Škoda Fit půlmaraton Plzeň 2018
Datum akce: 30.09.2018
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: Půlmaraton - 674; Štafety 2x - 78; Štafety 4x - 55
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: 1:42:00 = tempo 4:50 min/km
Pořadové číslo: 51/116
Nevím proč, ale celou noc se cítím nervózní. Možná je to obavou, jak se projeví páteční trénink, kdy jsme si zaběhli jen tak 30 kilometrů v čase 3 hodiny, nebo to může být samotnou Plzní? Město, odkud pocházela má babička, místo narození maminky? Přesto jsem Plzní doposud pouze projížděl a konečně jsem dostal možnost město trošku lépe poznat, alespoň ta místa, kudy nás povede trasa Škoda Fit půlmaratonu Plzeň.
Do Plzně to bereme přes Most pozdravit se se Šmoulíky a pak následuje cesta do Plzně. Abych byl upřímný, cesta do Plzně je vysloveně utrpení, ale po dvou hodinách jsme na místě a můžeme si vyzvednout startovní balíček a následně řádně vystajlovat vypůjčenou propiskou od Mirky Maděrové startovní číslo. Dnes chci běžet strategii na Košice, kde bych chtěl běžet první půlku závodu na čas půlmaratonu 1:42 a pak se uvidí, třeba to pak do cíle v čase okolo 3:30 zvládnu.
Venku má slunce sílu, ač je vzduch sám o sobě chladný, na slunci je příjemně a to máme na závod i krásně azurové nebe. Dlouhé tričko dávám do batohu, na závod nebude potřeba. Pozdravím se i s Tempomakers, dnes jsem měl běžet s nimi, ale nakonec došlo ke změně plánů a přestože jsem měl zaplacené Běchovice, mé srdce dalo přednost Plzni i když "pouze" v roli závodníka.
Na start se stavím kousek před Jirku Maška, kecáme s Lukášem Petruskem a v hlavě si promítám strategii. Start! Šel pes do lesa a potkal dlažební kostku! Diváci se usmívají mému pěveckému vystoupení, když se řítíme dolů po dlažbě Pallovu ulicí směrem ke Mži. Vůbec mi to nechutná, naštěstí kotníky vzorně poslouchají a já si držím své tempo, možná jsem na začátek až moc konzervativní. Podél mže nás po prašné cestě předbíhá jeden ultrarychlý tatínek s kočárkem a já nasazuji tempomat, že kolem mě probíhá i Broňa Malínský.
Za lávkou přes Mži fandí Volfík a Petra Králíčková. Na Mírovi je vidět, že by nejraději běžel s námi, místo toho nám vzorně dělá fotečky. Já mezitím dohnal ztrátu z úvodního kilometru a koukám, jak mi Pavel Čvančara vodící na 1:40 pomalu utíká. To je však zcela v plánu. Mírné stoupání k nákupnímu středisku dnes rozhodně nebude poslední. Skvrňanská a rovinka po silnici, nožky skvěle spolupracují a páteční kilometráž na nich není znát. Běží se mi skvěle a hodně mě překvapuje, když po 4,5 kilometrech vbíháme do industriální Plzně, kam se na to hrabe chemička v Ústí.
První občerstvovačka a já nestíhám vzít kelímek, v tom mám už velmi bohatou praxi, jenže dnes jsou perfektní podmínky, že bych to možná dal i celé bez vody, raději to však riskovat nebudu. Následuje dlouhý úsek na dlažbě a chodník, který je tomuto nepříjemnému povrchu ušetřen. Míjím Jirku Zlatu a radím mu, ať běží po chodníku, takto dlouhý úsek rozhodně nechutná. Na otočce po šestém kilometru jsem někde mezi Pavlem Čvančarou a Jirkou Maškem, který dnes vodí na 1:45. Stále běžím na výsledný čas 1:42:00, ale nyní mi ďáblík v podobě mého ega začíná našeptávat, jak by bylo hezké mít ve 3 víkendech v řadě půlmaraton pod 1:40!
Lákavá myšlenka, které na osmém kilometru definitivně podléhám a nyní běžím jen na pocit tempem, které mi sedne bez značné únavy. K mému překvapení to tempo atakuje hodnotu 4:30 na minutu. Na devátém kilometru je takový nepříjemný stoupák. Vpředu běží povědomá postava a když jsem asi 5 metrů za ní, mám jasno. Je to Daniela Perglerová! Na Braníku jsem dva poslední závody prošvihl, ale snad stihnu říjnový půlmaraton!
Borská, nákupní střediska a fabriky, po chvilce se stáčíme k prostorám univerzity, abychom o o kilometr později probíhali podél Borské věznice do Borského parku! Ten půlmaraton je tady rozhodně velmi různorodý, nádherný! V klesání zde doháním Marka Kratochvíla a jdu před něj. Dneska to prostě sedne a nyní sázím jeden rychlý kilometr za druhým a to rozhodně neběžím naplno, stále v tepovce okolo 160ti! Vodič na 1:40 se začíná zvětšovat, odstup mám necelých 100 metrů, ještě 2-3 kilometry a jsem u něj!
Otevřená stráň, před sebou vidím modré tričko mostu. Stumfík to nebude, ten bude určitě o 3/4 kilometru dále. Je to Choze a předbíhá Mirku Maděrovou, která běžela štafetu s Danem. Po patnáctém kilometru mě překvapuje stoupání s esíčky, pár sekund to bude stát, ale vodič je stále blíž a blíž. Vylézáme necelých 5 kilometrů před cílem, poslední občerstvovací stanice, kde mi na vodu podávají ionťák a kde nám všem fandí Jana Štolfová.
Už jen kousek do cíle, nohy jsou v naprosté pohodě, hlava je v naprosté pohodě, dneska si to doslova užívám! Nebude trvat dlouho a mám jistotu, že běžím pod 1:40, i když dle hodinek běžíme fakt mnohem rychleji. Průměrné tempo mi ukazují 4:40 min/km. Úsek podle Radbuzy je také kouzelný, řeka a stín. Po osmnáctém kilometru konečně doháním vodiče na 1:40 Pavla Čvančaru a rád bych se držel, nohám se chce běžet rychleji.
Jde se dál a vracíme se k centru. Pravda, ten podchod se mi vůbec nelíbí, je to tam jak z post apokalyptického filmu, ale nyní mě již žene vidina cíle. Na Americké míjím i ceduli 20. kilometru, Garminky mi ukazují o téměř 300 metrů více. Už jsem u cíle, zrychluji a mávám fotografům do kamer a před závěrečnou zatáčkou na náměstí i Volfíkovi s Petrou.
Už jen kousek do cíle, nohy kmitají, užívám si to. Ještě oběhnout kostel na náměstí a jsem v cíli. Cíl byl sice 1:42, ale ego zvítězilo. Tři týdny, tři půlmaratony. Ten v Ústí nad Labem v novém osobáku 1:34:32, v Ostravě jako tempo trénink na cílový čas 1:40:00 a s výslednou hodnotou 1:39:55 a dnes čas 1 hodina 38 minut a 41 sekund! Občas dokáži překvapit sám sebe, dneska jsem takový výsledek nečekal a profil trati? Chomutov se mi najednou zdá jako taková rovinka, ale zas tolik metrů se nenastoupalo, spíš to byly krátké a prudké stoupáky.
Následně jsme se vydali naproti Peťce Černé, která běžela svůj první závodní půlmaraton. Celkem překvapení, že se objevila tak brzo a tak jsme běželi poslední kilometr a půl vedle ní. Chtěla čas do 2 hodin 45 minut a ten čas také zvládla, v cíli 2:44:31 sekund! Parádní debut na této distanci vzhledem k tomu, že začala běhat před pouhými 5 měsíci. Klobouk dolů!
Za týden mě čeká maraton v Košicích. Je to poslední osobní rekord, který stále odolává. Hlavní bude si to místo užít! Čas je důležitý, ale zároveň vedlejší. Když to nepůjde, tak to nepůjde, když to sedne, tak to sedne. Člověk nikdy přesně neví, co jej čeká následující minuty, natož následující týdny. Hlavní je prožívat každý okamžik naplno a k tomu je běh dokonalým prostředkem.