PBT Vaší Ligy 2018 - Květnový Závod
Datum akce: 25.4.2018
Délka trasy: 10 km
Pořadatel: PBT Vaší ligy
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 102
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Poznámka: Tempo s cílovým časem cca 0:45:00
Již napoprvé, když jsem na závod Pražské Běžecké Tour na Lednový závod zabloudil, jsem si okolí Braníku zamiloval. Trať je nádherně rychlá a i skupina běžců je zde parádní. Není tedy divu, že na toto místo dojíždím pravidelně, leč Březnovou desítku jsem vynechal, ale týden předtím jsem si spravil chuť na půlmaratonu. Minulý měsíc jsem sice dorazil sám, tentokrát jsem měl dokonalou společnost v podobě dvou úžasných dam - Zuzky Vítkové a Pavly Vrbické.
Cesta do Prahy není nikdy jednoduchá, dopravní potíže začali až u Zličína, jenže jak jsme se blížili Braníku, tak z nebes sršely doslova provazy deště, v tomhle by běžel jenom blázen! Jenže Rosnička dobře ví, že tento déšť přejde a závod už bude krásně na suchu. Trať sice bude mokrá, alespoň budu moci vyzkoušet adhezi podrážky mých nových Adiosek v tempu na cílový čas okolo 45 minut. Pár dní před půlmaratonem v Českých Budějovicích to asi nebude nejlepší nápad, však se o tom dočtete, až budete číst po víkendu můj další report.
Deset minut před startem je čas na krátkou rozcvičku, připravit pohybový aparát na tu zátěž, co jej bude čekat. Tráva je po vydatném dešti stále kluzká, ale boty drží a rozcvičku jsme přežili. Nohy se cítí dobře, hlava funguje, jen by nemuselo být dusno, jak v prádelně. Dnes to bude těžký závod a vůbec netuším, za není těch 45 minut příliš optimistický cíl. Vždyť se mi od Desítky v Bezručáku, kdy jsem tento čas prolomil poprvé, vůbec nedařilo.
Ústecká Vitasport Desítka na Svádově, tam mi ta hranice utekla o 34 sekund. Ani o dva týdny později v Drážďanech se mi moc nedařilo a chybělo mi 39 sekund. Pravda, ten den šíleně foukalo a den předtím jsem běžel celkem solidně zasněženou Ústeckou Vitasport Patnáctku, jenže pořád to ego zabolí, být tak blízko a přeci tak daleko. Třetí pokus byl pak týden po maratonu v Praze během nočního běhu v Lipsku a ani tam ta magická hranice 3/4 hodiny nepadla, byl jsem pomalejší o propastných 52 sekund!
Kvůli dešti se vše trošku posunulo a startujeme 5 minut po 19 hodině. Zde v Praze je dvakrát důležité se nenechat strhnout davem a být sobec, co běží svoje tempo. Koukám, jak se mi hromada běžců vzdaluje a to běžím tempem 4:15 - 4:20 min/ kilometr. Když běžím okolo prvního kýble, tak mi hodinky zavrní čas 4 minuty a 26 sekund. Je to fuška, ale držím se za Petrou Davídkovou s číslem 39. Tempomat je naladěn na tempo okolo 4:25 a rozhodně to není jednoduché, vůbec si nedokážu představit, že bych to udržel, ale i druhý kilometr zvládám 4 minuty a 24 sekund.
Krátce před 2,5 kilometrem se začínám pomalu prokousávat vpřed, držím zvolenou strategii a rozhodně nemám v úmyslu nijak zrychlovat, nemám na to vůbec sílu! V tomto tempu už moc nevnímám, jenom běžím, dýchám, funím. Třetí kilometr je také podle plánu za 4 minuty a 27 sekund, jenže cítím, jak mi docházejí síly. Chtělo by to občerstvovačku, ale ta bude až v cíli, příště si sebou dudu muset vzít do ruky lahvičku s vodou, hlavně že jsem na ni doma koukal, tam je mi nyní prd platná.
Čtvrtý kilometr, čas 4:28 a za chvilku bude zahrádka, kam bych si nejraději skočil na jednoho vychlazeného Birella. V protisměru běží první borec, který běží na čas okolo 35 minut, na takovou výkonnost se nikdy nedostanu, ale těch 40 minut na desítce by bylo krásných. Nyní si můžeme užívat stínu. Čas na pětce mám za rovných 4:30 a myslím si, že mi už došlo. Čas 22:16 na pětku není zlý, 14 sekund náskok na cílový čas, jenže nyní se mi zdá, že už to nedám.
Garminky zde vždycky chytají dlouho signál a ukazují mi tempo 4:50, běžím rozhodně rychleji, jen ne tak zlehka, jako úvodní dva kilometry, bodla by tady občerstvovačka, mám žízeň. Šestý kilometr je za mnou, čas 4:33 mi rozhodně radost nedělá. Snažím se zrychlit a jako referenci si beru běžce v tričku Vltava Run. Pomalu doháním některé běžce, tempo mám rozvržené dobře a sedmý kilometr zvládám v čase 4 minuty a 21 sekund. To bylo až moc rychlé a nyní se musím zase trošku zklidnit, do cíle jsou to ještě pekelně těžké 3 kilometry.
Už jenom kousek, vydrž a neblbni. Skupinka vpředu jede nadoraz a já se pomalu přibližuji. Mám toho upřímně plné kecky, v tomhle vedru závodí jen šílenci, jenže já se mezi ně hrdě hlásím! Dva kilometry do cíle a další kilometr v tempu 4:27 za mnou. Už je to fakt jen kousek, jen podél golfového hřiště. Další skupinka vpředu a já se dostávám zase o pár pozic vpřed, běžec s tričkem Vltava Run má závod o fous lépe rozběhnutý a jeho tempo již nedokáži akceptovat.
Poslední kilometr do cíle, čas toho předchozího má hodnotu 4:29 min/km a je vidět, že už uvadám. Do 45 minut to však zvládnu. Po 200 metrech se trať opět narovnává a už je to jen rovinka do cíle, pekelně dlouhá. I zde dobíhám jednoho soupeře a jdu vpřed. Usmívat se, vyletí ptáček! Odpočítávám metry, už se těším do cíle a 100 metrů před cílem raději zrychluji, abych nebyl přesprintován do cíle, dneska to ego funguje trošku lépe, jak o víkendu v Ústí.
Cílem probíhám v čase 44 minut a 29 sekund. Zvládl jsem to, paráda! Bylo to náročné, ale jako vždy překrásné. Po chvilce dobíhá i Zuzka Vítková v čase 45:59. V cíli je tak celkově sedmá nejrychlejší žena, parádní výkon a bedna v kategorii žen nad 40 let jí utekla o pouhých 7 sekund. I Pája běžela skvěle a svou první závodní desítku (za sebou má již 4 půlmaratony) zvládla za 53 minut a 55 sekund!
Děkuji za další parádní popoběhnutí a už se těším na další závod, asi i v Červnu jsem zabloudím a doufám, že opět nepřijedu sám. Třeba opět se Zuzkou a možná se přidají i další. Sice ta desítka není pro běžné hobíky, ale je tu přeci i závod na 5 kilometrů.
Tak snad se 27.6.2018 opět uvidíme :-)
