Vltava Run 2019 aneb Štěpíme Kilometry

Datum akce: 11.05.2019 - 12.5.2019
Délka trasy: 36 úseků - celkem cca 360 km
Mé úseky: 5 (15,4 km); 15 (11,5 km); 26 (9,5 km) - celkem 36,4 kilometrů
Povrch: Všehochuť
Obuv: Adidas Solar Boost, Adidas Supernova GTX
Pořadové číslo: 14/138

Když dostávám od Zdeňka Drexlera nabídku, abych s nimi běžel Vltava Run, neváhám. Vloni jsem dostal podobnou nabídku, jenže jsem měl zaplacený běh v Lipsku a tehdy jsem musel odmítnout. Letos jsem si však nemohl nechat takovou příležitost ujít, ačkoliv mě bude čekat víkend bez komfortu plný spánkové deprivace. Co víc si přát?

Během následujících měsíců máme tři organizační schůzky, vše beru s ledovým klidem. Nervozita se nedostavuje ani po maratonu v Praze. Na závod si balím až v pátek ráno! Sedám do auta a jedu do Mostu na sraz, kam dorážím s téměř 90 minutovou rezervou. Oběd v McDonalds, ještě drobný nákup v Lidlu a pak se začínáme skládat do aut. Můj vůz nikdy nebyl tak narvaný, kufr doslova napěchovaný a to se do něj musí vejít ještě 5 lidí. Hurá na penzion. A sakra, doma jsem nechal spacák. Deka bude muset stačit.

Večer před závodem koukáme na hokej a ladíme poslední detaily. Závod nám odstartuje Dan Kyenge v 5 hodin ráno a na mě vychází start v 9 hodin. Mohu si tak užít spánek až do sedmi hodin, na následujících 38 hodin poslední. Před osmou vyrážíme na otočku a pomalu se začíná konečně dostavovat ta nervozita. Venku není zrovna teplo, mohlo by to být horší, mohlo by začít pršet.

Naše kapitánka se rozhodla, že její úsek je moc krátký, tak si (jeden) pár kilometrů přidala :-). Zdeněk mi předává v 9:16 a já se vydávám na 15,4 kilometrů dlouhý úsek. Snažím se trošku brzdit, nohy by mohli rychleji, ale vůbec nevím, co by se mnou udělalo běžet 3 úseky během necelých 24 hodin zcela na krev. Volím tedy tempo okolo 5 minut na kilometr a běžím. 

Po chvilce začínají padat kapky. Sakra! Zrovna běžím v mých Solar Boostech a po chvilce už mám mokré prsty. Pomalu doháním nějakého běžce vpředu, jenže nejprve mě předbíhá jeden zahraniční běžec, po chvilce jeden tuzemský a v závěsu za ním jedna žena. Rozkaz od kapitánky zněl však jasně! Běžet na 80 procent, ať je dost sil i na další průběh závodu. 

Jenže tento úsek je takový nezáživný, běžím mezi stromy, občas přebíhám koleje a hlavně si říkám, kde je ta Vltava? Přestává pršet, ale po těch 3 smáčených kilometrech jsem mokrý skrz na skrz. Držím konstantní odstup na jednoho z běžců, který mě předbíhali, oba se prokousáváme vpřed a já se přibližuji vždy ve chvíli, kdy přechází do chůze zejména, když trasa trošku stoupá.

Vůbec se mi neběží dobře, jako by mi vadil příliš čistý vzduch? Opět začíná pršet a chvilková pohoda je rázem ta tam. Odpočítávám kilometry, je mi zima. Už jen 3 kilometry a zdá se, že svůj úsek budu mít za 77 minut, na které mám podle interního plánu běžet. Někteří jsou na tom hůř. Předbíhám běžce, co občas přechází do chůze a blížím se nějaké ženské postavě. Asi dva kilometry se kochám a na závěrečné půl kilometru dlouhé rovince jdu před ní. Dobíhám v čase 76 minut a 40 sekund, předávám Lubošovi a rychle se převléct.

Čas úseku: 1:16:37
Průměrné tempo úseku: 4:59
Nejrychlejší kilometr: 4:41.7
Nejpomalejší kilometr: 5:11.0
Tepovka (prům/max): 159/179
Obuv: Adidas Solar Boost 

Do dalšího úseku mám startovat až kolem sedmé. Po odběhnutí zbytku posádky přejíždíme na odpočinek do Rožmberka, kde si dávám oběd. Vysvitlo sluníčko a říkám si, že by počasí mohlo vydržet. Možná bych měl využít příležitost na spánek, ale nechce se. Fotím, fandím a když nám dobíhá Rosťa, tak je na čase se opět vydat na cestu.

Nebe se zatáhlo, to nevěští nic dobrého. Docela i fouká. Na startu úseku 15 čekám na Dana, který mi předává v 18:26. Podle mapky to vypadá, že to jde z kopce, místo toho se stoupá. Začíná být šero a padají drobné kapky. Nyní zakempujeme do lesa a začíná terénní sešup dolů. Michal Luxa mě strašil nějakým kamenným korytem a já mám docela i strach. Šlo by běžet rychleji, kdyby to byl jen asfalt. Vůbec mi to nechutná a do toho začínají sílit kapky deště.

Klouže to, silniční Adidas Supernova s Gore-Tex membránou jsou jediné boty s nějakým vzorkem. Počítám, kdy těch 30% terénní vložky bude za mnou, ale následující asfalt není žádná výhra. Ztrácím ochranu stromů a nyní jsem přírodním živlům v podobě prudkého deště s větrem zcela vystaven. Vím, že bych měl běžet asi trošku pomaleji, ale běžím, co mi nohy a podmínky dovolí. Probíhám Mirlovicemi a pak přebíhám silnici 157. Nyní je to fakt těžké, běžím po bahnité cestě, fouká protivítr, lije a užívám si "nádherné" panorama v podobě řepkového pole.

Konečná je jedno stoupání, začínám toho mít fakt plné kecky, cítím, že jedu prostě na doraz. Je mi zima a příroda mě bičuje. Oba své úseky běžím v dešti! Čím jsem si to zasloužil? Už toužím po tom, abych to měl za sebou. V botách mám dokonalé louže a do cíle mi to připadá, jako věčnost. Když sbíhám do Zlaté Koruny, tak běžím zase po nezpevněném a ten seběh pak pekelně klouže. Předávám v čase 19:26 a mám toho plné kecky. Vzalo mi to veškeré síly, vůbec nevím, jak poběžím svůj poslední úsek. Díky bohu za naší řidičku Věrku a teplý čaj.

Čas úseku: 1:00:41
Průměrné tempo úseku: 5:17
Nejrychlejší kilometr: 5:05.2
Nejpomalejší kilometr: 6:04.0
Tepovka (prům/max): 163/184
Obuv: Adidas Supernova GTX  

Ani nevím, kde trávíme noční přestávku. Snažím se spát, ale v hale, kde furt někdo chodí, to moc nejde. Po 30 minutách volím cestu do auta a snažím se o spánek tam. Mám pouze deku a je mi zima. Mám zavřené oči, jenže kolem auta furt někdo prochází a občas nám drcnou do zrcátka. Vnímám naprosto vše, nedá se tedy hovořit o nějakém spánku. Když pak vyrážíme opět na cestu, jsem naprosto utlumený. Na trasu vyráží opět Dan a my se přesouváme na moji předávku. Alespoň neprší.

Dan mi předává v 5 hodin a 5 minut. Oproti plánu jsme stáhli 55 minut. Toho Skřivana bych si tentokrát zcela zasloužil, jsem dokonale otupělý, za mírného mrholení, šera a celkem znatelného větru vyrážím na trať. Po půl kilometru cítím, že mě něco švihá do lýtka. Je to rozvázaná tkanička a marně přemýšlím, kdy se mi tato patálie stala naposledy. Zajímavé je, že se mi to stalo i přes dvojité vázání, nebo jsem si takto zavázal jenom levou botu? 

Je čas běžet dál, po chvilce přes brýle nic nevidím, občas musím běžet blíže k šipce, abych věděl kudy vede trasa. Následuje prudký seběh. V něm mi začíná čelovka neskutečně vadit a tak ji beru do ruky. Musím neustále povytahovat legíny, po chvilce si všímám, že je nemám vůbec zavázané. Asi takto brzy po ráno prostě nefunguji! Ten sešup dolů není moc příjemný, opět běžím v Supernovách, které nestačili pořádně vyschnout, jenom jsem vyměnil vložky. Občas to hodně nepříjemně klouže, ale se silniční podrážkou se není čemu divit. 

Sakra, potok je celkem široký, nejde jednoduše překročit a tak mám krásně mokro v pravé botě. Nyní se stoupá a není to nic příjemného. Snažím se nepřejít do chůze, už jsem unavený, stehna tuhnou, přesto se dokážu kousnout. Na chvilku se cesta srovnává a pak na asfalt. Jenže ono se stoupá, je to nepříjemné, táhlé stoupání dlouhé asi dva kilometry, pak odbočka doleva a asfaltový seběh. Jenže ono to dolů moc rychle nejde, jsem naprosto ztuhlý a projíždějící auta jedoucí na další předávku mi moc pohody nepřidávají.

Když už si myslím, že to půjde rovně, musím běžet doprava a ono to stoupá. Za vesnicí pak začínám schytávat pořádnou dávku protivětru a nadávám. Už vidím vesnici, kde je má poslední předávka. Mám toho už plné kecky a když vidím předávku, jsem šťastný. V 6 hpodin ráno předávám Lubošovi a mám to za sebou. Má první Vltava a říkám si, že už nikdy více. Jsem úplně na dně, chce se mi spát.

Čas úseku: 0:55:33
Průměrné tempo úseku: 5:53
Nejrychlejší kilometr: 5:15.6
Nejpomalejší kilometr: 7:19.0
Tepovka (prům/max): 152/168
Obuv: Adidas Supernova GTX  

Přejíždíme na další předávky a krátce po osmé to má naše auto za sebou, jedeme do Prahy a čeká nás dlouhé čekání, než doběhne zbylá osmička z týmu. Naše kroky vedou na Zličín, kde si dávám snídani v Burgerkingu, pořádné kafe a po 2 hodinách jedem na Braník. Tam se snažím usnout, nejde to. Jdu na Hamr na oběd, polévka, Gnocchi s kuřecími kousky a špenátem, zákusek. Čas si následně krátím procházkou. Tady na Braníku to znám velmi dobře, velmi rád se sem vracím. Nyní fandím probíhajícím finišerům a kousek od třetího kilometru závodů Vaší Ligy mě zaujme kačer s kachnou a oba představitelé rodu Anas platyrhynchos mi vzorně pózují na fotku.

Vracím se zpět, pochoduji a v 16:15 jdu na sraz našeho týmu. Naše kapitánka má doběhnout okolo 16:35. Chybí nám Dan, který volá a hledá místo srazu. Snažím se ho hledat, jenže na Hamru není. Běhám tam okolo, ale prostě tam nikde nevidím. Naposledy to tam oběhnu a pak rychle k cíli, jenže náš tým to má za sebou. Chybím na cílové fotce :( 

Když jedeme domů, přemáhá mě naprostá únava a dává mi zabrat udržet oči otevřené. Ten víkend jsem si po dlouhé době sáhl na naprosté dno. Počasí bylo nemilosrdné. Přesto vše bych do toho šel s tímto týmem znovu.

Díky týme! A snad se dostaneme na start i příští rok.