu a říká, že mám ideální běžeckou postavu, v Ústí nad Labem to prý bude pod hodinu třicet, intervaly prý nejsou potřeba, stačí fartleky. Rád bych tam proháněl ty ibalginové vodiče, jenže na to ještě letos nemám. Příští rok možná...