Perštejn - Klínovec 2017
Datum akce: 16.7.2017
Délka trasy: 17,2 km
Pořadatel: Čeněk Filingr
Povrch: Převážně asfalt různé kvality
Počet účastníků (hlavní závod): 87
Vloni jsem běžel Perštejn - Klínovec čistě z hecu a už tehdy jsem byl rozhodnut, že se sem letos vrátím. Náročný závod, kde se úvodních 9 kilometrů jenom stoupá a není tak žádná šance na odpočinek a když k tomu řádí typická letní vedra, tak je to zároveň i test vůle. Vloni sice extrémní vedra nepanovala, ale letos nás přivítalo chladno již v Perštejně a bylo jasné, že o 904 výškových metrů dále bude ještě chladněji. Do toho začalo jemně pršet, takže ideální podmínky, kdybych už měl konečně ty kontaktní čočky!
Před závodem jsem přemýšlel, kde bych chtěl tak dokončit. Cíl byl rozhodně pod 2 hodiny, což by znamenalo zlepšení o 8 minut. Ego chtělo trošku více, chtěl jsem stáhnout celou čtvrthodinu a tak jsem si poslední týdny zařadil vyběhnutí na Šebík a následně i vybíhání úseku kopce na Kameničku. I tak jsem na startu pociťoval nervozitu podobnou té, kterou jsem naposledy pociťoval před startem Pražského maratonu. Podíl na tom mělo i to, že jsem tentokrát nestartoval mezi "želvičkama", ale mezi borci, které jsem uplynulý rok pravidelně potkával na závodech Zimního Běžecképo Poháru či okolí.
Závod tentokrát nebyl o nějakém tempu, ale o tepové frekvenci. První kilometr se dalo běžet ještě rychle, když jsem úvodní kilometr zvládl pod 6 minut, ale za cedulí Perštejn se začala trať citelně zvedat a s tím i tempo pozvolna klesat. Profil se zvedal a ve Vykmanově v serpetinách jsem toho měl už plné zuby. K první občerstvovače zbýval už jen kousek a po doušku vody mi bylo znatelně lépe, přesto myšlenka na další 4 kilometry stoupání, než příjde konečně odpočinkový úsek, mi moc pohody nedodal.
Po šesti a půl kilometrech mě předběhla Hanka s Honzou Kreuzerem a zejména Hanka se mi začala zmenšovat, ale stále jsem si říkal, že už to je jen kousek a i tempo se začalo s narovnávajícím se profilem zvětšovat a nyní jsem se blížil hranici šesti minut na kilometr. Na devátém kilometru občerstvení a nyní přišel úsek, kde se dalo běžet rychle. Časy na kilometru nyní spadly pod 6 minut a následující dva kilometry jsem si odpočinul.
Pak se sice začal profil tratě mírně zvedat, ale stále jsem se držel pod 6 minut a hurá doleva k poslední občerstvovačce, kde jsem se na chvilku zastavil, abych v klidu zobnul banán, hroznový cukr a vydal se na posledních 4 a půl kilometrů dlouhý úsek. Zde jsem si vybavil loňský rok, kdy už jsem některé ty prudší stoupáky rezignovaně vycházel, ale letos jsem si řekl, že sidám až pochod po dámské sjezdovce. Před sebou jsem měl Kačku Molnárovou, která využila mého krátkého zastavení na občerstvovačce.
Občas se dalo běžet pěkně rychle, ale čim blíže cíli, tím obtížnější stoupání. Dva kilometry před cílem předbíháme Pepu Kostku, který vybíhal o 45 minut dříve. I v 70 letech má plno elánu a energie a já pevně věřím, že i já budu v tomto věku i nadále sportovat. Nyní mě čekalo poslední stoupání před dámskou sjezdovkou. Vloni jsem jej šel, ale letos do něj předbíhám dva cyklisty a nyní už očekávám, kdy se objeví odbočka na sjezdovku. Už ji vidím. Kačka jde zase předemně a snaží se sjezdovku vyběhnout. Já se rozhodl, že půjdu.
Nohy už bolí, ale držím dlouhý krok a nyní cílím na čas pod 1:50. Po chvilce jdu vedle Kačky a říkám, zda by nebylo rychlejší jít. Po závodě mi vyčetla, že jsem jí zdeptal, protože ji chtěl vyběhnout a musela přejít do chůze. Vidím světlo na konci tunelu, do cíle je to kousek a na vrcholku se to opět narovnává, tak běžím do cíle. Výsledný čas 1 hodina 48 minut a 33 sekund. Radost, euforie, zlepšení o 19 a půl minuty. Přístí rok bych se mohl pokusit srazit ještě pár minut, ale bude to chtít zařadit více kopečků. Ještě že jich máme v okolí požehnaně.