T-Mobile Olympijský Běh Kadaň 2018
Datum akce: 20.06.2018
Délka trasy: 10 km
Povrch: Asfalt + jeden krásný rozhazovač tempa
Počet účastníků: 61 (závod na 10 km)
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: 50 minut
Pořadové číslo: 36/101 (rok/celkově)
Psal se 22. červen 2016 a já přijíždím na svůj první skutečný závod zcela psychicky na dně. Den před tím si jedna zákeřná nemoc vybrala tu nejvyšší daň a s bolestivou ztrátou jsem přemýšlel, zda vůbec má smysl na tento závod jet. Mísí se ve mně pocity absolutního smutku, vzteku, beznaděje. I dnes mám tento závod v živé paměti, to dokonalé utrpení v neskutečně parném dni, kdy vzduch doslova stál a nás běžce doslova mučilo neskutečné vedro. Tehdy začal příběh, který má k dnešnímu dni celkem 101 pokračování. Je tak velmi symbolické, že letošní ročník načíná druhou stovku závodních účastí a já vím, že na každém z nich na mě mamka tam ze shora dohlížela.
Čas ale jde neúprosně dál. Již vloni jsem zde sám sebe překvapil, vždyť najednou jsem předbíhal běžce, kterým jsem celou zimu koukal z ohromné dálky na záda. Tak nějak jsem nevnímal to příšerné vedro a jen jsem běžel, co mi nohy dovolily. I letos si pro nás počasí připravilo dokonalou výheň. Místo toho, abych mohl s předstihem nasávat předzávodní atmosféru, tak sedím do tři čtvrtě na pět v práci na telekonferenci a nakonec jsem rád, že stíhám alespoň start pětkařů, kde běží i plno přátel. Strategicky se přemisťuji na začátek stoupání k amfíku, kde účastníky povzbuzuji do druhého kola a následně koukám na doběh těch nejrychlejších.
V 18:00 jdeme na start i my a já už nyní cítím neskutečnou žízeň. Říkám si, že budu rád, když doběhnu do 50 minut. Po startu se držím na dosah skupince, ve které běží i výborná Gabriela Korbášová, ale za kostelem na mě doléhá absolutní hic! Úvodní kilometr v tempu 4:10 min/km dokonale přepálený, na mou obhajobu je však důležité dodat, že se běželo z kopečka. Nyní však neakceptuji tempo "eliťáků" a jdu si sobecky za sebe. Držím se na dosah Petru Brabcovi a vpřed jde Martin Vohnout. Ten úsek od kostela byl neskutečně vysilující a až po půl kilometru se naskýtá možnost nějakého toho krátkého vysvobození stínem, kterou často a rád využiji.
Nejvíce stínu je ve stoupání od stezky k amfiteatru, tento úsek doslova miluji a mírně v něm stáhnu ztrátu. O kousek dál stojí i Marek Kratochvíl s lahví s vodou, taková nabídka se neodmítá a ještě jedno mírné stoupání. První čtvrtina závodu je za mnou, je to jen 7,5 kilometru do cíle, ale já se proklínám, že jsem neběžel jenom pětku. Běžím dál, vypadám příšerně, ale na to už si snad lidé zvykli. Nebylo mi naděleno tolik sil, abych běžel rychle a vypadal při tom k světu. U kostela se opakuje další minikrize, jenže někteří mají krizi o trošku větší. Doháním Martina a dáváme si malý souboj, který za Splitem hovoří v můj prospěch.
Ve stoupání do třetího kola polevuje i Petr Brabec a já jdu o další pozici vpřed. Už je to jen ryzí boj s mou hlavou. Vpředu ani nevidím žádného soupeře a těm za mnou se začínám pomalu vzdalovat. Je teprve polovina závodu a běžím v podstatě osamocen. Držet tempo je nyní obtížné, chybí mi referenční bod a upřímně toho mám dost. Kousek za kostelem již druhým kolem fandí Fanda Fialka, sám nemohl běžet, jelikož byl do šesti v práci, ale alespoň se přijel podívat a povzbudit. Díky Fando. O pár desítek metrů dále nabízí další doušek vody Marek Kratochvíl a já opět neodmítám. Jakmile jsme na stezce Maxipsa Fíka, tak předbíhám i první účastnici o kolo. Ještě jednou musím absolvovat to stoupání a pak jen přežít poslední kolo.
Poslední kolo, necelých 2,5 kilometrů končících kousek za Splitem. Po tomto stoupání beru do ruky láhev s vodou, ale neotvírám ji, nemám na to sílu. V dálce vidím Zdeňka Jahodu, ale je moc daleko, abych ho dohnal. Po chvilce míjím Kubu Šlajze, v tom vedru je to náročné. Poslední kilometr a půl do cíle, nepolevuj, nepolevuj, nepolevuj. Ještě chvilku do cíle! To dám! Jakmile jsem opět za tím pekelným úsekem, tak zrychluji a kousek od Splitu se ke mně přidává i Dušan Prokeš a doslova to ženeme do cíle. Tempo je nyní těsně pod 4 minuty na kilometr. Pojď, ještě dáme tuhle holku. Cíl prolétám v celkovém čase 45 minut a 52 sekund, předně o 2 minuty rychleji, jak v loňském roce a co je větším překvapením, tak i jako desátý nejrychlejší účastník závodu. Děkuji Dušane!
Byl to velmi náročný závod a každý se parádně nadřel. Perfektní výkon podala Monča Ledvinková, která byla po Gabče Korbášové druhou nejrychlejší ženou na desítce a to v konkurenci 24 dalších běžkyň! Gratuluji Moni, zasloužený výsledek! Ale nejen Monča podala perfektní výkon. Obdiv zaslouží každý z běžců, co ten den nastoupili do závodu, ať už se jednalo o Most, Prahu, České Budějovice či další místa. Běh je totiž osvobozující, návykový, překrásný.