Mattoni 1/2 Maraton Olomouc 2019
Datum akce: 15.06.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 4465 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Solar Boost
Cílový čas: Boj o přežití
Pořadové číslo: 18/142
Existuje jeden závod, na který se skutečně moc těším a není vůbec problém, že je na druhém konci republiky. Do Olomouce jsem se zamiloval hned při své první příležitosti a vloni se city k tomuto místu ještě prohloubili. Když se mě někdo ptá, jaký je nejhezčí závod RunCzechu, tak bez přemýšlení řeknu Olomouc. Letos jsem se na ní těšil a chvilkami to vypadalo, že bych se mohl pokusit o nový osobák, jelikož dlouhodobá předpověď hlásila nějakých 25°C. Jenže s blížícím se termínem závodu stoupala teplota a v den odjezdu slibovala 34°C odpoledne a v době startu 31°C, což není o moc lepší. Plán se tedy mění v boj o holé přežití, přesto je tam někde v koutku cíl zvládnout závod pod 1:40:00, což je takový nutný standard.
Jelikož jsme do Olomóca dorazili již v pátek večer, máme celý den. Po snídani se vydáváme pěšky do expa, nějaké 3 kilometry a já se pak rozhoduji navštívit obchodní galerii Šantovka. V oficiálním obchodě Adidas koukám na červené Adidas Solar Boost se slevou 30%. Vidím tam vystavené boty s velikostí 42 a 2/3. Dle cedulky tam mají být i 10ky, má velikost. Bohužel se dozvídám, že vystavený kus je jediná dostupná velikost. Smutně odcházím rozhodnu se nakouknout ještě kousek vedle do A3 Sportu, kde nemám moc velké očekávání. Jenže mezi vystavenými topánky jsou i béžové Solar Boost ve velikosti 44 se slevou 35%! Plazí mozek přebírá vládu nad rozhodováním a já si odnáším krabici s třetím letošním párem bot. Ještě, že své imaginární přítelkyni nebudu muset vysvětlovat, že letos žádná dovolená u moře nebude (nedokáži si představit, že bych jen ležel někde na pláži).
Cestou na penzion trošku bloudím, ale ten kilometr v tom vedru v den závodu přeci nemůže uškodit, že? V době oběda mám v nohách již přes 13 000 kroků. Po obědě je čas na lehký spánek a v půl páté nasedáme na autobus, tentokrát je již rozumné šetřit energii. I tak do závodu zbývají dlouhé dvě hodiny, které se snažím různě vyplnit, hlavně se vyhnout přímému slunci. Když nastává čas, tak se přesouvám do koridoru. Kousek se i staví parťák z loňského závodu Jakub Konečný a oba máme v plánu stejné tempo, tak proč toho nevyužít? Říkal, že včera to bylo v jednom úseku pěkné peklo, takže se máme na co těšit. 140 minut před startem nás pouštějí blíž ke startovní bráně a v 19:00 vyrážíme za úvodních tónů Vltavy na trať.
Musím být upřímný, ale už od samého začátku mi to moc nechutná. Tempo držíme podle plánu, část běžců nám utíká, další doháníme my. Úvod trati je na východ a to horší prý přijde po náběhu na třetí kilometr. Já sám procházím první krizí ještě dříve před první občerstvovačkou. Není to jako před dvěma týdny v Českých Budějovicích, kde mi ten závod sedl od prvních metrů. Bojuji s dechem, nohy mám ztuhlé, možná za to může úterní kopcovitá trasa, možná středeční intervalový trénink, zcela určitě hraje svou roli 31°C, které panují momentálně na trati. Po občerstvovačce se zase chytám a doháním Jakuba. Má pravdu, od třetího kilometru na dlouhé rovince je to ještě horší, ale držíme se plánu. Ani jeden z nás to nehrotí, běžíme dál, chtěl bych říct, že na pohodu, ale není tomu tak. Pět kilometrů v čase 23 minut 46 sekund (čipový čas 23:15) od výstřelu a moc to nechutná.
Co se dá dělat, další úsek nás zavede mimo město a tam to může být velmi náročné. Zatím to však kupodivu jde. Sídlištěm se proplétáme bez problémů, postupujeme krásně vpřed a do toho nám fouká mírný protivítr. Kolem sedmého kilometru se k nám přidává Lujza Slavikova, která má stejný plán a nyní běžíme v trojici, kde největším tahounem je Lujza, kterou musíme chvilkami trošku brzdit. Máme totiž před sebou více jak půlku závodu. Zdá se však, že v okolí má naše trojice nejvíce sil a postupně se prokousáváme vpřed, ač hledání skulin mezi běžci je mnohdy obtížný úkol. Závěr úseku mírně stoupá, mě osobně se zdá, že běžíme až moc rychle, ale zdá se, že vše jde podle plánu. Mezičas na desátém kilometru máme 46 minut a 52 sekund, druhá pětka v čase 23 minut a 5 sekund.
Třetí pětka, ta byla v předchozích dvou případech v Karlových Varech i Českých Budějovicích ta nejslabší. Máme však poprvé možnost vidět rychlejší běžce, jak se blížíme k otočce mezi jedenáctým a dvanáctým kilometrem. Dva roky zpátky jsem se v těchto místech rozhodl, že si zaběhnu pro osobák, nyní na to nemám ani pomyšlení. Už se těším na Smetanovy Sady a užívám si perfektní fanouškovské atmosféry. Jak se blížíme k zimnímu stadionu, tak mě Jakub varuje, že tady jsme to vloni přepálili a dobře si to vybavuji. Ten úsek nás zrovna táhl Fanda Fialka a my jsme jej proletěli. Snažím se sám sebe brzdit, ale to mi vydrří jen do Smetanových sadů, mírně z kopečka a neskutečný doping od fanoušků. Poslední kilometr před otočkou prolétnu doslova v tempu pod 4:30 a je zaděláno na průšvih. Patnáct kilometrů za 1 hodinu 9 minut a 19 sekund znamená, že třetí pětka byla ta nejrychlejší a její čistý čas má hodnotu 22 minut a 57 minut - nejrychlejších 5 kilometrů z dosavadní RunCzech série.
Jde se do závěru. Síly pomalu docházejí. Nahoru ze Smetanových Sadů si poprvé všímám, že to ven docela stoupá. Koukám na ty davy fanoušků a davy běžců, co běží naproti nám. Před vodiči na 1:40 máme celkem slušný náskok a teď by stačilo jen držet tempo na úrovni 4:40. Nohám se ani moc rychleji nechce, nyní mě táhne Lujza, zatímco Lukáš prožívá mírnou krizi. Jak se blížíme ke galerii Šantovka, všímám si známého dresu. Ještě to trvá necelý kilometr, než mohu Zdeňka Jahodu poplácat po zádech. Má toho také už plný kecky, jenže 2,5 kilometrů před cílem se chytá a nasazuje tempo, které já odmítám akceptovat. Držím si tempo něco pod 4:40 a vůbec mi není dobře. Tepovka nad 170, jedu na doraz. Poslední dva kilometry, ještě se držím a ani cedule 20 kilometrů není žádný zázrak. Krátce před ní mě Lukáš dohání a Lujza nám začíná pěkně utíkat. Běžím na autopilota, posledních 800 metrů po dlažbě vůbec nechutná a každých 200 metrů se mi zdá nekonečných. Cíl do mírného stoupání, už se blížíme. Když vidím čas na hodinách, tak ze sebe křesám poslední zbytky sil, chci to stihnout a cílem probíhám přesně v čase 1:38:00 což znamená čipový čas 1:37:29!
Jsem naprosto vyřízený, ale spokojený. Kdyby mi někdo řekl, že doběhnu jen o 37 sekund pomaleji, jak v Českých Budějovicích, tak bych se mu asi vysmál. Nedokázal bych to však bez výborné pomoci Lujzy s Lukášem, kteří mi ten závod parádně odtáhli! A ti fanoušci! Prostě síla! Kdo nezažije atmosféru půlmaratonu v Olomouci, tak to prostě nepochopí! Rozhodně se sem budu vracet vždy a rád!
Tak zase 13.6.2020 na startu!
