RunTour Ústí nad Labem 2018

Datum akce: 26.05.2018
Délka trasy: 5 + 10 km
Série: RunTour
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 675 (5 km) a 437 (10 km) z toho 15 tandemů
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: Jet bomby

Poprvé jsem sérii RunTour navštívil minulý rok v létě, kdy jsem se nechal sáhodlouze přemluvit (poslední 2 slova mi asi nikdo nevěří :-D, správně...jedná se totiž o nepravdivý výrok ) k účasti na RunTour v Liberci. Tehdy jsme běželi s Ivanou Vávrů v Tandemu a ač se Ivča snažila, můj výkon nebyl zrovna nejlepší a tak jsme obsadili v tandemu až 9. místo z 15 dvojic. Koncem roku Ježíšek popleta přinesl Ivče startovné na RunTour do Ústí nad Labem a tak by byla škoda nepokusit se o reparát, tentokrát v obráceném počadí, kdy já bych si dal pětku a Ivča desítku (zejména proto, že je o parník rychlejší :-D ).

Do Ústí nad Labem jsme tentokrát vyráželi se značným předstihem, neboť jedna budoucí vytrvalecká naděje startovala již v 10 hodin. Já osobně toto i uvítal, neboť kolikrát je nejlepší na těch závodech to okolo, ty chvilky, kdy potkáváte ty známé tváře a dáváte se s nimi do řeči, ať už se v tomto případě jednalo o Blanku Kotovou, Lukáše Petruska, Zdendu a Kláru Havlíčkovi či početnou skupinu Šneků v běhu, kterou vždy velmi rád potkávám. Na svůj první skutečný závod dorazil i Milan Ambrůžek, který začal s běháním teprve před třemi týdny a na další závody se již pomalu chystá. 

Normálně takto krátké závody v hlavní sezóně neběhám, spíše preferuji desítky či půlmaratony, kde se má pomalost lépe ztratí. Na druhou stranu je to výborná možnost otestovat svoji formu na Pražskou O2 štafetu, kde jsem byl vloni rád za tempo mírně pod 4:40, což rozhodně nebylo to, co jsem tehdy chtěl. Jenže jsem spíše vytrvalec, než rychlík. Rychlá pětka na rovince mi ještě chyběla, vždy tam byl schovaný jeden záludný kopec, který se běžel dvakrát.

Když se stavím do závodního koridoru, stavím se vedle Gabči Grossmanové, ta chce běžet na čas mezi 22 - 23 minutami, já chci o chlup rychleji. Je vedro, slunce roztápí okolí a tak mám v ruce láhev vody, která byla ve startovním balíčku a už nyní mám žízeň. Je přibližně 80 sekund do startu, když se rozezní úvod We Are The Champions od Queen, Gabča kouká na moji tepovku, pod 80 úderů za minutu, dlouho zůstává na této úrovni až pak 10 sekund před startem vystřelí na 110 úderů za minutu. 

Po chvilce vyrážíme na trať, vystřeluji jako raketa a startovat z čela koridoru není rozhodně na škodu. Vpředu je skupinka zajíců, co utíkají, já běžím tempem kousek pod 4 minuty na kilometr a úvodních 300 metrů na stezku podél Labe sedlo parádně, pak už jsem se začal přehřívat. Tempo začalo klesat k hranici 4:20, v kterém jsem chtěl rozbíhat závod a nyní jsem se jen tak tak držel. První kilometr za 4 minuty a 7 sekund byl přeci jenom trošku více přepálený.

Ani druhý kilometr nevoněl, je vedro! V ruce sice stále vláčím láhev, nepolévám se. Beru to jako aklimatizaci na České Budějovice či Olomouc, tam rozhodně nepoběžím takovým tempem, letos ještě ne. I druhý kilometr je stále řádně přepálený, jinak se čas 4 minuty a 13 sekund nazvat nedá. Nyní mi začíná docházet síla, stín pod tratí rozhodně vítám, to stoupání k otočce už vůbec ne. Tuto zradu jsem nečekal. Tempo dokonale rozhozené a snažím se nějak navázat na to úvodní, že i občerstvovačku míjím a místo toho si dám jen doušek z láhve. Třetí kilometr mi moc nevoněl a čas 4:30 hovoří za vše.

Už je zase vedro, bojujeme s tím všichni. Na konci Železničářské stojí hasičský vůz, jenže nás pětkaře nekropí, tato forma občerstvení by teď bodla. Probíháme uličkami a trošku chytám druhý dech, tempo už se ustálilo a kousek před cedulí značící 4 kilometry fandí Gustík, Ivča a Zdenda, díky za dopink, ten poslední kilometr už nějak zvládnu. Běžím úsek, který znám z půlmaratonu, už se těším na 15.9.2018! Odbočka na Most Edvarda Beneše, fanoušci fandí, mezi nimi i Šneci v Běhu Přemek s Jíťou a kousek dál i Baru Matuščínová. Otočka za mostem a zpátky. Už je to jen kousek do cíle. Za 30 minut vyletí ptáček, zkus se tvářit nějak normálně, model sice nejsi, ale můžeš pro jednou vypadat na nějaké fotce z běhu trošku normálně, ne? 

Moc se to teda nedaří. Ještě kousek a pak ostrá vpravo do cíle. Koukám, jak na hodinách naskakuje čas, pod 22 minut, dneska to zvládnu pod 22 minut! Zrychluji, mám toho dost! Cíl protínám v čase 21 minut a 44 sekund (od výstřelu) a čipový čas má hodnotu 21 minut a 40 sekund. Rychleji jsem běžel pětku jen v rámci desítky z Bezručáku, ale to bylo z kopečka, tak se to počítat nedá, vítej osobáčku na pět kilometrů, o 21 sekund rychlejší, jak v únoru u Čendy, jenže to byly parádní podmínky na běh. Více překvapivé je to, že závod jsem doběhl jako 36 nejrychlejší v konkurenci 675 běžců, naprostá paráda!  

Nyní už zbývá jen fandit. Fandit Ivaně, která zápasí s nějakým moribundusem, ale přesto se staví v koridoru na start. S Baru se domlouvám, že se připojím na prvním kilometru a zbylých devět kilometrů vyklusám. Na pravé noze mám opět puchýř, ponožky z Hradeckého maratonu mi prostě nesednou. Stojím u cedule, projíždí vůz s časomírou a za ní dvojice nejrychlejší. Pánové mají úvodní kilometr těsně pod 3 minuty! Fandím a když probíhá Baru, tak zahajuji svůj výklus. Dneska je fakt děsné vedro.

V cíli potkávám Fandu a ten mi hned sděluje, že Ivča dokončila závod jako druhá nejrychlejší žena! Výborný výkon, to by tam ta bedna v tandemu mohla být. Ve výsledkovém stanu se však náš výsledek nedozvídám, jsme však rychlejší než tandem Zuzky Rusínové s Jiřím Liškou, byť jen nepatrně o 20 sekund. Když pak slyším, jak moderátor vyhlašuje naše jména, tak tomu nechci věřit! Zvládli jsme to! Nejprve nás vyhlašují jako třetí nejrychlejší tandem, ale ve výsledcích je chybička! Posouváme se na místo druhé a ztráta na ty nejrychlejší činí jen 45 sekund! Poprvé stojím na pódiu a to zejména díky Ivče! Ač limitována zdravím, běžela fenomenálně! 

Děkuji!