Růžovský Panter 2019

Datum akce: 08.06.2019
Délka trasy: 6,9 km
Povrch: Asfalt + Terén (cca 70/30%)
Počet v cíli: 113
Obuv: Adidas Adizero Adios
Cílový čas: Lépe jak vloni = pod 0:32:15
Pořadové číslo: 17/141

Červen je na závody asi nejnabitější měsíc a po půlmaratonu v Českých Budějovicích je na řadě něco kratšího a rychlejšího. Ráno se probouzím, nasnídám se, beru trekkingové hole a hurá na start Jirkovského Crossmaratonu. Nebojte, nejsem (už) takový šílenec, abych si dal dva závody během jednoho dne, jen jsem se šel pozdravit s naší skupinou a tímto způsobem zároveň "zabít" čas, neboť se v Růžové startuje až ve tři odpoledne. I tak to namenalo 11 chodeckých kilometrů v nohách a ne zrovna nějak pomalu.

Do Děčína vyrážím krátce před jednou odpoledne, opět sám, ale co se dá dělat. Vloni jsem doběhl těsně za první ženou v čase 32 minut a 15 sekund, letos by to chtělo trošku rychleji. Počasí je rychlým časům tentokrát přející, přesto to na slunci celkem prahne. Na registraci se dávám do řeči s Karlem Linhartem, který  přijel na základě mého loňského příspěvku. Vždyť ta vidina grilovaného kuřete v cíli je velmi lákavá, prostě dokonalý zdroj veselých myšlenek pro závod!

Ve startovním koridoru se řadím přibližně do třetí, čtvrté řady. Tady budu ve výsledcích celkem vysoko, elitní dvacítka je jistá. Začátek bude rychlý, na prvním kilometru se dá hodně získat a také ztratit celý závod. Po výstřelu jdu rychle vpřed, ale po 200 metrech se vedle kravína rozhoduji zvolnit, tempo nejrychlejších gazel odmítám akceptovat a tak mi pomalu začíná elitní desítka utíkat. Raději některé doženu v průběhu závodu a momentálně mám alespoň výhled na nejrychlejší ženu, která mi pomalu utíká, tak se alespoň snažím držet její tempo. I tak byl první kilometr za 4:20 možná trošku přepálený, ale následně se mi začíná běžet lépe.

To už nás před sluncem kryjí stromy a co nevidět vběhneme do lesa. Krátce před druhým kilometrem jdu před Jáju, nejrychlejší ženu závodu a nyní již budu určovat tempo já. Po deštích jsou místy louže, takže musím volit místy jinou stopu. Jenže pak přijde stoupák po 2,5 kilometrech a já zjišťuji, že jsem na tohoto "parchanta" naprosto zapomněl! Hlavně nepřejít do chůze, cupitat. Je prudký, ale není dlouhý. Po něm je ta nejhezčí část přes kořeny kde doslova slyším, jak mi Jája s Čestmírem dýchají na záda.  

Jenže já se tak snadno nevzdám a čekám, až začne opět čistě asfaltový úsek. I letos vynechávám občerstvovačku a hurá do toho táhlého stoupání. Že stojí v nastoleném tempu hromadu sil ani nemusím vyprávět. Prostě běžím nastolené tempo a nehodlám polevovat. Jája se ještě chvilku drží, ale už nemůže a pomalu polevuje. Já před sebou po dlouhé době vidím jednoho ze soupeřů, ale má tak velký náskok, že ani nemá cenu pokusit se jej dohnat. Je to jen kilometr a půl do cíle, tak musím vydržet.

Závěr, trošku nepříjemné mírné stoupání a asi půl kilometru dlouhý úsek bez stínu. Běžím, co to dá a málem běžím blbě, naštěstí slyším zezadu dobrovolníky a pak si uvědomuji, že vběhnout do slepé uličky rozhodně nechci. Podle absence jakéhokoliv dýchání za mnou usuzuji, že nemusím na závěr nasadit žádný sprint, přesto se o něco rychlejšího pokusím a cílem probíhám za 31 minut a 12 sekund! Zlepšení o více jak minutu a tentokrát jsem nechal nejrychlejší ženu za sebou. Mimochodem se jedná o držitelku traťového rekordu z úvodního ročníku s hodnotou 30 minut a 24 sekund.

Po chvilce dobíhá i Karel Linhart a to v čase 31 minut a 30 sekund! Na prahu 70ky běhá rychle, že mu můžeme mi mladí závidět! Desítku zvládne do 45 minut a půlmaraton pod 1:40 a to běhá teprve dva roky! Tito veteráni jsou skutečným vzorem a doufám, že i mě to bude takto v budoucnosti běhat. Má tedy můj obdiv a zdá se, že i jeho vnuk má velmi rychlé geny, takže se máme v budoucnosti na co těšit.

V rámci Růžovského pantera se pořádá i Růžovský kotlík a tentokrát soutěžily týmy ve vaření gulášové polévky. Samotné grilované kuře dostatečně zasytilo, jenže gulášovka je samotným názvem dostatečným argumentem, abych se přidal mezi hodnotící. Zakupuji těstovinu s plastovým talířem a hurá ochutnávat. Všechny tři měly co do sebe, mé chuťové buňky přesto s mírným náskokem vyhodnotily za nejlepší tu od týmu Víněnky a tak dámy získaly můj hlas. 

Cesta domů byla mnohem delší a naprosto únavná. Teprve doma koukám na výsledky a zjišťuji, že jsem to zvládl do elitní desítky a závod jsem dokončil na výborném osmém místě celkového hodnocení! Ano, ztráta více jak 5 minut na vítěze je propastná, mám stále na čem pracovat, ale i tak se zde sešla dobrá konkurence a musel jsem si to poctivě vydřít. Tento závod vás prostě okouzlí a tady jde poznat, že je vše děláno srdcem. Děkuji všem, co se na závodu podíleli, jejich seznam můžete nalézt na stránce obce a ještě jednou velké dík, jste úžasní! Příští rok se do Růžové zcela jistě vrátím a možná i při jiné příležitosti, než je závod. Pohled z rozhledny je okouzlující a "bejvalky" (=trekkingové hole) přeci nebudou jen smutně stát v koutě.