Volkswagen Prague International Marathon 2017

Datum akce: 7.5.2017
Délka trasy: 42,195 km
Série: RunCzech
Povrch: Asfalt + Dlaždice
Počet startujících: cca 10600 včetně 2run / (6510 v cíli)
Obuv: Adidas Adizero Boston Boost 5M

Vrchol mé letošní běžecké sezóny a atak na 4 hodinový limit. Takto jsem ještě před měsícem pohlížel na Pražský maraton. Bohužel události posledních týdnů, kdy jsem si nejprve 18 dní před startem namohl kotník a v maratonském týdnu mě postihlo i nachlazení, znamenalo, že jsem musel přehodnotit plány na pouhé přežití. Ve středu před závodem jsem dokonce uvažoval, že vyzvednu startovní balíček a závod vynechám, ale zdraví nakonec povolilo a tak jsem se rozhodl pustit na start s cílem přežít. Do Prahy jsem zajisté nepřijel sám. Po dlouhé běžecké absenci absolvovala svůj teprve druhý letošní závod Hanka Hahn, velmi zvědavý jsem byl na Fandu Fialku, který zažíval svou maratonskou premiéru, Láďa Kareš, který dva týdny předtím pokořil ve Vídni maraton v čase pod 4 hodiny, Dušan Prokeš, který týden před tím závodil v Koutech či Míra Volf, pro kterého to byla také závodní premiéra a Zuzana Vítková, se kterou jsem byl dohodnutý, že poběžíme většino trati spolu.

Startovní balíček bylo potřeba vyzvednout nejpozději den předem, tak jsme toho využili k pořádné procházce po Running expu a já jsem zároveň poohlížel po novém běžeckém vybavení. Do oka mi padly tempové Adidas Adizero Boston Boost 5M a tak jsem je po koupi ihned nazul, ať si má noha zvykne a trošku je sešlápl. Následný den jsem společně s Hankou a Fandou vyráželi poměrně brzy s výjezdem již v 5:30 a do Prahy jsme dorazili krátce před sedmou hodinou ranní. Do startu zbývaly 2 hodiny a tak jsme na Zličíně nasedli na metro a hurá na start. Chvilkové dilema, zda běžet ve dvou vrstvách či pouze v jedné. Předpověď počasí byla v průběhu týdne proměnlivá, ale k dešti a větru, který byl hlášen z kraje týdne, jsme měli rozhodně daleko. V 8:30 jsme si dali sraz s Láďou a ostatními před prodejnou New Yorker a pak hurá na start.

Následně jsme se přesunuli do startovního koridoru a začalo dlouhé čekání, než se za tónů Vltavy z pera Bedřicha Smetany vydáme vstříc 42 kilometrů a 195 metrů dlouhé výzvě. Plánoval jsem si rozběhnout v tempu okolo 5 minut a 30 sekund a stále tam hlodala myšlenka zvládnout závod do 4 hodin. Vše bylo otevřené a záleželo jen na tom, jak se mé tělo (ne)dokázalo zotavit ze zdravotních potíží. Úderem deváté zazněly tóny Vltavy a had běžců se dal pomalu do pohybu. Kamera České Televize si nachvilku vybrala i naší část ve startovním koridoru, takže televizní diváci mohli shlédnout Míru Volfa a Hanku Hahn. Had běžců postupně zrychloval a po šesti minutách jsme přeběhli startovní čáru.

Hanka s Fandou nám rychle zmizeli z dohledu a tak jsem běžel ve třech společně s Mírou a Zuzkou, kde bylo zejména důležité nepřepálit tempo a v úvodní části tak brzdit Zuzku, která je velmi rychlá, ale člověk musí počítat s tím, že stráví v lepším případě okolo 4 hodin na trati a síly mohou v druhé polovině dojít doslova kdykoliv. Se Zuzkou jsme se pomalu přibližovali i vodičům na 4 hodiny, které jsme předběhli na Karlově mostě a nyní to bylo o tom toto tempo co nejdéle udržet. Po přeběhnutí Mánesova mostu jsme běželi směrem k Nábřeží Edvarda Beneše, kde se běžel následně úsek, který jsem si pamatoval z Pražského půlmaratonu. Zde jsme okolo 7 kilometru potkali i Annu Vlachovou, která poznala naše krásné triško Běžci Chomutov od Sweepu. Nekonečné bylo Rohanské nábřeží směrem k Těšňovskému tunelu a následně "oblíbené" dlaždice a v nohách úvodních 12 kilometrů a dalších 30 kilometrů před námi.

Další úsek vedl Starým Městem, následně jsme přeběhli na chvilku na druhou stranu Vltavy a pak přišel úsek k Nuselskému Mostu, kde jsme mohli před odbočkou do Svobodovy ulice vidět závodníky, kteří byli tou dobou o dobrých 8 kilometrů před námi. Právě u Nuselského mostu jsem začal pociťovat, že dnes atak na 4 hodiny rozhodně nevyjde. Začalo se mi hůře dýchat, přesto jsme drželi tempo stále okolo 5:35 na kilometr. Následně jsme se vrátili opět k řece a na půlmaratonu jsem koukl, že máme s časem 1 hodina a 58 minut dobré 2 minuty náskok na cílový čas 4 hodiny, ale nyní to už bylo o tom, kdy dojde energie. Na otočce u 22. kilometru šlo vidět, že vodiči na 4 kilometry jsou jen přibližně 200 metrů pozadu a než jsme doběhli na 25 kilometr, tak nás první z trojice vodičů i předběhl. U Palackého mostu jsem na chvilku ztratil Zuzku z dohledu i doslechu, když jsem se snažil držet vodiče, ale už jsem začal cítit, že začínají docházet síly.

Nepomohla i následná nekonečná rovinka na Strakonické, kde byla u 28. kilometru otočka. V tomto úseku nebyl žádný stín a bohužel i vylezlo sluníčko, což bylo značně vysilující. Tepová frekvence se pči tempu okolo 5:35 pohybovala na hranici 180 úderů za minutu a bylo jasné, že začíná být zle. Mezitím mě opět dohnala Zuzka a na občerstvovačce u otočky jsem na chvilku přešel do chůze a zobnul pár tablet hroznového cukru, ale v ten moment nohy doslova zdřevěněly a už se mi nepodařilo vrátit se do tempa. Zeď přišla mnohem dříve, než jsem očekával. Po 31. kilometru se dostavily křeče stehen, takže jsem zpomalil a ztratil jsem tak Zuzku z Dohledu. Následně byl jsem doslova šťastný, když jsem na Mostě legií potkal Zdenku Karešovou a mohl tak dočerpat trochu energie a zjistit, jak jsou na tom ostatní.      

Nyní to už bylo o tom, zda zvládnu svůj druhý limit - pod 4 hodiny a 15 minut, abych dosáhl zlepšení o 30 minut oproti maratonu v Hradci Králové. Trasa se vracela na místa, která jsme běželi v úvodu a nyní to už bylo o hlavě. Nyní se mi dařilo držet tempo okolo 6 minut a 30 sekund a z každým kilometrovníkem jsem se modlil, ať už bude závod u konce. Křeče ve stehnech byly značně limitující a tempo pozvolna padalo dolů. Na Liběnském mostě mě předběhl i Miloš Škorpil se zbytkem běžců, jejichž cíl bylo zvládnout maraton pod 4 hodiny a já se doslova trápil. Věděl jsem, že opět přijde ten nekonečný úsek směrem k Těšňovskému tunelu a na té dlouhé rovince se přidaly ještě křeče do levého látka. Následně jsem musel zastavit a protáhnout se, abych vůbec byl schopen běhu. Čas na hodinkách byl nemilosrdný a já se musel začít bát, abych to zvládl za 4 hodiny a 15 minut, jelikož se nohám už vůbec nechtělo. Po Těšňovském tunelu přišla poslední krizovka, kdy jsem asi 100 metrů šel, ale u cedule 700 metrů do cíle jsem se opět rozeběhl a jak se blížil modrý koberec, tak se blížil i konec mého utrpení. Nakonec jsem to těsně dokázal a s časem 4 hodiny 14 minut a 45 sekund znamenalo, že jsem si zlepšil čas z Hradce o 30 minut.

Když jsem v cíli slyšel ostatní běžce, tak jsem nebyl jediný, kdo měl od 28. kilometru potíže. I Fanda Fialka, který do té doby držel tempo mezi 4:30 - 4:40 anásledně musel občas přecházet do chůze. I přesto zvládl celý závod v čase 3 hodiny 41 minut a 55 sekund! Ani Hanka se neztratila a po velmi dlouhé běžecké absenci zvládla svůj druhý letošní závod v čase 3 hodiny 54 minut a 44 sekund. Zuzka mi nakonec u tekla o více jak 7 minut a svůj první maraton v řivotě dokončila v čase 4 hodiny 7 minut a 2 sekundy. Neplánovaný maraton z Vídně se bohužel podepsal na Láďovi Karešovi, který za hranicí 4 hodiny zaostal o 22 minut a 18 sekund. Ve Vídni se mu tento čas podařilo překonat a další atak na 4 hodiny proběhne stejně, jako v mém případě nejspíše v Košicích. I Míra Volf zvládl maraton v pěkném čase 4 hodiny 46 minut a 44 sekund a další maratony budou v jeho podání jenom rychlejší.

Výsledky:
Poz.(celk.) / Jméno / Kategorie / Čas (Čipový)
1628. Fialka František M40 Běžci Chomutov 03:41:55
2347. Hahn Hana W35 Běžci Chomutov 03:54:44 
3078. Vítková Zuzana W55 Most 04:07:02 
3488. Holeček Jiří MAM Běžci Chomutov 04:14:44
4219. Kareš Ladislav M50 Běžci Chomutov 04:22:18
3822. Anna Vlachová WAM 04:23:32 
4946. Volf Miroslav 1973 M40 TJ Slavie Chomutov 04:46:44