T-Mobile Olympijský běh Kadaň 2017

Datum akce: 21.6.2017
Délka trasy: 5 a 10 km
Povrch: Asfalt + pár dlaždic
Počet startujících týmů (5 km): 116
Počet startujících týmů (10 km): 74 

T-Mobile Olympijský běh byl vloni mým prvním běžeckým závodem v životě a zároveň to byl psychicky jeden z nejnáročnějších závodů. Tehdy jsem se musel vypořádávat s den starou ztrátou nejbližší osoby, která mi dala život a vychovala ze mě člověka, kterým dnes jsem. Tehdy panovaly šíleně horké podmínky a já se na startu nechal strhnout rychlíkama, když úvodní kilometr jsem zvládl v tempu 4 minuty a 34 sekund a následně jsem se doslova uškvařil. Zbytek závodu jsem protrpěl a cíl viděl v čase 54 minut a 40 sekund. Letošní závod jsem běžel s myšlenkami na maminku, která mi stále strašně chybí, zároveň však vím, že tam ze zhora na mě dává pozor.

Vloni jsem z početného běžeckého pole znal jen pár lidí, letos to bylo úplně jiné. Plno běžců potkávám na běžeckých závodech a mnoho z nich mohu nazývat přáteli. Na závod jsem se těšil a byl jsem zvědavý, o kolik se mi podaří se zlepšit. Vzhledem k horku jsem tipoval, že to bude těsně pod 50 minut, neboť vzpomínka na Pražškou O2 štafetu byla ještě velmi čerstvá. Na rozdíl od Prahy (a zároveň loňského ročníku) vanul mírný vánek, který nakonec sehrál velmi významnou roli.  

Dalším rozdílem oproti loňskému ročníku bylo to, že běžci absolvovali 5 kilometrový okruh již od 17:00 a o hodinu později nastoupilo běžecké pole na desítku, kterou jsem absolvoval i já. Jedna věc byla s loňským rokem téměř totožná, úvodní kilometr byl ale o sekundu rychlejší. Následně se profil srovnal a já jsem si držel komfortní závodní tempo okolo 4 minut a 50 sekund na kilometr. Pak přišlo stoupání k amfíku, které zafungovalo jako dokonalý rozhazovač tempa. Poprvé mi trvalo více, než kilometr, než jsem se vrátil do tempa, přesto se mi dařilo pomalu stahovat některé běžce, kteří mi na začátku utekli.   

U Splitu jsem kousek před sebou viděl jednu běžkyni s náskokem takových 200 metrů, tak jsem se rozhodl v třetím kole předběhnout. Stoupání k Amfíku mi sice opět dalo neskutečně zabrat, ale návrat do závodního tempa netrval tak dlouho a dotyčnou běžkyni jsem předběhl ještě v klesání ke Kadaňskému hradu. Nyní jsem v dálce viděl další běžce, tak jsem se rozhodl dohnat i je. Běželo se mi parádně a věděl jsem, že bych dokázal běžet o trošku rychleji, zároveň mi současné tempo vyhovovalo a šetřil jsem se na závěrečný úsek od kostela do cíle v příštím kole.

Při stoupání do závěrečného kola jsem cítil, že už mi docházejí síly, ale zároveň si hlava uvědomovala, že to nejtěžší je za mnou a tempo tomu začalo odpovídat. Při seběhu ke Kadaňskému hradu jsem zahlédl Kateřinu Molnárovou a zároveň jsem cítil, že mám dostatek sil na silný finiš. Katku jsem předběhl kousek za začátkem Nábřeží Maxipsa Fíka a nyní jsem jen držel tempo okolo 4:40, abych závěrečných 100 metrů dal ve sprintu. 

Do cíle jsem nakonec doběhl v čase 47 minut a 52 sekund. O 2 minuty rychleji, než jsem původně předpokládal a o 6 minut a 48 sekund rychleji, než v loňském roce. Osobní rekord zůstal nepřekonán, o jeho překonání jsem však neusiloval. Mým původním cílem byla hlavně aklimatizace na půlmaraton v Olomouci, kde mělo být ještě tepleji a nyní jsem už neměl z podmínek takový strach. Tempo mi totiž nebralo tolik to vedro, jak to stoupání k Amfíku, které se muselo překonávat celkem třikrát. Můj letošní dvacátý závod překonal mé očekávání a já z Kadaně odjížděl naprosto spokojen.