Ohlédnutí za sezónou - RunCzech 2017

28.09.2017

Když jsem se vloni 20.7. registroval na úvodní pětici závodů RunCzech, měl jsem za sebou teprve tři závody (Olympijský běh v Kadani, Krušnohorský půlmaraton a Perštejn - Klínovec), kde jsem v podstatě uzavíral běžecké pole. Dnes ani nevím, co mě tehdy popadlo, že jsem se rozhodl absolvovat celou sérii, ale chtěl jsem si vyzkoušet všechny závody, abych si pak mohl vybrat své favority a těch se pravidelně účastnit. Pražský maraton měl být můj prvním maratonem, ale to by se člověk nesměl přátelit s jistou Hankou Hahn, která mi tento plán výrazně narušila a já si odbyl premiéru již v říjnu 2016 v Hradci Králové.

Do registrace jsem tehdy zadával cílové časy od oka, vždyť Krušnohorský půlmaraton jsem zvládl v doslova příšerném čase 2:21:04 a můj sen bylo překonat v Ústí nad Labem hranici 2 hodin. Do registrace jsem tak napsal časy  2:00 na Pražský půlmaraton, 4:20 na maraton, 1:55 na Karlovy Vary a České Budějovice a 1:50 na Olomouc. Po Ústeckém půlmaratonu, kde jsem zaběhl čas 1:49:46 se otevřely registrace i na Birrell Grand Prix a Ústí nad Labem, kde mé ambice byly již mnohem vyšší. Desítka v Praze za 48 minut a půlka v Ústí za 1 hodinu a 45 minut. Nyní zbývalo čekat až do 1.4.2017, kdy byl na řadě Sportisimo 1/2 Maraton Praha.

Sportisimo 1/2 Maraton Praha 2017

Čas zadaný při registraci:
2:00:00
Skutečný čas: 1:45:36

Do Prahy jsem vyrážel netradičně autobusem společně s Radkem Gruberem. Brzké vstávání rozhodně nebylo nic pro mě a po cestě jsem se snažil ještě nějakou tu desetiminutovku prospat. Startovní balíček jsem naštěstí vyzvedl již předcházející den a tak odpadl stres spojený s brzkou návštěvou Expa. Mohl jsem rovnou nasednout na metro a jet. 

Samotný závod se vyvíjel překvapivě dobře až do nějakého čtrnáctého kilometru, kdy jsem začal čím dál tím více cítit puchýř na pravé noze. Kombinace Asics Gel Cumulus 17 s kompreskama nebyla zrovna ideální a na závěrečné kilometry mi bylo již opravdu vedro. I tak z toho na závěr byl nový osobní rekord v podobě času 1 hodina 45 minut a 36 sekund. Byl jsem naštvaný, že jsem nestáhl ještě těch 36 sekund, tak blízko hranice 1:45:00! Na druhou stranu jsem se zlepšil o více jak 4 minuty, tak jsem v podstatě neměl důvod.

V Praze začala také medailová story. Zde nekomunikovaly počítače s časomírou a tak jsem si po hodině nechal na medaili vygravírovat čas, který jsem měl na Garminech - 1:45:39.

Cílovka z Prahy
Cílovka z Prahy

Volkswagen Maraton Praha 2017

Čas zadaný při registraci:
4:20:00
Skutečný čas: 4:14:44

Do Prahy jsem nedorazil v perfektní kondici. Po celý týden jsem bojoval s nachlazením a při zpětném pohledu jsem ten závod ani běžet neměl. Riskoval jsem, hodně jsem riskoval. Ale touha po překonání maratonské distance zvítězila nad zdravím rozumem. V hlavě jsem měl cíl 4 hodiny a chtěl jsem tuto hranici překonat! Zároveň jsem byl domluven se Zuzkou Vítkovou, že ji budu na začátku brzdit, aby nepřepálila start a zvládla tak svůj první půlmaraton.

Vyběhli jsme a já jsem stále hlídal tempo, abychom běželi okolo 5:35 - 5:40 na kilometr. V Podolí jsem už cítil, že něco je špatně. Nachlazení nevyléčíte ze dne na den, obzvlášť když místo pocení se v posteli chodíte "vesele" do práce. Na půlmaratonové distanci jsme měli čas 1 hodina 58 minut a díky tomu velmi nepatrný náskok. Na otočce na Strakonické začala docházet energie. Neobčerstvoval jsem se a první kelímek s vodou jsem si vzal až na osmnáctém kilometru a po dalších deseti kilometrech se mi tato nerozvážnost vymstila.

Po dalších třech kilometrech se do toho přidaly křeče a zbylých jedenáct kilometrů bylo o přežití. Byl jsem na sebe naštvaný! V hlavě jsem počítal, jaké nejhorší tempo si můžu dovolit, abych to do cíle zvládl za 4 hodiny a 10 minut, ale ani to nestačilo. Tři kilometry před cílem jsem na minutu zastavil, abych se protáhl. Nemohl jsem běžet rychleji, nešlo to. Cílový čas 4 hodiny 14 minut a  44 sekund a neskutečné zklamání. Alespoň to rytí na medaili bylo tentokrát bez problému. 

Do cíle zbývaly 3 kilometry a já byl na dně...
Do cíle zbývaly 3 kilometry a já byl na dně...

Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary 2017

Čas zadaný při registraci:
1:55:00
Skutečný čas: 1:48:37

Třináct dní, které tradičně dělí Pražský maraton a půlmaraton v Karlových Varech jsou sakra málo. Cítil jsem se, jako bych na každé noze tahal takové pětikilové závaží a svůj čas 1:55, který jsem si zadal při registraci, jsem nyní považoval za hodně optimistický. Rozhodně jsem nechápal Láďu Kareše, který dva týdny před Pražským maratonem běžel maraton ve Vídni! I předzávodní rozběhnutí bolelo a tak jsem si říkal, jestli to mám vůbec zapotřebí.

Závod se však vyvíjel naprosto jinak, za což můžeme děkovat zejména ideálním povětrnostním podmínkám. Ze začátku byly potíže se prokousat davem, naštěstí po třech kilometrech jsem si už mohl určovat tempo zcela podle sebe. Fanoušci mi dodávali energii a to závaží na nohách s každým kilometrem ubývalo. Menší krizi jsem pocítil po desíti kilometrech, ale nebylo to nic, co bych nedokázal zvládnout. S blížícím se koncem se mi nepatrně dařilo zrychlovat a cíl jsem, zdolal v čase 1:48:37. 

Po doběhu nohy bolely jak čert, ale tentokrát jsem byl naprosto spokojen. Ač jsem při Pražském půlmaratonu dokázal běžet ještě o 3 minuty rychleji, nyní jsem měl v nohách maraton a rozhodně jsem počítal s časem tak o 10 minut horším. Opět byly potíže s medailemi, zejména díky organizaci (kdo přišel později měl medaili dříve vyrytou. 

Karlovy Vary, náročné, ale krásné
Karlovy Vary, náročné, ale krásné

Mattoni 1/2 Maraton České Budějovice 2017

Čas zadaný při registraci:
1:55:00
Skutečný čas: 1:48:20 

Do Českých Budějovic jsem se rozhodl jet na "otočku" a tuto chybu už rozhodně nehodlám dělat! Už samotná cesta byla značně vyčerpávající a představte si, že za 4 hodiny máte běžet půlmaraton a pak ještě jet zpátky! Do toho bylo opravdové vedro. Chvilku bylo zataženo a já jsem se radoval, že bude pod mrakem. Zničeho nic mračna zmizela a slunce pálilo, že jsem se cítil jak na grilu. Čas jsem neviděl tak dobře, ale v hlavě jsem si stanovil cíl do jedné hodiny a padesáti minut.

České Budějovice jsou naštěstí od začátku široké, tak se mi nestalo, že bych zůstal viset v "zácpě". Vedro bylo příšerné a já se tak snažil schovávat ve stínu, jak jen to bylo možné. Dobrý pocit z běhu jsem začal mít až okolo sedmého kilometru a nyní jsem si říkal, že musím přežít ještě ty dvě třetiny. Když jsem na devátém kilometru viděl v doprovodném vozidle tři nasoukané Keňany na zadní sedačce, tak jsem si říkal, že dneska musí být fakt velké vedro.

Přesto jsem i střední úsek přežil a běh mimo zástavbu města jsem si vysloveně užíval. Na poslední tři kilometry ale přišla krize. Střeva se mi začínala vařit a sanitky plnící se zkolabovanými běžci rozhodně na psychice nepřidají. Dal jsem do toho vše a do cíle doběhl ještě o 17 sekund rychleji, než ve Varech. Jen na tu medaili jsem nemusel čekat téměř dvě hodiny, neboť následující cesta domů byla náročnější, než samotný závod.

Po jednom kilometru byl ještě důvod k úsměvu
Po jednom kilometru byl ještě důvod k úsměvu

Pražská O2 štafeta 2017
Skutečný čas: 1:34:27 (celá čtveřice)

Pražskou štafetu jsem původně neměl ani v plánu. Celou ji zorganizoval Míra Volf a nakonec je to jeden ze závodů, na který z letošní RunCzech sezóny vzpomínám nejraději. Náš tým složený z Míry Volfa, Hanky Hahn, Honzy Potrebuješ a mé maličkosti vycestoval do Prahy s řádným předstihem. Ambice jsme ani moc velké neměli, hlavní cíl byl ten, abychom si to užili. Panovalo ohromné vedro a člověk byl rád, že to vůbec přežije.

Jak se zdá, tak nejsme žádní amatéři. Míra Volf závod velmi dobře rozběhl a Hanka proletěla svůj úsek jako raketa. I Honza zvládl svůj úsek o dobré 2 minuty rychleji, než jsem očekával a nyní to bylo jen na mně. První kilometr jsem naprosto přepálil! Bylo mi hrozně a doslova jsem se trápil. Měl jsem žízeň a nohám se vůbec nechtělo. Chtěl jsem běžet tempo 4:20 a nyní jsem byl rád za to, že běžím v tempu 4:40 a vůbec dýchám!

Po občerstvovačce se situace trošku zlepšila a já už se viděl v cíli. Na závěr mě táhli dopředu zejména diváci a já svůj úsek zvládl za 22 minut a 14 sekund! Celkově jsme obsadili 81. pozici v čase 1:34:27 což nebylo rozhodně špatné! Výborně strávený den a na příští O2 štafetu se už zase těším. 

Finiš O2 Pražské štafety
Finiš O2 Pražské štafety

Mattoni 1/2 Maraton Olomouc 2017

Čas zadaný při registraci:
1:50:00
Skutečný čas: 1:44:31

Do Olomouce jsem přijížděl s obavami. Během loňského ročníku panovala úmorná vedra, že běžce svážela jedna sanitka za druhou. Ve středu jsem si vyzkoušel Olympijský běh, jak na mě bude to vedro působit a ačkoliv jsem nezaběhl zrovna špatný čas, tak mi nebylo zrovna dvakrát nejlépe. Následující ráno mi píchlo v zádech a každý krok byl vykoupen bolestí. A v tomto stavu jsem měl běžet půlmaraton? Usilovně jsem se snažil svá záda rozhýbat. Chtěl jsem závod za každou cenu absolvovat a vesmír mé přání vyslechl. 

Do dějiště jsem přijel i přes ucpanou D1 s dostatečným předstihem, ale opět panovalo vedro a tak jsem ani nedokázal odhadnout, jak se mi bude dařit. Po startu jsem vystřelil a běžel jsem jen na cit. Fanoušci v Olomouci patří mezi ty nejlepší a takový doping byl hodně znát. Mnoho místních vytáhlo zahradní hadice a my nebozí běžci měli pravidelné ochlazení. Když jsem se po deseti kilometrech podíval na svůj mezičas, tak jsem věděl, že dnes ten osobní rekord může padnout.

Běžel jsem tomu naproti. Vůle mě poháněla vpřed a já se cítil naprosto báječně. Smetanovy sady jsem prolétl, ani nevím jak a pak už jsem dohnal Zdeňka Urbana ze SRTG Most a povzbudil ho do cíle. Na poslední dva kilometry jsem zmobilizoval veškeré síly a v cíli to bylo více jak minutové zlepšení osobního rekordu. Poprvé pod 1 hodinu a 45 minut! Úžasný dojem jen zkazilo pět nekonečně dlouhé čekání na vyrytí času na medaili.

V cíli půlmaratonu v Olomouci s Mírou Volfem
V cíli půlmaratonu v Olomouci s Mírou Volfem

Birell Grand Prix Praha 2017

Čas zadaný při registraci:
0:48:00
Skutečný čas: 0:45:52

Po letní pauze, kterou jsem zejména v Srpnu vyplnil závody v Chomutově, Mostě, Liberci a Teplicích přišla již čtvrtá návštěva Prahy, kde na mě čekalo tentokrát "pouhých" deset kilometrů v podobě krásného běhu s názvem Birell Grand Prix. Na tento závod jsem se hodně těšil. Přes léto se mi zdálo, že má forma šla spíš dolů, ale atmosféra závodů série RunCzech dokáže neskutečně nakopnout a člověk je pak překvapen, jaký to vlastně zvládl čas.

Ani Birell Grand Prix nebyl výjimkou. Od začátku jsem běžel rychlé tempo a cíl byl jasný! Zlepšit svůj osobní rekord, který jsem držel od jarní Ústecké Vitasport Desítky, i kdyby to mělo být o pouhou sekundu. Trasa v Praze byla profilově náročnější, ale vůbec to nebylo znát. Nohám se chtělo, hlavě se chtělo a lidé u trati fandili, jak divý. Poslední kilometr byl naprosto magický a tak lehce se mi dlouho neběželo!

V cíli jsem zaznamenal čas 0:45:52 a osobní rekord se tak posunul o 61 sekund směrem dolů. Naprostá spokojenost, ačkoliv jsem cítil, že tam byly ještě drobné rezervy a možná jsem měl na to zdolat i těch 45 minut. Na medaili jsem tentokrát skoro vůbec nečekal a je vidět, že zde to mají pořadatelé dokonale zvládnuté.

Do cíle s vlajkou běžců na zádech :-)
Do cíle s vlajkou běžců na zádech :-)

Mattoni 1/2 Maraton Ústí nad Labem 2017
Čas zadaný při registraci:
1:45:00
Skutečný čas: 1:38:33

Ústí nad Labem, zde jsem v loňském roce poprvé okusil atmosféru série RunCzech a letos byla tak výborná možnost porovnat meziroční zlepšení. Už od konce Birell Grand Prix jsem si pohrával s myšlenkou, že pokořím hranici 1 hodiny a 40 minut. Fanda Fialka si celou dobu v autě myslel, že jen žertuji, ale já to myslel naprosto vážně. Moc jsem chtěl. Strašně moc.

Výhodou (a zároveň nevýhodou) bylo to, že jsem trasu dokonale znal. Dvě dlouhé rovinky nejprve v okolí chemičky a pak Děčínské budou náročné, ale počasí bylo ideální. Po startu jsem co nejrychleji dohnal vodiče na 1:40 a pak jsem se jich deset kilometrů držel zuby nehty. Možná bych zvládl běžet ještě rychleji, ale nyní jsem sázel na jistotu. Po chemičce jsem nepatrně zrychlil a běžel hranici 1:40:00 naproti.

Cítil jsem se nezastavitelně. Když jsem naposledy vbíhal na most Edvarda Beneše, tak jsem věděl, že v cíli budu pod 1 hodinu a 40 minut, dokonce že to bude i pod 39 minut! Ani Fanda nevěřil svým očím, když jsem probíhal v čase 1:38:33. Cítil jsem se jako vítěz a byl jsem od začátku přesvědčen, že to zvládnu. Ještě jednou musím poděkovat vodičům na 1:40, byli jste úžasní a bez vás bych to nezvládl v tak dobrém čase.

Cíl v Ústí je již na dosah
Cíl v Ústí je již na dosah

Shrnutí

Hned s otevřením registrací na příští sezónu jsem se rozhodl, že absolvuji opět celou sérii. Trochu jsem měl pochyby nad Pražským půlmaratonem, jelikož celou jeho trať absolvujete v rámci maratonu, ale jarní termín slibuje velmi rychlé časy a ta atmosféra, které v sérii RunCzech zažíváte, se nedá ani pořádně popsat. Fanoušci jsou ten nejlepší doping, který můžete mít! Běhám bez sluchátek, abych si naplno vychutnával jejich povzbuzování. Žene vás to dopředu, dává vám to energii a já se těším, až mě za rok doženou k novým osobním rekordům.

Děkuji za sezónu a 7.4.2018 se opět uvidíme na startu nové sezóny RunCzechu. 

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky