Žatecká Desítka (a Půlmaraton)

Datum akce: 15.4.2018
Délka trasy: 10,0 km + 21,1 km
Pořadatel: Hopman
Povrch: Nezpevněná cesta podél Ohře
Počet v cíli (desítka): 179
Počet v cíli (půlmaraton): 158

Obuv: Adidas Supernova Glide 8
Poznámka: Tempo výklus s cílovým časem cca 50 minut

Původní plán byl prostý, přijet fandit a užívat si parádní atmosféry, ale poslední dobou se množí víkendy, kdy běžím závod jak v sobotu, tak v neděli. Jednoduše jsem neodolal, to nutkání je silnější, hned po probuzení jsem se oblékl do běžeckého a do batohu si dal věci na převlečení. Přiznávám se, jsem závislý a jen těžko si dokážu představit víkend, kdy bych byl oba dny doma a už vůbec neběžel! Zní to jako horor, že?

Do Žatce jsem odcestoval s jasným plánem, zas tolik to nepřehánět, vždyť mám v nohách půlmaraton! Sice jsem jej neběžel naplno, ale i tak je těch 21 kilometrů v nohách znát. Přemýšlím, jakým tempem bych to měl pojmout, 60 minut je moc pomalé, 55 minut je také takové pomalejší, 50 minut zdá se býti dobrým kompromisem. Tak tempomat je nastaven a hurá nasávat atmosféru, než se v 11:15 postavím na start i já.

Miluji ty chvíle před závody, obzvláště když je tu tolik známých tváří, ta uvolněná atmosféra, rozhovory ve startovním poli. V 11:00 se řadí na start účastníci půlmaratonu. Na tuto výzvu si jich troufá 153! Můj čas nastává o 15 minut později, kdy se řadím do pole čítající 179 jmen a v 11:15 vyrážím na deset kilometrů dlouhé dobrodružství, které hodlám pokořit v čase co nejblíže 50 minut! Kdo se mě zvládne držet, nechť ráčí nastupovat. Vyrážíme trošku rychleji, než bych chtěl, tak musím trošku brzdit a nechávám se předbíhávat.

Šest set metrů po startu začíná ta pravá běžecká katastrofa! Poprvé od Krušnohorského půlmaratonu se mi rozvazuje v závodě tkanička! Zapomněl jsem na dvojité vázání! Školácká chyba, která mě stojí drahocenné vteřiny. Následně musím dohánět a tak peláším v tempu okolo 4:10, abych značku prvního kilometru míjel v čase 4 minuty a 58 sekund. Tomu říkám parádní načasování! Nyní je na čase zpomalit a koukat, jak se mi ostatní spolu s Verčou Vágnerovou či Láďou Karešem opět trošku vzdalují. Tempomat jede na stabilní tempo, v nohách není cítit zas tak velká únava, slunce je bezpečně schované za mraky, jen ta cesta by mohla být trošku rovnější.

I druhý kilometr je podle plánu, možná trošku nad plán, neboť jej zvládám za 4 minuty a 56 sekund. Podél trasy jsou i skupinky fanoušků, zejména u zahrádkářských kolonií a i třetí kilometr prolétnu celkem rychle, v čase 5 minut a 3 sekundy. Nyní začínám pomalu dohánět skupinky těch, kteří mírně přecenili své tempo na úvod a opět se pohybuji těsně pod 5 minutami. V protisměru se už začínají objevovat borci, kteří běží nazpátek, nebo spíše letí? J8 se pomalu blížím fenomenálně běžící Libušce Křížové.    

Blížíme se otočce a těsně před ní doháním Láďu Kareše, občerstvovací stanici vynechávám, dnes to vydržím bez vody. Na pátém kilometru mi Garminky ukazují přibližně 6 sekundový náskok na 25 minut a nyní ta příjemnější část závodu, cesta zpátky. V protisměru míjíme ještě velký počet běžců a Libuška se rozhodla, že se mě bude ač do cíle držet. Tempo máme okolo 4:55, zpátky to jde prostě samo a fanoušci podél trati Libušce fandí.

Do cíle to je jen kousek, nějaké 4 kilometry, nějakých 20 minut, ve vzduchu je cítit pivo, Jsme totiž jen kousek od Žatce a místní jsou na tento mok náležitě hrdí. Máme dobře rozvržené síly a držíme stálou rychlost. Doháníme běžce před námi a pomalu se prokousáváme před další účastníky. Předbíháme i Míru Volfa, kterého bohužel limituje koleno. Mohli bychom běžet rozhodně rychleji, ale nechce se mi. Ani Libušce ne.

Do cíle zbývají dva kilometry a máme náskok více jak 10 sekund. Mohli bychom také zvolnit, ale ani to se mi nechce. Kousek před osmým kilometrem doháníme Honzíka Molcara. Na rok narození 2004 neběží vůbec špatně, běží naprosto perfektně a to letos zvládl i obtížný Lestkovský půlmaraton! Spolu s Libuškou patří rozhodně mezi nejmladší účastníky tohoto závodu.

Zbývá poslední kilometr do cíle, chvilku po asfaltu, pak zase po nezpevněném a závěrečné klesání do cíle. V něm Libušku pouštím, ať běží co nejrychleji a já už jen pomalu vyklusávám do cíle. Mám půlminutový náskok do cíle a vychutnávám si poslední metry. Ano vychutnávám. V cíli zaznamenávám čas 49 minut a 41 sekund. O chlup rychleji, než jsem chtěl, přesto mi to vůbec nevadí. 

Klobouk dolů všem, co se postavili na start a užili si pohybu, zvaný běh! Mám za sebou další perfektní víkend, kdy jsem si mohl užít rovnou dvojího závodění a řádky, kterými zde pravidelně přispívám popisují jen nepatrný zlomek toho, co během závodů prožívám. Ta svoboda se totiž nedá vůbec popsat!