Run Tour Liberec aneb S úsměvem do cíle #3

Datum akce: 18.08.2018
Délka trasy: 5,0 km
Povrch: Asfalt, trail
Počet v cíli: 640 (5 km) / 392 (10 km)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: S úsměvem do cíle
Pořadové číslo: 44/109 (rok/celkově)

Před rokem v Liberci jsem si poprvé vyzkoušel sérii Run-Tour a Liberecká trať mě nadchla. Je náročná, že by se za ni nestyděl ani Čenda, mix trailu s asfaltem a zejména ten úvodní kopec! Přesto jsem dlouho váhal, zda do Liberce zavítám. Závodů je hromada a měl bych také někdy odpočívat. Na druhou stranu jsem v tom nemohl nechat Ivču samotnou a tak se na scénu opět hlásí tandem "S úsměvem do cíle", který se zde právě vloni zrodil.

Nebudu lhát, i když jsem den předtím neběžel Drážďany naplno, tak tam byla ta únava dosti znát a vzpomínka na úvodní úsek mi blažené pocity rozhodně nepřinášela. Bude to boj, obzvlášť když vloni bylo na třetí místo v tandemu zaběhnout čas okolo 67 minut a slabším článkem v naší dvojici jsem rozhodně já. Kdybych to dal pod 23 minut, tak bych nám možná dal nějakou malou šanci, reálný čas se spíš blíží 25 minutám.

Když se stavím na start, tak se mi moc nechce. V rámci rozklusání jsem si připomněl ten úvod a moc mi nechutnal. Jsem dokonce rád, že poběžím jen pětku a to horší bude mít Ivča. Kousek za mnou stojí v koridoru Kateřina Krutská, která běžela v Ústí nad Labem podobné tempo a utekl jsem jí až na závěrečném kilometr. V úvodní řadě stojí Zuzka Rusínová, kousek vedle Jana Ptáčková, na náš start se byl podívat i Láďa Štolfa či Gabča Grossmanová a v zázemí jsem potkal velkou skupinu Šneků v Běhu či kapitána vodičů Jirku Maška. Pomalu už není závod, kde bych nenarazil na nějaké známé! 

Startovní výstřel a rozběh do kopce, něco podobného je i v rámci Čertovského běhu na Úhošť a tohle mi zrovna dvakrát nechutná. Držím se kousek za Katkou Krutskou a pár gazel jde vpřed. Po půlkilometru se naštěstí trasa trošku srovnává a nyní je to v terénu, občas nahoru, pak zase dolů a hlavně opatrně na došlap, aby člověk nehodil držku a kotníky vše přestály bez újmy na zdraví. Na druhou stranu neznám asi krásnější úsek v závodě, než jsou tyto dva kilometry v lese. 

Když to klesá, tak kupodivu předbíhám i některé další běžce a to se stále hlídám. Na některých kořenech to totiž v závodních silničkách není sranda, ale to k tomu patří a místy mě podrží i mé kotníky. Pak následuje rovinka na asfaltu a tam už mohu běžet bez obav. Rozhodně je větší vedro a organizátoři mají pro tento případ připravenou i vodní sprchu, já raději běžím po okraji, nepotřebuji být celý mokrý.

Kousek od ZOO povzbuzuje Láďa Štolfa, kterého čeká desetikilometrový závod. Stihne udělat i sérii fotek, jenže příroda mi nenadělila tolik energie, abych dokázal běžet rychle a dobře u toho vypadat. Možná by pomohla několikatýdenní úprava ve Photoshopu :-) Úsek okolo ZOO je příjemný, ale zároveň rychle uteče a už se musím připravit na závěrečné stoupání. Je na čase naladit veselé myšlenky, veselé myšlenky, veselé myšlenky...jaké myšlenky?

Veškerá energie jde nyní do nohou a na veselé myšlenky už není nazbyt. Dá to zabrat a nepostřehnu ani fotografy podél trati. V těchto místech byl vloni cíl, nyní to je ještě takových 400 metrů, sakra dlouhých 400 metrů. Pojď, nesmíš to Ivaně zkazit. Přebíhám silnici a opět do mírného kopečka. Na silný finiš, jako v Ústí nad Labem nezbývají síly. Cílové hodiny ukazují 23 minut a 40 sekund. Na bednu v Tandemech to asi nebude, to by Ivča musela běžet za 43 minut. 

Beru na sebe hlídací povinnosti a nikomu tu desítku nezávidím. Ta trať jednoduše bolí, hodně bolí. Ivča parádně zabojovala a závod zaběhla jako druhá nejrychlejší žena! Bohužel na bedně se sešla skupina velmi rychlých eliťáku a na třetí místo v tandemu jsme ztratili více jak 5 minut. Meziročně jsme naopak zrychlili o 3 minuty a 59 sekund a skončili pátí, což je velký skok oproti devátému místu vloni, takže to nakonec úspěch byl.

Díky za krásnou sobotu!