Sportisimo Prague Half Marathon 2019

Datum akce: 06.04.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 10517
Obuv: Adidas Adizero Adios
Cílový čas: Na pohodu, Na pocit, Pro radost, Přežít a možná pod 1:40:00
Pořadové číslo: 10/134

Poslední týdny to nejde a nejde. Ještě na začátku roku jsem chtěl v Praze útočit na osobák, jenže po zpackané půlce na Braníku přehodnocuji své plány a očekávám čas mezi 1:40:00 - 1:45:00, když hlava dovolí, tak možná pod 1:40:00. Den před půlmaratonem vytáhnu "Bejvalky" (pro neználky, takto nazývám své trekkingové hole :-) ), dám si 6 kilometrovou procházku a večer jdu fandit Levhartům Chomutov, kteří slaví postup do druhé basketbalové ligy. Dělám vše pro to, abych nemusel myslet na nadcházející závod.    

Sobota ráno, vstávám v 6 hodin, k snídani volím ovesnou kaši, 2 krajíce chleba s paštikou (nemám vajíčka :-) ) a vynechávám kávu, místo toho si dávám kakao. Dnes nemusím do Prahy řídit a tímto děkuji Jardovi Dřevikovskému se Zdeňkem Havlíčkem za odvoz. Kolem deváté jsme na místě a já dostávám od Míry Volfa své startovní číslo, kde je i bonus jmenovka. Posléze se jdeme pozdravit a vyfotit se známými tvářemi z Athénského maratonu, bohužel jedna z nich již není mezi námi, ale věřím, že Roman dnes běžel s námi všemi.

Před startem tentokrát vynechávám rozklus, dám si jen strečink a pak čekám, až se zaplní koridor. Vloni jsem se musel do Céčka propašovat, nyní z něj startuji. Moderátor odpočítává, tepovka letí vzhůru a s úvodními tóny Vltavy je na hodnotě 100 úderů za minutu. Dav se pomalu sune dopředu a já probíhám startovní čarou, kdy časomíra ukazuje rovné 2 minuty. Bohužel zmatkuji, musím vypnout a znovu zapnout aktivitu a tato šlamastika trvá několik sekund, kdy koukám střídavě na Garminky a před sebe, abych nikomu neskočil na záda. Vodiči na 1:40:00 jsou někde vpředu, odhaduji ztrátu na nějakých 200 metrů. Poběžím tedy podle sebe.

Úvodní kilometry jsou v Praze náročné a já nedělám nic jiného, než se vyhýbám. Tady se v mém případě prostě tempo z koridoru C přepálit nedá. První kilometr nuluji ručně, Garminky ukazují čas 4:15 a 800 metrů, odhaduji své úvodní patálie na 20 - 30 sekund. Možná běžím rychle, ale zatím je to v pohodě a užívám si stínu, na druhém břehu Vltavy jej moc nebude. Kličkovaná mezi běžci bere síly, jenže ne vždy se dá předběhnout. Doslova jako špunt působí Palackého Most, k němu je to velmi úzké a pak hurá k Pivovaru!

Zde konečně vidím dvojici Pacemakerů, mají značný náskok a chvilku bude trvat, než je doženu. Mezitím míjím čtvrtý kilometr a zdá se mi, že je o takových 100 metrů dál, než by měl být. Nenechávám se tím rozhodit a mířím na svou "oblíbenou" Strakonickou, kde mě zejména na Maratonu potkávají oblíbené krize. V protisměru běží skupinky, které postupně houstnou a ta největší je za vodiči na 1:30. Kousek před ní běží Ctibor Kačer a kousek za vodiči Michal Luxa, Zdeněk Řehoř či Zdeněk Havlíček. Já se soustředím na dvě žluté vlaječky a držím tempo. Otočka na Strakonické a nyní mohu koukat na masy, které se k ní blíží. 

Strakonická je však zakletá, kousek po otočce začíná pálit pravé chodidlo s dvěma puchýři. Jarní puchýřová sezóna tedy pokračuje a od této chvíle škrtám plán A) Na Pohodu i plán B) Na pocit, aktuální začíná být plán D) Přežít! Ani tyto nepříjemnosti však v danou chvíli nijak neovlivňují tempo a pomalými kroky se přibližuji vodičům. Čas pod 1:40 už není pouhým snem, má reálné obrysy a ukáže až 15. kilometr. Mezitím mě na Janáčkovo nábřeží zdraví Vladimír Sládek (snad jsem postřehl správně) a pomalu se blížíme i Mostu Legií. 

Jde se na to, desátý kilometr a míjím vodičskou dvojici. Původně jsem se jich chtěl držet, nakonec jsem si řekl, že každá sekunda se počítá a dokud to půjde, tak budu tempo držet.  Poprvé běžíme přes Mánesův Most, v protisměru je zatím klid. Následující dlažba bolí, Nábřeží Edvarda Beneše beru jako vysvobození a vůbec mi nevadí, že to bude nyní trošku stoupat. Do Holešovic je to ještě sakra daleko a tady pěkně pere sluníčko.  

Na Rohanském nábřeží mě začne nepříjemně brnět pravé chodidlo. Bude to malá krize, nebo konec mých snů na čas pod 1:40? Zkouším na to nemyslet. Jen běžím a čekám, čekám kdy dostanu facku a kdy mě to semele, že budu muset zvolnit. V Holešovicích vidím, že facku dostal Tomáš Zahálka běžící netradičně v Salmingách. Asi za to mohly ty boty! Patnáctý kilometr je za námi, facka nikde a nyní mě čeká Libeňský most a úsek, který vůbec nemám rád.

Kaufland v zatáčce, dlouhá rovinka v podobě Rohanského nábřeží, vedro a protivítr. Na chvilku ztrácím koncentraci a propočítávám čas, kolik by mi stačil na čas pod 1:40. Momentálně bych si mohl dovolit tempo někde kolem 5 minut na kilometr, ale s tím se rozhodně spokojit nechci. Běžím dál nekonečnou rovinkou a poslední občerstvovačku se rozhodnu vynechat. Pod Hiltonem na chvilku osvěží stín a "hurá" do toho zas****ho tunelu. Ten prostě nemám rád.

Jenže ani úsek po tunelu není žádná výhra, pár set metrů po něm začíná dlažba, který bude masírovat moje puchýřové chodidlo až na Čechův most a já tak ztrácím hromadu času. Celý tento úsek se mi zdá doslova nekonečný, pálí, bolí, ničí. Most beru jako vysvobození a ceduli značící absolvování 20 kilometrů. Už jen kousek, už jen chvilka! Pohled na hodinky ukazuje, že mám 1:40:00 v kapse. Držím tempo, nezrychluji, osobák to nebude. Probíhám cílem v reálném čase 1:40:41 a nechávám hodinky ještě 20 sekund puštěné, abych zaokrouhlil ty zmatky ze startu.

Nakonec to nebylo tak zlé. Čipový čas má hodnotu 1:38:41 a možná to mohlo jít ještě o nějakou půl minutku, minutku rychleji. Jsem spokojen. Před dvěma týdny jsem se naprosto vyšťavil a byl z toho čas 1:43:42, nyní jsem o 5 minut a 1 sekundu rychlejší. Ještě to bude dlouho trvat, než se dostanu na loňskou formu a možná to ani letos nezvládnu. Čas pod 1:40:00 však stále znamená metu, kterou bych měl na tratích RunCzechu zvládnout a opět se o to budu letos pokoušet, mám ještě příležitosti na půlmaratonech  v Karlových Varech, Českých Budějovicích, Olomouci a Ústí nad Labem. 

A samotný maraton v Praze? Ten si přijedu jenom odběhnout a bude stačit zlepšit loňský čas. Snad nebude čas 3:58:37 příliš velké sousto...