Pardubický Vinařský Půlmaraton 2019 aneb Tempo Rosnička na 1:50
Datum akce: 13.04.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 1258
Obuv: Adidas Solar Glide
Cílový čas: Výstřelový čas 1:50:00 ± 30s
Pořadové číslo: 11/135
Čtvrtý půlmaraton v časovém období 4 týdnů. Před rokem žádný problém, vždyť na podzim jsem dal 3 půlmaratony pod 1:40:00, jenže letos je situace jiná. Beru za vděk možnost dělat osobního vodiče Nikče Formanové na čas 1:50:00, který mám parádně naběhaný a neměl by mi dělat žádné potíže. Doma beru poslední "tahák" na tento čas a do Pardubic míříme již v pátek. Až na malou kolonu na výjezdu z Prahy to všechno celkem jde. V sobotu tak bude na vše dostatek času.
Ubytování nacházíme, leč nakonec se naše přespání pro 2/3 našeho pokoje mění v horor. Gastarbeiteři z východu dělají solidní rámus. Já díky špuntům v uších takový ruch nevnímám a spím. Spíš vadí moc měkká matrace. Kolem deváté se vydáváme do Pardubic a pak nás čeká extrémně dlouhé čekání na 13:00, které si krátím doopravdy vydatnou snídaní, návštěvou obchodního střediska (kde jsem odolal a další Solar Boost nekoupil, ty objednané jsou již v rukách České Pošty) a pak lékařskou analýzou. Hodnoty cholesterolu jsou perfektní a mám třicetileté srdce!
Rozklusání si dáváme s Nikčou krátké, pak se řadíme do koridoru, letos je koridor z opačné strany, než vloni. Zůstávají 2 kola a 21,1 kilometrů s otazníkem, jak to Nikča zvládne, obzvlášť když se necítí zcela fit. Její základní plán je běžet a vydržet co nejdéle, můj plán je běžet a držet rovnoměrné tempo. Výstřel, já teprve nastavuji Garminky, zapínám je až při průběhu startovní čarou, o nějakých 45 sekund později. Hned na začátku musím Nikču brzdit a kolem mě se tvoří skupinka, které toto tempo naprosto vyhovuje.
Koukám, že oproti loňsku je tu změn více, marně hledám kilometrovníky, nevidím je ani po první, ani po druhé signalizaci mých Garminek. Oba kilometry běžíme o 6 sekund rychleji, my však musíme stáhnout dobu od výstřelu, takže je to v podstatě v plánu. Od druhého kilometru už to znám. Pomalu se začínáme drát vpřed a předbíháme ty, co přecenili své počáteční tempo, či se postavili hned za gazely. Čtvrtý kilometr a protivítr. Není to jednoduché, přesto i zde musím Nikču brzdit! Lepší pomalejší start, jak trápení na posledních 5 kilometrech.
Pátý kilometr, kontroluji mezičas a máme 25 sekund náskok na čipový čas. Předtím jsme potkali elitní skupinu složenou z dvou Keňských běžců a Jirky Homoláče. První občerstvovačka, stíhám vzít jeden kelímek pro Nikču, naštěstí mi nechává jeden doušek vody. Konečně si všímám značení kilometrovníků, jsou nasprejované na zemi a v úvodních kilometrech v té mase se snadno přehlédli. Běžíme pro mě novým úsekem, v protisměru rychlonožky, mezi kterými vidím i Reginu Procházkovou či o pár stovek metrů později i Anežku.
Směřujeme k otočce, je to nekonečný úsek a otočka mému pravému chodidlu náchylnému na puchýře moc nesvědčí. Vracíme se zpátky do města, kolem mě už je stálá skupina lidí, mezi kterými jsou i Kovářovi, manželský pár či jiný běžec, co běží svůj první půlmaraton a většinu tréninků běhal v tempu kolem šesti, dnešní plán měl na čas okolo 2 hodin. Napojujeme se na dlouhou rovinku, máme za sebou 9 kilometrů a naproti běží Jirka Homoláč v těsném závěsu za Keňským soupeřem, oba mají za sebou 15 kilometrů a dnes je vidíme již podruhé. Jak se blížíme náměstí, potkáváme další účastníky včetně naší špičky v podobě Víta Pavlišty či Petra Pechka.
Desátý kilometr a mezičas 51 minut a 56 sekund. Dohnali jsme výstřelovou ztrátu a máme dokonce 12 sekund náskok. Míříme směrem k náměstí, ale ještě si to jedno kolečko budeme muset přidat, než si to proběhneme do cílové rovinky. Vláček za mnou se pěkně táhne a při vbíhání do druhého okruhu jenom kontroluji ztrátu na výstřelový čas, který jsem do té doby jen odhadoval. Má skupinka se mě stále drží a pomalu proplouváme běžeckým polem. Ještě nenastal čas, abych začal ztrácet lidičky okolo, někteří jdou však pomalu vpřed.
Já se soustředím, abych brzdil Nikču, tempo už hlídám a nejsme rychlejší o 7 - 10 sekund na kilometr, většinou to držím o 2 - 3 sekundy rychleji. Ve skupince panuje dobrá nálada a z jednoho baráku nám hrají jeho obyvatelé parádní muziku. Jeden z běžců mi říká, že jsem to tady pěkně zašpuntoval, nikdo prostě nechce běžet rychleji, část se šetří, druhá část se mě snaží držet zuby nehty. Nejrychlejší jsou již v cíli, my máme v nohách téměř 13 kilometrů a běžíme směrem k zimnímu stadionu.
Dlouhá rovinka, na které jsem si nestihl všimnout, kde je ukazatel 15 kilometru. Za chvilku nás čeká třetí a poslední občerstvovačka. Pak úsek na Staré Hradiště, zde začínají některým docházet síly, které ubírá přítomný protivítr, přesto se drží statečně. Na otočce opět trošku pálí puchýřové chodidlo a nyní šíleně dlouhá "rovinka" pomalu až do cíle. Vidím na Nikče, že má dost sil, přesto na výzvu, ať už běží podle sebe nereaguje pozitivně, že prý nechce, abych ji za dva kilometry dohnal.
Naproti míjíme ty, co mají ještě 6 kilometrů vpřed sebou, mnozí z nich běží v rámci RWTTC a my jim fandíme. Vloni jsem si to s nimi vyzkoušel a byl to úžasný zážitek! My se pomalu blížíme 20. kilometru a tady už mi Nikča ukazuje záda a jde vpřed. Já nikam nepospíchám a ještě vyzývám ostatní, ať mi utečou. Mám solidní náskok a nyní musí jít ego stranou, jinak bych tu dvacetičlennou unikající skupinku hravě předehnal. Probíhaám pod branou, vidím hodiny s reálným časem a koukám, že za mnou sprintuje jeden starší účastník. Pouštím jej před sebe a připisuji si čas 1:49:37. Úkol splněn.
V cíli přijímám několik děkovaček za osobní rekordy a mohu říct, že je to lepší pocit, jak zaběhnout svůj vlastní osobák, Všichni tvrdě dřeli a zaslouží si to. Tak díky za parádní zážitek a příští rok se zase vpašuji jako tempař do startovního pole, ale možná poběžím na čas o 5 - 10 minut rychlejší.
