Sportisimo Prague Half Marathon 2017

Datum akce: 1.4.2017
Délka trasy: 21,1 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet startujících: 10 853
Obuv: Asics Gel Cumulus 17

Prvním ze sedmi závodů série RunCzech, které se chystám letos absolvovat, byl Sportisimo Prague Half Marathon. Už z půl maratonu v Ústí nad Labem jsem odjížděl plný zážitků a nyní jsem si pohrával s myšlenkou, že bych chtěl vylepšit své maximum 1:49:46 nejlépe pod hranici 1 hodiny a 45 minut. Atmosféru závodu jsem byl společně s Radkem Gruberem nasát už den předtím na Expu a absolvoval jsem tam analýzu došlapu (neutrální), analýzu chodidla (moc ploché - příliš velký tlak na patu levého chodidla, což mimochodem i cítím) a nakonec analýzu běžeckého stylu, kde to nebylo tak zlé, ale měl bych více využívat prstů. Bohužel běh na boso zanechal i další následky, ale o tom později.

V den závodu jsem nemohl dospat. Autobus vyrážel v 6:10 z Chomutovského autobusového nádraží a já jsem byl vzhůru už asi ve 4:15 a ve 4:30 jsem už vzdal jakékoliv snahy do těch 5:00 dospat. Získaný čas jsem využil pro snídani (těstoviny se sýrovou omáčkou) a hurá na závod. V autobusu jsem zavřel oči, ale stejně jsem neusnul a jakmile vylezlo i slunce, tak jsem opět snahu o spánek vzdal. Do Prahy jsme nakonec dorazili krátce před osmou, Radek zakoupil narychlo sjednané startovní číslo a po rychlé snídani (v mém případě již druhé - míchaná vajíčka se slaninou) se jelo na start.

Zde jsme se u stánku Sportisima nejprve setkali se Zuzkou Vítkovou a později i s Mírou Volfem, následovalo pár fotek z okolí a hurá do zázemí odevzdat baťoh. Zde jsem využil čas a chvilku jsem pobíhal okolo. Svítilo sluníčko, ve stínu bylo chladněji, ale bylo celkem jasné, že nás čeká docela teplý závod a slunce bude jedním z nepřátel. Přibližně 15 minut před startem jsem se přesunul do koridoru H, který jsem měl na svém startovním čísle a později se úspěčně propašoval o deset metrů vpřed do koridoru G. To už začali hrát tóny Vltavy a dav se pomalu sunul vpřed. Celkem to trvalo asi 5 minut a 20 sekund, než jsem zapnul garminky a zároveň vyběhl vstříc prvním metrům.

Úvod byl hrozně těžký. Hned nazačátku jsem dal krátkého sprinta, kdy jsem běžel doslova úplně vpravo a předbíhal jsem jednoho běžce za druhým. Bylo to spíš takové skákání ze strany na stranu a později to bylo o hledání skulinek, kudy se protáhnout. Asi po kilometru a půl jsem doběhl i posledního vodiče na čas 1:50 a nyní byl čas na dlaždicích držet tempo mírně pod 5 minut, ale směrem k Palackého mostu se to začalo opět přicpávat. Po chvilce následovala dlouhá rovinka Strakonickou (kde to u pivovaru fakt pěkně smrdělo...není divu, že mi Staropramen nechutná), kde se dalo trošku získat a už zde bylo vidět pár běžců, co přepálili úvodní tempo a přešli do chůze. Já si stále držel své tempo a probíjel se polem vpřed. Na otočce jsem zkontroloval, kde se nachází vodič na 1:50:00 a nyní to vypadalo na takový 30 - 40 sekundový náskok. Blížil se sedmý kilometr a já už už toho měl plné asicsky.

Tempo bylo stále dobré, a i hodinky mi pípali už dva kilometry za sebou přibližně 100 metrů před cedulí, čemuž bych se při tom slalomu davem ani nedivil. Konečně se dalo probíhat i pohodlněji, neboť už bylo mnohem více místa a nyní to byla opět dlouhá rovinka Hořejším nábřežím směrem k mostu Legií, kde se měla opět přeběhnout Vltava, abychom se po Smetanově nábřeží nachvilku podívali k cíli. Byl jsem zrovna na Mánesově mostě - těsně před jedenáctým kilometrem, když zrovna dobíhal vítěz závodu Tamirat Tola z Etiopie. Po přeběhnutí Vltavy jsme běžel po nábřeží Edvarda Beneše a v polovině jedenáctého kilometru se trať lemovala se závěrečným kilometrem, kde zrovna běžel Jiří Homoláč vstříc svému novému osobnímu rekordu. Nyní to bylo takové nekonečné. Před sluncem se bylo kam schovat a na Bubenském nábřeží jsem začal cítit puchýř na pravém chodidle, na která jsem si zadělal předchozí den na analýze běžeckého stylu.

To už jsem měl za sebou čtrnáct kilometrů a začínal jsem toho mít fakt dost. Na kilometr jsem tak zvolnil tempo na 5:10 a začal jsem mobilizovat síly. Do cíle to už je jen kousek a když se běželo Libeňským mostem, tak to už bylo "jen" 5 kilometrů. Ještě nějakých 26 minut do cíle a teoreticky jsem stále mohl útočit na čas 1:45:00. To bych ale musel výrazně zrychlit nad tempo 5:00 a já se držel stále ± 5 sekund na tomto tempu. Pak přišel Těšnovský tunel a tam mi to vůbec nesedlo. Nějakým způsobem jsem na devatenáctém kilometru ztratil 20 sekund a jak se opět vběhlo na dlaždice, tak jsem toho měl dost. Ale do cíle to byl už jen kousek. Stačilo přeběhnout Čechův most a do cíle zbýval jen kilometr. Na nábřeží Edvarda Beneše mi bylo líto těch běžců, co jsem potkával ještě naproti, jelikož bylo jasné, že mají před sebou 10 kilometrů a zbývalo jim jen přibližně 75 minut do konce časového limitu. To už jsem byl ale na Mánesově mostě a v klidu doběhl do cíle v čase 1 hodina 45 minut a 36 sekund.

Cíl byl tedy splněn. Osobní rekord vylepšen o 4 minuty a 10 sekund a na čas pod 1:45:00 budu mít ještě dost příležitostí. Zuzka Vítková doběhla v čase 1:49:19 a podle mezičasů jsme se míjeli někde na patnáctém kilometru. Parádní výkon předvedl i Radek Gruber, který běžel svůj druhý půlmaratron v životě ři Míra Volf, který si v závodním režimu bez Gorečka zlepšil čas o 6 minut. Cíl nakonec spatřilo v tříhodinovém limitu 9084 účastníků.

Výsledky:
Poz.(celk.) / Jméno / Ročník / Kategorie / Čas
2446. Holeček Jiří 1986 MAM Běžci Chomutov 01:45:36
2675. Vítková Zuzana 1962 W55 Most 01:49:19
5679. Volf Miroslav 1973 M40 TJ Slavie Chomutov 02:06:53
5714. Gruber Radek 1983 MAM Běžci Chomutov 02:07:09