Most HALFMARATHON #2

Datum akce: 03.11.2018
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 104
Obuv: Adidas Solar Glide
Cílový čas: 01:50:00 ± 20 sekund
Pořadové číslo: 56/121

V loňském roce jsem si půlmaraton na Mosteckém autodromu užil z pozice diváka, letos jsem se rozhodl, že si jej užiji v roli vodiče. Cílový čas 1:50 jako v Chomutově, pohoda a taková tempová příprava na maraton v Aténách. Poslední dobou mi běhání moc nechutná, ale když vodím, tak na chvilku zapomenu na všechny strasti života, jen se snažím tu skupinku kolem sebe dostat na jejich vysněný čas, motivovat je a když je z toho osobní rekord, tak je cíl splněn. Po uhrazení startovního poplatku píšu organizátorům mojí nabídku a není problém, vodiče uvítají.

Do Mostu vyrážím již kousek po osmé ráno, po cestě nabírám stopaře, kterého vysazuji kousek za kruhákem na Souš a o minutu později zastavuji a beru na ten necelý kilometr sestry Křížovy, které čeká štafeta 3x 7 kilometrů ještě společně se Zdeňkem Jahodou. V týdnu jsem toho tentokrát moc nenaběhal, přesto se cítím unavenější, než kdybych měl už 60 kilometrů během týdne za sebou. Za ta bolavá lýtka si však můžu sám, když jsem ve čtvrtek dal 8 kilometrů výhradně s došlapem přes špičky, taková blbost! 

Letos šestý a zároveň poslední závod, který si užiji v roli oficiálního vodiče. Poprvé poběžím s balónky a tak alespoň nacházím využití pro ledvinku z Ostravského RunFestu. Dalším vodičem je motocyklový závodník Jakub Smrž, který bude vodit na 2 hodiny. K tomu nám bude pomáhat ideální počasí v podobě 11°C a zatažené oblohy. Když se jdeme rozběhnout, tak vidím značený kilometrovník. Pro vodiče je to perfektní a volba je jednoduchá, kontrolovat tempo budu podle mezičasů u kilometrovníků. Pokud to teda vydrží lýtka a levé chodidlo po celý závod.

Celou dobu v Mostě funguje perfektní moderátorské duo a dokonce nás vyzpovídá. Ano, dají se stihnout i tři závody za víkend, proto mám letos už tak hrozivé číslo, které se jen tak nezastaví. Příští rok už to taková divočina nebude. Slibuji, jinak budu muset vyhlásit osobní bankrot, ale kdykoliv budu moci vodit, tak přijedu klidně i na druhý konec republiky. Následuje rozcvička, kterou raději vynechávám a krátce před 11. hodinou se řadím na start.

Tradičně všichni vylétnout a já se snažím od začátku trošku brzdit. Společnost mi netradičně dělá Zdenda Havlíček umírající na nebezpečnou rýmičku, že prý dnes poběží na pohodu se mnou. Běžel, ale jenom 3 kilometry, než na otočce u polygonu zrychlil, že jsme jej za chvilku neviděli. U mě se zatím vykrystalizovala společnost běžců z nichž jeden mi dělal společnost velmi dlouho. 

Na okruhu jsme  to brali nejvíce ideální stopou, snažili jsme si to zkrátit kde to šlo. Do druhého kola jsme vbíhali přibližně s 20 sekundovým náskokem, který jsem si potvrdil u ukazatele 1-8-15. kilometru. Druhé kolo ze tří. K polygonu je to takové nepříjemné stoupání a v protisměru je možnost fandit. Velmi rychle běží svůj úsek štafety Libuška Křížová, mám takový pocit, že budou na bedně za štafetou z Nové Role a Mosteckých Sparťanů, jenže tam běží samí chlapi! Klobouk dolů. Já připomínám běžcům kolem sebe, ať nezapomínají občerstvovat a sám NEJDU příkladem. Je celkem chladno, nepotřebuji. Náskok se nám mezitím ztenčil na 6 sekund, jak míjíme ukazatel 10. kilometru. Vše jde podle plánu. Zdravíme na Braník, běží zde i Pavel Koloc, který si tak dává druhý půlmaraton jen týden po Podzimním půlmaratonu Vaší Ligy.

Už se těším na úsek zpátky po dráze. Je to takové nahoru - dolů a živě bych si dokázal představit ten adrenalin v závodním autě. Já mám na sobě boty s podrážkou značky Continental, ideální na tento typ povrchu a i teplota pryže ideální. Trošku to tu fouká, to zvládneme, jen koukám, že jsem ztratil jeden balónek. Tak proto sem tak lehčí. Cik cak, zapózovat fotografům a jde se dál. Cestou vyzpovídám svého spoluběžce. Příští rok se připravuje na sérii krátkých triatlonů, do toho slouží 24 hodinové služby jako hasič a jezdí se záchrankou v Ústí. Respekt před takovým člověkem!    

My vbíháme do třetího kola zrovna ve chvíli, kdy finišuje vítěz s 15 sekundovým náskokem. Lidé kolem mě se trošku obměňují. Ztrácíme jednoho běžce, ale na jeho místo nastupuje Alois Roučka, který měl doposud osobní rekord 1:51:42 z Valencie, která se běžela minulý týden! Prý ani nedoufal, že mi bude koukat na záda! Věřím, že se udrží a ke konci mi i zdrhne. Nyní nás čeká poslední stoupání nahoru k polygonu a pak už to tak zlé nebude. V protisměru běží nejrychlejší žena Jarmila Sobecká a kousek za ní Ivča Vávrů. Letos vítězství neobhájí, je kousek od cedule 18 kilometrů a tak to bude asi o 2,5 minuty až 3 minuty pomalejší, jak vloni. 

Na otočce pomalu začínáme pomalu dohánět Gábu "Stíhačku" a utíkat Michalovi Vlachovi. Kolem nás se přežene jako elitní atlet Dan Kyenge běžící štafetu. Já musím držet tempo a už se těším na cíl. Už je celkem vedro a dvě vrstvy oděvu nebyl asi nejlepší nápad. Ty 3 kilometry to ještě zvládnu.  Nyní se vracíme zpátky na trať, už je to jen kousek do cíle a po 19. kilometru pouštím své společníky. Kousek za mnou běží Gabča a já si už jen užívám dva kilometry. U značky dvacet kilometrů mám teoretický náskok 15 sekund, jenže jsem si neuvědomil jednu důležitou věc - půlmaraton má ještě navíc 97,5 metrů a kilometrovníky by na okruhu měli být normálně kousek od sebe, náskok je tak přibližně o dalších 30 sekund větší.

Mohu si tak dovolit výrazně zvolnit na tempo okolo 5:30 a pustit tak dalšího běžce před sebe. Na cílové rovince zrychluje i Gabča a já osobně překračuji cílovou čáru v čase 1:49:25. O 15 sekund dříve, než bylo v plánu, ale na druhou stranu to zas tak zlé nebylo, odpovídalo to dokonale rozmístění kilometrovníků a já za ně děkuji. Po závodě si dávám výklus s Ivčou. Do cíle vbíhá i Kuba Smrž s dvojicí běžců a jen kousek za ním je i Janča Pánková běžící si pro nový osobák (1:59:57!). V zázemí pak ulovím autogram od Kuby na startovní číslo, dobře si mě vybavuje z různých závodů, například z Třeboně říká, že mají jeden zajímavý krosový závod. Takže Svatý Jan nad Malší a závod Svatojánský Kopeček vypadá jako zajímavá destinace. Je to i pro dobrou věc, neboť pod svou účastí podpoříte Centrum Bazalka! 

Na závěr jsem požádán, abych šel na pódium rozdávat Dromoběžce Mosteckého vítězům mužského závodu. Jsem nervóznější, jak před svým prvním maratonem! A co Most HALFMARATHON #3? Příští rok jsem zcela jistě rád zavítám a bude mi ctí pokud si budu moci zopakovat roli vodiče. 

Děkuji za parádní akci organizátorům a dobrovolníkům. Všem účastníkům gratuluji k výborným sportovním výkonům.