ZBP 2017/18 #1 - Čendův Lomcovák na Svaťáku

A je to opět tady, vrací se Zimní Běžecký Pohár a s ním i krásné závodně tréninkové zážitky. Vloni jsem absolvoval všechny závody a na každém bylo něco, co jsem nenáviděl. Ať už to byl kopeček, blátíčko, terén obecně, hromady sněhu, hromady přemrzlého sněhu nebo ukrutné tempo na oválu. Ve zkratce, není lepší zimní příprava, než pověstné Čendoviny.

Při předpovědi počasí jsem měl obavy, po ranním probuzení jsem koukal z okna, jak venku stromy tančí a neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Naštěstí se stačí pomodlit k totemu jménem úrazová pojistka a říkat si, že vše bude v pořádku. Krátce před devátou hodinou sedám do svého červeného přesouvadla a vyrážím vstříc dobrodružství. Když dorážím, tak jsem k mému překvapení první! Platím celou sezónu, což má i tu výhodu, že závody, kterých se účastním, mohu absolvovat s číslem 1 (specialita Míry Volfa).

Po chvilce přijíždí i ostatní. K mému překvapení je mezi prvními příchozími i Petra Škaloudová. To závodění ji asi nějak přirostlo k srdci a to je jen dobře. Další účastníci přijíždí a je jasné, že dnes se žádné body zadarmo nekonají. Bude to pořádný boj. Já se mezitím přesouvám k místu startu a jdu si projít trať. Hned mi naskakují vzpomínky na loňský závod, na ten stoupák, na deštík a zataženou oblohu, jen nebylo tak mokro. Kousek před rozhlednou se do mě opře boční poryv větru, tady to bude hodně zajímavé.

Rozběhnutí šlo velmi ztuha a vůbec, vůbec se mi nechce do závodu. Pak nastává čekání. Přibývá účastníků, plno známých tváří z loňska a nyní je už jasné, že to bude tvrdý boj o umístění. Jsem na sebe zvědav. Hodím krátkou řeč Petrou Ouzkou a následně s Kačkou Molnárovou. Bohužel vůbec neběhá a prý ji štvou kila navíc (kde?). V 10:30 startují děti, ženy i několik mužů včetně oslavence Kvida Amstarka, který běží s číslem 50. Vše nejlepší k padesátinám! Favoritkou je jasně Petra Bulecová, která včera opanovala svou kategorii v Běhu okolo jezera Most. Běží s velkým náskokem, ale i ostatní podávají parádní výkony. Každému to v cíli klouže a občas mám strach, aby někdo nesklouznul do stromu. Takové je dnes to blátíčko zrádné.

První vlnu všichni přestáli, jen tam bylo jedno odstoupení. V 11:15 se chystáme na start i my. Mám divný pocit a říkám si, že se nohám vůbec nechce. Stojím docela vzadu a následně mám problémy se prokousávat vpřed, ale takový Ríša Pleticha problém vůbec nemá. Já osobně se cítím jako v klasické zácpě na německé dálnici, zážitek, který jsem si poslední dva týdny užil hned několikrát. Držím se skupiny a v půlce stoupání všichni přecházíme do chůze. Za mnou moc lidí není a já koukám na záda Radkovi Gruberovi. Tak to přeci nemůžu nechat. U rozhledny ještě nic, prudký seběh také nic, ale jakmile je to mírné klesání, tak tam s kamarádský míněnou větou "uhni vole :-)" se probíjím vpřed. K cíli už je to pěkně blátivé a tak volím stopu zcela vlevo. Pěkně to klouže.

Druhé kolo a opět to krásné stoupání. Opět běžím co nejdéle a snažím se držet běžců přede mnou a postupovat pomalu vpřed. Stále je zataženo a trošku kape a stále jsem ve skupince běžců u sebe. Mezitím si mě vychutnává Jirka Vadlejch a já klesám o jednu pozici. Ten vždy bývá o parník vpředu, ale snažím se jej neztratit z dohledu. Sbíhání, dostávám se před další dva běžce a stále si držím kontakt se skupinkou přímo přede mnou, ale klouže to víc a víc. Před začátkem dalšího kola se chytám větvičky, abych nebrzdil o strom a hned využívám příležitosti a prokousávám se opět o pár pozic vpřed.

Kousek před sebou vidím tričko Běžců Chomutov, které má na sobě Michal Luxa (vidíš, konečně tě zmiňuji :-P ) a snažím se jej zleva předběhnout. Jenže místo je úzké a já dnes poprvé poznávám gravitaci. S Michalovou pomocí se rychle zvedám a běžím, respektive šlapu nahoru dál. Pomyšlení, že tento kopec musím absolvovat ještě dvakrát, mi nečiní vůbec žádnou radost, na druhou stranu jsem jej zdolal již třikrát, takže to člověk musí vidět z té lepší stránky. Při sbíhání opět cítím, že mi někdo dupe na záda a v dlouhém klesání k rovince se vpřed dostává běžec v tričku Běhu na Mědník. Pud sebezáchovy stále funguje a stále mám klesáním respekt.

Opět vylézá ta potvora sluníčko. Začínám pociťovat, že ta větrovka je na mně tak trochu navíc. Ve stoupání opět získávám nějakou tu pozici k dobru a začínám se přibližovat Davidu Jantačovi, co dělá tak vzadu? Nebo jsem tak zrychlil? Snažím se jej neztratit a nakonec se před něj dostávám. Na trati je vidět, že už má dnes něco za sebou a klouže to. Před rozhlednou předbíhám jednoho z běžců o kolo a čeká mě další klesání. Snažím se držet skupinky před sebou, ale dolů jim to jde trošku lépe.

Poslední kolo! Ještě jednou nahoru a bude to za mnou. Přibližuji se skupince, kde je i Marek Kratochvil. Ohlíží se za sebe a vidí mě. Stále mi má asi za zlé půlmaraton v Karlových Varech a začíná přidávat :-D. Na tuhle hru mu nesednu. Chci se jen ve zdraví dostat do cíle a závěrečné sbíhání dávám zpočátku až moc konzervativně. Následně slyším, jak se za mnou přibližuje dupot. Zrychluji až na míru akceptovatelného rizika a nakonec se mi soupeře, kterým byl Petr Kubáč, daří udržet těsně za sebou. Výsledný čas 30 minut a 34 sekund znamená meziroční zlepšení o 2 minuty a 59 sekund. Vůbec to není zlé, vždyť vloni panovali o trošku lepší podmínky a povrch nebyl tak blátivý. Ještě větší překvapení je výsledná 40. pozice! Porazil jsem plno běžců, kterým jsem vloni koukal z ohromné dálky na záda a jen ta Zuzka mi zase utekla. Na závěr při odchodu vykouzlím na blátě krásnou piruetu, aby bylo pořádně vidět, kolik bylo blátíčka. Skóre Gravitace vs. Jiřík se zastavuje za stavu 2:0. 

Děkuji všem za parádní tréninkové popoběhnutí formou závodu a gratuluji Petře Škaloudové za krásný výsledek, kdy dokončila na krásné 80. pozici. Nejrychlejším běžcem pod hlavičkou Běžci Chomutov byl Jiří Runt, který dokončil závod v čase 28 minut a 42 sekund, následoval jsem netradičně já a třetím nejrychlejším Běžcem Chomutov byl dnes Michal Luxa s časem 31 minut a 29 sekund. Radek Gruber doběhl v čase 34 minut a 31 sekund a již výše zmíněná Petra dokončila závod za parádních 38 minut a 11 sekund.