Most Halfmarathon #3 - Temporosnička na 100 minut

22.02.2020

Datum akce: 22.02.2020
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Zpevněný
Počet účastníků: 92 + 27 tříčlenných štafet
Cílový čas: 1:40:00 ± 20 sekund
Pořadové číslo: 11/174

Čas zimní přípravy se pomalu chýlí ke svému konci a jarní část sezóny pomalu klepe na dveře. Díky posunu termínu z 3.11.2019 (to jsem měl jiné starosti v Istanbulu) na 22.2.2020 se naskytla úžasná možnost vodit na Most Halfmarathon a proč nevyužít takové skvělé tempo-přípravy. V hlavě si hraji s myšlenkou na cílový čas 1:40, což je oproti 1:50 a 2:00, co jsem vodíval půlmaraton v předchozích případech, docela velký skok. Jenže nyní cítím nádech úžasné formy. Během jednoho měsíce padly hned 3 osobní rekordy, tak proč to nezkusit? Jediná obava panuje z počasí.

V Mostě dokáže totiž neskutečně foukat, což jsem si už mnohokrát prožil na Matyldě a kdyby začalo pršet, tak je to hotový boj o přežití. S nervozitou sleduji předpověď počasí. Teplota okolo 7°C vypadá OK, ale ten vítr! Přesto volím jen tříčtvrťáky, návleky, kompresní tílko, dlouhé tričko a závodní růžovku. V pátek večer se ještě potvrzuje, že poběžím úvodní úsek štafety (jiná volba vzhledem k povinnostem vodiče není) a po velmi náročném pracovním týdnu si dávám za cíl alespoň 8 hodin spánku.

Na Autodrom přijíždím těsně po deváté, ale rozhodně nejsem prvním nedočkavcem. Dostávám velmi luxusní Bondovské číslo 007, které o něco později doplňuje číslo 227 pro naši štafetu ve složení - má maličkost, Lukáš Rynt a finišerka Nikola Formanová. Plán je takový, že já budu v prvním úseku plnit vodičovské povinnosti, předám Lukášovi, který se mě bude držet a Nikča v klidu zvládne totéž. To zní jako dobrý plán, že?

Na rozklus jsem se upřímně vykašlal, pouze trošku běžecké abecedy a 11 hodin se jde na to. První, co cítím, je neskutečně silný vítr o síle až 46 kilometrů v hodině. Úsek k polygonu bude bolet, to už je jasné. Hned první věc, které si u úvodního kilometrovníku všímám, je fakt, že je o 100 metrů posunut vpřed. Takže podle kilometrovníků se asi orientovat nebudu a dám spíše na pocit. Jedno kolo mi má vycházet okolo 33 minut a 20 sekund. Poběžíme trošku rychleji (skutečné tempo 4:44) a pokud budeme mít náskok, tak jej rozmělníme během posledního kola.

Hned na úvod se kolem mě tvoří čtveřice, ve které je i Zuzka Vítková. Balónkem pořádně pofackovávám svoji skupinku a když se točíme směrem na polygon, tak se mi naopak omotá kolem krku a snaží se mě udusit! S vlajkou by to asi nebylo o nic lepší, ta by mi zase pěkně pofackovala hlavu. Nyní si užíváme vítr do zad a začíná mi být vedro. Pocit vedra vydrží jen do otočky, kde nabíráme do skupiny Olgu Kantovou, protože zase pociťujeme plnou sílu větru. Úsek až zpátky k trati vůbec nechutná, ale nesmím polevovat. Beru si do ruky balónek, aby nikoho nezabil a běží se dál.

Mezitím se přes nás dostává Michal Luxa, kterému je pak v zadní části očividně trati vedro. Já musím zase okřikovat Zuzku, která by nejraději zrychlovala, ale máme před sebou ještě přes dvě kolečka a na to se nesmí zapomínat. Je ale pravda, že tento úsek doslova nutí běžet rychle. Pak přichází závěrečná zatáčka na cílovou rovinku a další facka od větru, kterou dostanu ještě dvakrát. Blížíme se ke startovní čáře a já koukám, že budeme mít náskok necelých 30 sekund. První kolečko tak zvládáme za 32 minut a 51 sekund. To se bude v dalších fázích tratě hodit.

Předávám štafetový čip Lukášovi a zároveň zcela míjím občerstvovačku, budu to muset vydržet až na polygon. Má skupinka je již jen čtyřčlenná, Olgu jsme vyměnili za Lukáše, který plní plán, Zuzka se stále drží a René s Jardou. Proti nám je jen vítr, díky kterému mi zamrzá úsměv na tváři. Tempo však nepolevuje, jsem na ně zlý a držím se plánu. Vůbec nekontroluji mezičasy a prostě běžím, uvidíme zase na konci kola. Na polygonu nemají vodu, ale prý nám ji připraví, až poběžíme zpátky a svůj slib plní na jedničku.

Zase zpátky na trať, facka od větru, kterou budeme ještě několikrát muset snést. Už se těším do cíle, myslím to naprosto upřímně, jenže musím absolvovat ještě deset kilometrů. To se nějak zvládne. Čekají nás asi dva kilometry bez větru, tak můžeme nabrat síly. Zuzka však začíná mít obavy, že jí brzy dojdou síly. Já věřím, že se tomu tak nestane a poprvé zaběhne pod 100 minut. Do karet nám hraje i fakt, že druhé kolo má hodnotu 32 minut a 53 sekund (na to, že jsem nehlídal mezičasy a běžel na pocit, tak celkem dobré) a náš náskok má hodnotu téměř jedné minuty.

Poslední kolo, ten vítr už mě neskutečně vytáčí a nejsem jediný, nadává i zbytek naší tříčlenné skupiny. Po chvilce se vedle nás objevuje Nikča Formanová a raději se rychle schová za naší trojici mužů v čele. Já takovou možnost bohužel nemám a musím běžet. Už to však netlačím na krev a rozmělňuji minutový náskok. Těším se do cíle jak malý kluk, poslední otočka, poslední facka (ve skutečnosti předposlední) od větru a brzy už to máme za sebou. Když se vracíme na závodní trať, tak máme už jen 3 kilometry, jenže nějak jsme ztratili Zuzku Vítkovou, která je nějakých 50 metrů za námi.

Jakmile fouká opět do zad, tak pouštím Nikču s pánskou dvojicí, ať mi utečou a trošku zvolňuji, abych počkal na Zuzku. V kategorii žen nad 39 let je na úžasném třetím místě a v celkově je čtvrtá. Klobouk dolů na to, že za 3 roky oslaví šestou dekádu. Jakmile mě dožene, tak už běžíme v tempu cca 4:50. Máme náskok a nemusíme se tak hnát. Poslední kilometr, už mám jistotu, že to zvládneme pod 1:40. Na cílové rovince koukám, že na nás Nikča čeká, prý chce, abychom jako štafeta doběhli společně, jen Lukáš je nějak ověnčen věcmi. Nechám je trošku poutéct a sám překračuji cílovou čáru v čase 1:39:43 sekund a ani to nebolelo. Ještě nikdy jsem se necítil po čase na půlmaratonu pod 1:40 takto svěží a co je zvláštní, VO2max mi skokově stoupnulo z 51 na 54. Parádní tempový trénink s průměrnou tepovkou 156 a s maximem 166. Že by ten letošní cíl maratonu pod 200 minut mohl nabrat reálné obrysy?

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky