PBT Vaší Ligy 2018 - Červnový závod

Datum akce: 27.06.2018
Délka trasy: 10,0 km
Série: PBT
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 116 (desítka)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: pod 0:45:00
Pořadové číslo: 38/103 (rok/celkově)

Na Brániku to mám rád, jak jinak si vysvětlit, že jsem toto místo navštívil již šestý měsíc v řadě. Je to totiž místo, kde se běhá rozhodně rychle a když tam zaběhnete rychlý čas, můžete si být jistí, že to na vysokou pozici v pořadí to stačit nebude. Tady se na startu setkávají nejlepší hobíci mezi nejlepšími, něco podobného, jako na Svádově a tak není divu, že přijíždím opět se Zuzkou Vítkovou a jako třetí do auta nás doplňuje Honza Tichý, který absolvuje závod na 5 kilometrů. 

Oproti minulému závodu v Květnu nás po cestě nepotkává žádný déšť, svítí sluníčko a fouká střední vítr, podmínky podobné Olomouci. Závod z historické moravské metropole cítím v nohách a dvanáctikilometrový frekvenční trénink z předchozího dne se nyní nezdá, jako dobrý nápad. Vůbec se mi nechce, ptám se, co tady vůbec dělám a přemýšlím, že udržet to pod 45 minut bude těžká dřina, přesto se o to pokusím.

Máme plnější startovní pole, se startovním výstřelem jdu vpřed a jako referenci si beru Petru Davídkovou, která běží standardně pod 45 minut. Po půl kilometru přesto volím volnější tempo, úvod se běžel na hranici 4 minut na kilometr a to by byl notně přepálený start, před kterým varuji vždy ostatní běžce, na takové tempo ještě nemám. I přesto míjím první kýblíky v tempu pod 4 minuty a 15 sekund. Nohy začínají fungovat, naprosto ignoruji tempo na hodinkách a zkouším běžet na pocit. Běžím, co mi dovolí a druhý kilometr běžím, jako by se mělo jednat o závod na 5 kilometrů.

Pomalu jdu před další běžce, dřu a snažím se z mých unavených nohou vydolovat maximum. Trasu už znám dokonale a první půlka je pocitově mírně do kopce. Třetí kilometr je takový návrat na meze mých možností, cesta se zužuje, po levé straně trať, po levé Vltava. U značení čtvrtého kilometru je to hodně úzké a já čekám, kdy potkám nejrychlejšího běžce. Nyní jsem na konci pětičlenné skupinky, která běží tak, jak mi to vyhovuje. Nejrychlejšího běžce potkáváme přibližně půl kilometr před otočkou, mnohem později, než jsem zvyklý. Samotnou otočku míjím v čase 21 minut a 20 sekund, takto rychle jsem pětku neběžel ani na RunTour v Ústí nad Labem.  

Nyní cítím, že už to tak jednoduché nebude, rozhodně vím, že tempo už nedokáži udržet. V naší pětičlenné skupince jde vpřed běžec v červeném tričku Vltava Run a já se u úzké rovince k šestému kilometru přetahuji s nejrychlejší ženou závodu, běží výborně. Cítím, že mi docházejí síly, tempo uvadá, chci to zvládnout do cíle v průměrném tempu 4:20 a z první půlky mám nějaký ten náskok. Fouká vlažný protivítr o rychlosti 18 kilometr v hodině, který dokáže trošku zbrzdit, do březnových Drážďan to má však hodně daleko.

Osmý kilometr mi vyloženě nesedne, mobilizuji veškeré síly, jenže postupně padám za oběť dvou běžcům. Koukám na hodinky, průměrné tempo závodu 4:19 a poslední kilometr jsem měl o 10 sekund pomaleji. Nemohu si dovolit výrazněji zpomalit, musím zrychlit. Osobní rekord z Desítky v Bezručáku rozhodně nepadne, ale mohl bych se mu přiblížit. Ani devátý kilometr tomu neodpovídá, únava je prostě větší. Jak míjím kýble značící desátý kilometr, tak koukám, že už jsem na průměrném tempu 4:20, nyní bych to musel udržet, až nepadnu ještě níže. 

Kmitám do cíle, snažím se v sobě mobilizovat poslední zbytky sil, zejména když vidím trojici běžců, z nichž tomu v modrém a zeleném tričku jsem o více jak kilometr předtím padl za oběť. Nejprve se musím vyhnout mamince s kočárkem a pak doluji tempo, sto metrů před cílem doháním běžce v červeném triku a jdu do závěrečného sprintu, na které již nedokáže odpovědět. V cíli zaznamenávám čas 43 minut a 10 sekund, zlepšení o 79 sekund oproti minulému měsíci! To rozhodně není zlé, velkou část připisuji podmínkám, jelikož nebyl vzduch, jako v prádelně!

V cíli již čeká Honza s vodou. Já jsem po doběhu naprosto hotový, dokonce je mi trošku na zvracení a lapám po dechu. Po chvilce dobíhá i Zuzka Vítková, která je celkově čtvrtou nejrychlejší ženou závodu a v kategorii nad 40 let obsazuje zasloužené PRVNÍ místo! Naprosto zasloužený triumf, kterému nechce sama aktérka ani věřit. Zuzka je prostě fenomenální a dokazuje to všude, kam přijede! 

Na začátku jsem psal, že je to na Brániku strašně rychlé. Stačí se podívat do výsledkové listiny, která prozrazuje, že hranici 40 minuty překonalo rovných 23 účastníků závodu ze 120 startujících. Do 50 minut to zvládlo rovných 90 účastníků a pod hodinu 112 startujících! To jsou hrozivá čísla, že? Můj čas stačil na 43. místo celkového pořadí a tak jsem se nevešel ani do nejrychlejší třetiny účastníků. Právě proto to tam mám tak rád, perfektní možnost se posouvat dál a dál a třeba budu příští rok klepat na dveře pomyslné hranici 40 minut. 

Uvidíme se tedy 1.8.2018 a snad opět nedorazím sám.