ZBP 2016/7 - Horský kros na Středním Vrchu

Datum akce: 11.12.2016
Délka trasy: 5,300 km
Kategorie: B
Povrch: Krosový
Počet startujících (hlavní závod): 114

Jsou dny, kdy se člověku nic nechce a tento pocit jsem měl, když mi dnes ráno zvonil budík. Nechtělo se mi vylézt z postele, natož jet do Kadaně na další závod Zimního Běžeckého Poháru a když jsem se nakonec po půl hodině vykopal z pelechu, tak jsem při venčení mého trhače na vlastní kůži poznal dnešní povětrnostní podmínky a nechuť vzrostla. Možná to bylo tím, že jsem v nohách cítil stále včerejších 18 kilometrů, ale to není výmluva. Nakonec jsem posnídal jeden řádek čokolády a hurá do Kadaně.

Po příjezdu do Kadaně sice déšť ustal, ale vítr se zdál o mnoho horší, než v Chomutově a já si říkal, že mě to tam nahoře asi odfoukne. Sice jsem stihl vyzvednout číslo před startem rychlíků, ale mezi ně se mi vůbec nechtělo, tak jsem alespoň využil těch 80 minut do startu nás želviček k fandění a pokecu se spoluběžci. Velkou smůlu měl tentokrát Dušan Prokeš, který dorazil chvilku po startu rychlíků a musel tak běžet až v druhé vlně. Marně jsem hledal další známé tváře a rychlíci se tentokrát bez účasti Péťi Škráby, tak jsem se alespoň vyhecoval s Jirkou Bočkem, kdo z nás bude poslední.

Při pohledu do tváří rychlíků sbíhajících závěrečný kopec se mi dělalo neskutečně nevolno a říkal jsem si, že to stoupání na skálu musí být doopravdy výživné. Když jsem pak viděl prvního pajdajícího odstupivšího, tak mé obavy jenom narůstaly. Prudké sbíhání kopců nemám vůbec rád a dokáži tam ztratit tolik času, prostě pud sebezáchovy je větší. Stejnak jsou to všichni borci a dostat se na jejich výkonnostní úroveň ještě nějakou dobu potrvá, vždyť vloni touto dobou jsem byl úspěšně zazimovaný po prvních 150 kilometrech, které jsem naběhal po ukončení střední školy a to už nějaký ten pátek bude!

Po doběhnutí rychlíků se na start chystala mládež, ženy a někteří další muži a já jsem si řekl, že poběžím v poslední vlně, protože se mi stále vůbec nechtělo. Mohl jsem alespoň obdivovat výkony mládeže a podívat se na ten kopec, co se poběží. Pohled to nebyl vůbec pěkný a chvilkami jsem si říkal, že odevzdám číslo a pojedu domů. I ten závěr nebyl nic moc, ale to už jsem se klidil z cesty a čekal na první špunty, co dobíhali do cíle. Říkám si, že bych chtěl mít v budoucnu takové bežecky aktivní děti, ale musím jim nejprve najít běžecky aktivní maminku. Narozdíl od nás lenochů poctivě zvedají nohy a pohled na jejich běžecký styl je prostě lahoda.

Mezitím dorazil Jaroslav Pelc s Jirkou Runtem, oba sice neskuteční rychlíci, ale zároveňměli po noční. Když pak doběhl Dušan Prokeš, tak jsem si říkal, že se pomalu začíná blížit start naší poslední vlny a za nějakých 10 - 15 minut budu na trati trpět i já. Některým stále zbývalo celé kolo a slunko, které ne chvilku vylezlo, se opět poctivě schovalo za mraky a dokonce nám začalo i pršet. Z toho už jsem vůbec nebyl nadšený a ještě, že jsem si s sebou vzal kšiltovku, aby zachitila nějaké ty kapky deště. Měl bych asi zauvažovat o kontaktních čočkách, jelikož při prudkém dešti či mrholení jsem doslova slepý. 

Blížil se čas startu poslední vlny a i já se musel postavit na start. Úvodní kopec jsem běžel jen do té snesitelné části před prudkou zatáčkou doleva, kde jsem během prvního kola sice část běžel, ale jak se profil trati zvětšoval, tak přímo úměrně má ochota běžet opadala. Výšlap po kamenech byl také celkem náročný a když už jsem byl konečně na vrcholu, tak se mi to vůbec nelíbilo, zejména když jsem na takové skalnaté zídce málem uklouzl a kdyby to odnesl jen kotník, tak by to bylo velké štěstí. Poryvy větru byly nahoře velmi silné, takže jsem se vykašlal na nějaké kochání se přírodou a snažil jsem se to tam přežít. Následná rovinka byla pro oddech ideální, ale jakmile došlo ke klesání, tak se mi to opět nelíbilo. Pokud to šlo, tak jsem volil stopu po trávě, bohužel na větčinmě trasy už bylo rozběhané blátíčko a na tom se mi to pustit doopravdy nechtělo. Závěrečné zatáčky do dalších kol byly také úžasné a já jsem později zvolil styl letadlo, abych náhodou neskončil v plotu zahrádkářské kolonie.

Narozdíl od běhu na Svatý Kopeček jsem tentokrát nepocítil žádnou krizi a včechny kola byla víceméně stejná. Během druhého kola jsem předběhl dva běžce a byl jednou předběhnut a zbytek už byl takový závod o samotě, kdy jsem si své tempo určoval sám, což dost ovlivnilo můj výkon. Při stoupání jsem prodloužil chůzi až za skálu a bežet jsem začal až v místech, kde se trať trošku rozšiřovala. Sbíhání jsem trpěl a jen jsem dával pozor, abych se nepřizabil o nějaký ten pařez. Když jsem nakonec po 34 minutách a 17 sekundách vybral naposledy závěrečnou cílovou zatáčkum, tak jsem byl šťastný, že jsem se nezabil, kotníky vydržely a že to mám dnes za sebou. Ze sedmi závodů ZBP, které mám nyní za sebou patří v mém žebříčku tento rozhodně mezi ty nejnáročnější a neméně oblíbené. Vím, že příjdou ještě horší, tak jsem zvědav, co na nás Čenda chystá příští týden.

Příště uvidíte:
VÁNOČNÍ BĚH BRODCEMI ( 11.300m ) : náročný, převážně terénní okruh směr Zásada, Meziříčí, Brodce a zpět přes Zásadu po cyklostezce do cíle. První půlka okruhu je kopcovitější, druhá v podstatě z kopce a po rovině.

Výsledky:
Poz. / Jméno / Ročník / Kategorie / Tým / Čas 
31. Runt Jiří 1976 V1 Běžci Chomutov 27:27
44. Pelc Jaroslav 1975 V1 Chomutov 29:01
85. Holeček Jiří 1986 MA Běžci Chomutov 34:14