Run Tour Liberec 2017 aneb s úsměvem do cíle
Datum akce: 19.8.2017
Délka trasy: cca 9,8 km
Série: Run Tour
Povrch: 40% nezpevněné úseky, asfalt, zámková dlažba
Počet účastníků: 411 v závodě na 10 kilometrů
Run Tour v Liberci jsem původně neměl v plánu, jelikož jsem na srpen plánoval pouze Chomutovský půlmaraton a Night Run v Mostě. Později jsem přidal Teplický půlmaraton, kde se letos běží zcela jiná trať (ale stále to bude hororových 7 okruhů) a nakonec i Liberec, kde jsem měl tentokrát i tu čest pohlídat Ivaně Vávrů malého Gustíka a zároveň se pokusit o nějaké pěkné umístění v tandemu, kdy jeden z dvojice běží 5 kilometrů a další 10 kilometrů.
Když jsem se 20.7.2017 do závodu registroval, vůbec jsem netušil, co mě vlastně čeká. Pak mi Ivana posílala video tratě a bylo jasné, že se rozhodně žádné rekordy trhat nebudou. Bude se hodně stoupat, poběží se v terénu a seběhy po kořenech stromů? Vše co rozhodně nepreferuji a tak jsem rozhodně nelitoval, že jsem se v rámci registrace i úrazově připojistil. Minulý týden jsem si na mapy.cz proklikával trasu a hodnota nastoupaných metrů byla rozhodně na úrovni, za kterou by se nestyděl ani Čenda u svého ZBP, tak jsem si udělal jednoduchou kalkulaci - čas z Night Runu v Mostě + cca 2 až 3 minuty.
V den závodu jsem měl původně v plánu vyrážet již v 9 hodin ráno, ale vydatná snídaně trošku pozdržela mé plány a na cestu jsem tak vyrazil o 45 minut později. Rozhodl jsem se, že asi nejvýhodnějí bude jet přes Slaný - Mělník - Mladou Boleslav, cestu, kterou znám ze svých služebních cest do Mladé Boleslavy a po chvilkovém bloudění po Liberci jsem dorazil na místo určení okolo 12:20. Má dnešní společnost v podobě Ivany a Gustíka byla již na místě a do startu prvního dětského závodu zbývalo ještě dosti času, takže Gusťův hlavní zájem měl podobu pískoviště. My s Ivanou zatím probírali uplynulé dny, pocity před závodem a místa, kde by se mohlo fandit a povzbuzovat do cíle.
Start závodu nejmenších špuntů začal v 14:00 a já se přesunul k fontáně a pak pozoroval, jak některé děti peláší dolů z kopečka doslova neskutečným tempem. Mnohé však závod doslova proplakaly a ani blízkost jejich rodičů moc nepomáhala. Já se mezitím přesunul na druhou stranu, kde museli malý špunti opět stoupat. Po chvilce se objevil i Gustík s maminkou a společně běželi vstříc novému osobnímu rekordu v hodnotě 4 minuty a 50 sekund! Přitom musel překonat vzdálenost 500 metrů a celkové převýšení 15 metrů (ověřeno na mapy.cz)!
Po závodě špuntů se pomalu chystám převléknout, ale nejprve narazím na Ludmilu Hanusovou, po chvilce i na Blanku Kotovou a nakonec i na Ivanu Marhoulovou. I takhle daleko se dá narazit na známé tváře. Po převléknutí začala fáze hlídání, kterou jsem si nadmíru užíval a říkám si, že ten malý raubíř nebude mít rozhodně s navazováním kontaktů vůbec žádný problém. Po chvilce na pískovišti jsme se oba přesunuli na start závodu na 5 kilometrů, abychom povzbudili maminku na start a pak hurá projít zázemí. Největším favoritem se stala vystavená Mazda, odkud jsem Gustíka nemohl pomalu ani dostat! Pomalu se ale blížil čas, abychom šli povzbuzovat k fontánce. Nejprve skupina rychlíků a po chvilce i Ivana těsně za jednou ze soupeřek. Rychle jsme se přesunuli na druhou stěnu a soupeřka už byla zdárně zdolána. Výsledný čas 22:25, 5. místo v kategorii a 37. místo celkově. Ivča odvedla výbornou práci, průběžné třetí místo a nyní závisel výsledek našeho tandemu jen na mně.
Já se šel pomalu rozběhnout a pokud to šlo, tak jsem povzbuzoval běžce kousek před cílem. Závěrečný stoupák vypadal hrozivě, ale to jsem ještě nevěděl, co mě čeká v závodě. Poslední dvě běžkyně doběhly 7 minut před startem našeho závodu na 10 kilometrů a to bylo znamení pro nás desítkáře k řazení na start. Vzorně jsem se seřadil do startovní vlny 3, ale při tom pohledu na počet lidí předemnou jsem si říkal, že úvodní kilometr bude obtížný, než se to roztrhne. Od Ivany jsem dostal předtím pár rad na strategii, ale můj hlavní ukazatel byla tepová frekvence. Poběžím úvod tak, aby mi alarm nastavený na 180 úderů pípal co nejméně. Minutu před startem začala hrát skladba We Will Rock You od Queen a s výběhem Don't Stop Me Now, kterou jsem si cestou do Liberce zpíval v autě, když jsem projížděl okolo Trianglu (nikoho jsem nemučil, do Liberce jsem jel v autě sám :-) ).
Úvodních 200 metrů bylo hodně náročných, úsek u Zoo byl velmi úzký a já byl mírně rychlejší, než běžci v okolí. Brzy jsem dohnal vodiče na 55 minut a kousek předemnou byl i vodič na 50 minut. Mezitím jsme přeběhli tramvajový pás a tak začal ten pořádný stoupák. Nohám se moc nechtělo, ale po chvilce jsem spatřil Ivanu s Gustíkem, jak mi říká, že vodič na 50 minut je jen kousek a doháním ho. S tím doháněním bych zrovna moc nesouhlasil. ale i tak to byla pořádná dávka energie a já běžel vstříc prvnímu kilometru. Pak přišlo krátké klesání do členitého terénního úseku, kde se předemně dostal i vodič na 55 minut. Říkal jsem si, že tohle ne, ale pomalu mi utíkal a já jsem měl co dělat, abych udrežoval konstantní odstup. Pak přišlo jedno nepříjemné stoupání v terénu a následně krátký seběh, kde se najednou předemnou objevila nějaká drobná běžkyně, že jsem jen tak tak uskočil a neskončil jí na zádech. Chvilková nepozornost, špatný došlap v nepříjemném úhlu na kotník. To ne, takhle můj závod nemůže skončit. Následujících pár kroků bylo s nepříjemným pocitem, ale já se jen tak nevzdávám. Kotník naštěstí vydržel a já se po 2,5 kilometrech jsme to nejhorší měli za sebou (alespoň co se týkalo tohoto kola).
Následovalo sbíhání po kořenech, které byly z předchozího dne mokré, vodič na 55 minut radil kratší kroky a opatrnost. Stále jsem na něj ztrácel přibližně 20 metrů a vzdálenost se zvětšovala. Opatrně, opatrně, opatrně. Terénní sbíhání patří vzhledem k předchozím zraněním kotníků mezi mé slabiny, tak jsem se bál to pustit. Po chvilce se naštěstí cesta rozčiřovala a po třetím kilometru se opět měnil povrch na můj oblíbený asfalt. Nyní jsem nastoupil a mé tempo klesalo k 4 minutám a 30 sekundám na kilometr, že jsem prolétl i okolo vodiče na 55minut. Najednou jsem míjel ukazatel 4. kilometru a běžel po zámkové dlažbě okolo ZOO. Zde už bylo mé tempo rovinkových 4:50 na minutu a blížil jsem se k dlažbě, která byla na úvodu stoupání do druhého kola. První mezičas 26 minut a 26 sekund a hurá do druhého kola.
Prudké stoupání je stále stejně vysilující, ale opět získávám povzbuzování od Ivany a najednou se běží s větší chutí. Několik běžců přechází již do chůze a já se postupně získávám pár pozic k dobru. Terénní vložku běžím sice stále konzervativně, v prudkém stoupání se zasekávám za jedním klučinou, neboť se mi nechce běžet korytem vedle a tak ztrácím odhadem 5 - 10 sekund, ale pak už mohu opět zrychlovat. Tentokrát se na občerstvovačce usmívám do kamery a odmítám závěrečné občerstvení. Nyní opatrně sbíhám k osmému kilometru, kde opět mohu nasadit maximální tempo. Opět si to peláším a pospíchám do cíle. Ještě zbývá opět popoběhnutí po zámkové dlažbě, než se dám vlevo po dlažbě nahoru směrem k cíli. Ivana s Gustíkem se přesunuli kousek k fontánce a já peláším k cíli. Celkový čas 52 minut a 47 sekund, čistý čas 52 minut 25 sekund. Úplně spokojený nejsem, ale vzhledem k profilu trati, která obsahovala snad vše, co nemám rád, to považuji za dobrý výsledek.
V tandemu jsme se nakonec propadli až na deváté místo, ale v konkurenci Víta Pavlišty s přítelkyní se vyhrát nedalo. Hlavní bylo si závod užít a tento cíl byl splněn. Poděkování zaslouží zejména Ivana s Gustíkem, kteří mi výrazně obohatili den a kvůli kterým jsem se na tento závod těšil ještě více. Ač trasa obsahovala až na kluzké bahno a sráz (který by se musel vyšplhat po Čendovsku i za pomoci rukou) snad všechno, co nemám rád, tak jsem si ji užil. Nádherné proběhnutí v terénu a dokážu si představit i několik jiných běžců, kterým by se tento závod líbil. Pokud mi to kalendář dovolí, tak do Liberce na Run Tour zajisté v budoucnu ještě rozhodně zavítám.