O2 Pražská štafeta 2018 aneb účastníci zájezdu
Datum akce: 14.06.2018
Délka trasy: 4x cca 5 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Občas dlaždice
Počet štafet v cíli: 813 (699 - O2, 27 - Chambers Cup, 87 - Zdravotnický běh)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: Co nohy dovolí
Možná si říkáte, co se stalo? Minulý týden žádný příspěvek, žádné zážitky z běhu. Nestalo se mu něco? Je v pořádku? Běhá ještě? Odpověď zní ne, ano a ano. Pro jednou zvítězil rozum nad srdcem a já si užíval teprve třetí nezávodní víkend v letošním roce. Mohl jsem nastoupit na start Jirkovského Crossmaratonu, kde se tak výborně fandilo, já však dal prioritu O2 Pražské štafetě, závodu, který mi v loňském roce utkvěl v paměti a na který jsem se i letos velice těšil.
Zážitek byl umocněn tím, že z Míry Volfa se stal výborný náborář a do Prahy jelo rovných 10 štafet Běžců Chomutov plus 2 další štafety z Mostu a to vše jedním společným autobusem. Kolik běžeckých skupin se dokáže chlubit takovou účastí? Máme být na co hrdí! Když už jsme u těch deseti štafet, statistika říká, že devět štafet z deseti si to jede hlavně užít. Ta naše štafeta byla ta desátá, co měla za cíl zejména na co nejlepší čas.
Tomu odpovídalo i složení štafety, které bylo složeno z toho nejlepšího, co bylo začátkem roku k dispozici a nějak jsem se tam zapomněl i já. Čest odstartovat štafetu měl Michal Luxa, který zejména na podzim loňského roku extrémně zrychlil a pevně se tak zařadil mezi nejrychlejší běžce z našeho "oddílu". Michalův osobní rekord na pětku činí 0:20:48 z Běhu Lesoparkem.
Druhý úsek jsem si vzal na starost já a v rámci rychlostního tréninku jsem si zaběhl rychlou pětku na RunTour Ústí nad Labem, kde z toho byl krásný osobní rekord o hodnotě 21 minut a 40 sekund. Krátké tratě moc neběhám, jsem spíše vytrvalec a i v tréninku běhám nejméně kolo 8 kilometrů. Asi to nebude od věci zařadit řas od času krátký, rychlý závod i během hlavní sezóny a nečekat tak na Zimní Běžecký Pohár :-)
Třetí úsek si vzal na starost Fanda "jedu bomby" Fialka. Fanda je na podobné výkonnosti, jako Michal, občas o kousek rychlejší, občas o fous pomalejší, podle toho, jak to sedne. Vloni zaběhl sou nejrychlejší pětku také na běhu Lesoparkem a jeho čas měl hodnotu za 21 minut a 6 sekund.
Finišerkou naší štafety se stala Ivana Vávrů, nejrychlejší běžkyně s kočárkem v Chomutově, která je zároveň nejrychlejším členem naší štafety. Její osobní rekord na 5 kilometrů má hodnotu 20 minut a 18 sekund! Můj odhad na cílový čas je mezi 1:20 - 1:25, kapitánka družstva stanovila cíl okolo 1:18...
Do Prahy přijíždíme hromadně autobusem krátce po čtvrt na pět a máme tak necelé dvě hodiny na přípravu. Oproti loňsku to vypadá na výborné podmínky, chladnější vzduch a zataženo! To by mohlo sednout! Jenže jak se blíží hodina startu, tak vylézá i ta žárovka na obloze a s ní stoupá i pocitová teplota. Uvidíme, jak se s tím poperu, zlepšení loňského času je ve hře, sám svůj výkon odhaduji pod 21 minut, hranice 20 minut by byla snem, ale na takové úrovni ještě nejsem.
Do startu zbývá 20 minut, otvírají se koridory a já posílám Michala Luxu, aby se zařadil co nejvíce dopředu. Stromovka není přeci jenom tak široká, jako ulice Prahy a každá sekunda k dobru se počítá. S úderem osmnácté hodiny to vše vypukne. Michal startuje z přední řady a je tak zvěčněn i na oficiálních fotkách od RunCzechu. Já se po chvilce řadím do koridoru a čekám.
Nemusím čekat ani příliš dlouho. Michal dobíhá těsně po 20 minutách a pouští mě do mého úseku. Musím běžet naplno a zpočátku se to i celkem daří. Dobíhám pár štafet, kde měli na úvod rychlíky a druhý úsek mají trošku pomalejší. Možná jsem to trošku s tempem přehnal, jedu naplno a první kilometr mi hodinky ukazují v tempu 4:06 min/km. Už nyní vím, že to do cíle rozhodně neudržím!
Vloni byl druhý kilometr tím, kde jsem se necítil zrovna dobře po přepáleném začátku. Zatím se cítím dobře, nohy jedou, jen mám trošku žízeň. Dobíhám další členy štafet a jdu o pár míst vpřed a o jedno místo vzad. Zatím to neflákám a i druhý kilometr v tempu 4:08 min/km tomu odpovídá. Začínám se těšit na občerstvovačku, která by měla být za půl kilometru pod viaduktem.
Jenže to místo je prázdné! Začínám mít obavy, že dnes to bude bez občerstvení a poprvé vrní alarm na vysokou tepovou frekvenci, Začíná mi docházet energie a i tempo vadne. Třetí kilometr je znatelně pomalejší, průměrné tempo 4:17 min/km je sice ještě v pořádku, ale už se vytratila naprostá pohoda. Alespoň ta občerstvovačka na třetím kilometru dodá trošku tekutin. Ještě necelé dva kilometry!
Jenže ty se zdají nekonečné. Trať se začíná pomalu zvedat a zároveň klesá i mé tempo. Čtvrtý kilometr je v tempu 4:22 min/km a už vím, že mé štafetě svým časem rozhodně moc nepomůžu. Do cíle zbývá přibližně 800 metrů a trať stoupá. Dávám do toho maximum, musím vypadat hrozně! Potkávám Jirku Merhu, který nás fotí, úsměvu se rozhodně nedočká, energie je potřeba v jiných svalových skupinách. Nejde mi běžet rychle a vypadat při tom dobře.
O kousek později potkávám i Karla Prokeše, který fandí. Já mám toho dost a pomalu ani nevnímám, jsem v naprostém transu. Vytáčím oblouk do Holešovic a vidím rovinku. Vloni jsem jí probíhal rovně do cíle, letos musím vlevo a předat čip Fandovi Fialkovi. Blížím se a Fanda stojí spíše po pravé straně. Předávám čip a mám toho dost. Jsem vyřízen. Hodinky mi ukazují čas 20 minut a 41 sekund. Pravda, zapnul jsem je už ve chvíli, kdy jsem viděl přibíhat Michala. I tak je ten čas příšerný.
Fanda vybíhal na svůj úsek po 40 minutách a 50 sekundách po výstřelu a ihned nasazuje své pověstné bomby. Stále jsme nejrychlejší štafetou Běžců Chomutov a vypadá to, že jsme si vypracovali i rozhodující náskok. Fanda se rozhodně neflákal tolik, jako já a svůj úsek zvládl pod 20 minut! Konkrétně za 19 minut a 53 sekund! Na trať tak vyráží Ivana a já v tu chvíli již hlídám Gustíka.
Jsem pevně přesvědčen, že Ivča do toho dá vše. Já pobíhám za Gustíkem který v jednu chvilku zakopne a vůbec se mu nechce jít fandit mamince k trati. Po čtvrt hodině se mi jej podaří přemluvit a jdeme směrem k trati. Tam potkávám Fandu s Michalem, jak fandí a vyhlíží. Do cíle zrovna běží Baru Matuščínová, jenže je na vnitřku zatáčky doslova zavřená soupeřkou, tohle se nedělá! Po chvilce vidíme i Ivču, čas pod hodinu dvacet to bohužel nebude, tam jde ztráta na vrub mé maličkosti. I tak do toho dává vše a svůj úsek zvládá v totožném čase, jako Fanda, konkrétně devatenáct minut a padesát tři sekund.
Celkový čas našeho týmu v cíli činil 1 hodinu 20 minut a 40 sekund. Rozhodně to nebylo vůbec zlé. O to větším překvapením bylo to, že tento čas stačil na třinácté místo! V součtu všech kategorií jsme uhájili elitní dvacítku a skončili na výborném osmnáctém místě! Zásluho na tom mají zejména zbylí členové štafety a klobouk dolů před Michalem, který bojuje s kolenem a nemohl tak ukázat svůj plný potenciál.
Další úžasný zážitek je tedy minulostí. Všech 12 štafet předvedlo úžasné výkony a já již nyní vím, že se i příští rok musím účastnit. Určitě se poskládá ještě elitnější štafeta ve složení Zděnek Jahoda, Tomáš Vojtěchovský, Ivana Vávrů a František Fialka či Michal Luxa, která by příští rok mohla atakovat čas 1:18:00 a my s Fandou či Michalem bychom přešli do béček, kde by nás mohl doplnit v případě dobré formy Marek Kratochvíl a Čestmír Dvořák z Děčína. Kdo ví, třeba zrychlím natolik, že se i nadále udržím mezi eliťáky.