ZBP 2019/20 #4 - Rašovická lávka
Datum akce: 24.11.2019
Délka trasy: 13,3 km
Kategorie: A
Povrch: Zpevněný + krátký krosový úsek
Počet startujících (hlavní závod): 183
Cílový čas: Pod 1:04:49
Pořadové číslo: 33/157
Rašovická lávka, asi můj nejoblíbenější závod celého Zimního Běžeckého Poháru a pořádná výzva. Stále mám v živé paměti svůj první závod na této trati, který byl dokonalým detoxikačním během. Letos jsem již dva roky abstinentem, takže se detox odkládá a jde se na hlavní, závodění. Doma ještě koukám na svůj čas z roku 2017 a hranice 1 hodiny 4 minut a 49 sekund je tedy horním limitem pro závod. Zbrzdit mě může jen vydatná snídaně a půl litru kávy, který se ozývá hned jak jsme dorazili do Kadaně.
Do startu zbývá víc jak hodina, mám tak čas popřát Veru k výročí 18tin, dále několikrát označkovat a rozšířit své území. Nakonec stíhám i 2 kilometry rozklusání (který moc nechutnal) a ještě po doběhu sleduji Štěpánku Ouzkou, jak vzorně piluje běžeckou abecedu. Je mi celkem vedro a tak podstupuji risk, nechávám si na sobě jen kompresní tílko a na něj tričko s krátkým rukávem. Pak už jen rychle na start a připravit se psychicky na závod. Cítím, že to dneska bude boj.
Ze začátku to všichni napalují a já se rozhoduji opět na taktiku dle pocitu z běhu. Podél Ohře po stezce Maxipsa Fíka je fajn, v hlavě se mi vybavuje vzpomínka na letošní T-Mobile Olympijský Běh, to se však běželo v protisměru a za mnohem větší teploty. Pak přes dlaždice a po chvilce už běžíme přes Ohři. Následně kolem autobazaru a konečně začíná ta zábava! Kopeček na Pokutice, výborný vyprošťovák! Kopce mi začínají přicházet na chuť, jdu pomalu vpřed a za referenci si dávám Gabču Korbášovou, která je o nějakých 50 metrů vpředu.
Nejdu však úplně na krev. Tepovka okolo 170 bude stačit, hlavně nesmím dostat pocit těžkých nohou, to by pak veškerá závodní snaha přišla vniveč. A tak se stoupá vzhůru, cítím se skvěla a když jsme nahoře v Pokuticích, tak si říkám, že to ani nebolelo. Nyní se nesmím bát pustit ten seběh, ten mi nikdy nešel. Chvilkami koukám na hodinky a vidím tempo 3:50. Zdá se, že mé nohy rychlejší tempo zatím nezvládají. Je vidět, že mám ještě jednu (z mnoha) oblast(í), kde je co zlepšovat.
Pak další stoupání na Suchý Důl, ten je fajn! Nožičky kmitají, funím jako lokomotiva a baví mě to. Gabču už jsem sice z dohledu ztratil, přesto jsem ve skupince ve které probíhá souboj a to je perfektní pohon do dalších kilometrů. Ani nevím, najednou jsem v Rašovicích a po chvilce i na druhém břehu Ohře. Na lávce si plácnu s fandícím klučinou a hurá na krátký nezpevněný stoupák, který mi nikdy nešel. Tentokrát nečiní žádný problém, dokonce si v něm připisuji i skalp v podobě Pavla Runta.
Po chvilce dobíhám další skupinku a snad poprvé v životě předbíhám Petru Bulecovou, která však není zcela ve formě. Po chvilce jsme zase na silnici mezi Kadaní a Kláštercem. Zde je cíl držet tempo a hlavně dávat na sebe pozor v běžném silničním provozu. Kmitám, místy i v tempu závodní pětky, pokud to profil trati umožňuje. Probíjím se a po chvilce vidím dvojici v podobě Míry Molcara a Gabči Korbášové, tak tedy pokus o reparát.
Stále si je držím v zorném poli a začínám se přibližovat. Má chvíle přijde nejprve u statku před seběhem k loděnici, kde předbíhám Gabču. Míra se tak snadno nechce dát a pokus o přeběhnutí mi záhy vrací. Můj čas přichází vzápětí v stoupání ke Klášteru, kde si chvilku pohrávám i s myšlenkou, že bych dohnal Pepu Bryndu, ale nohy v závěru tuhnou, někdy příště tedy.
Jde se na závěr, podél klášterní zdi běžím velmi konzervativně, po schodech dolů mi to vůbec nechutná a pak rychle do cíle. Nikdo mě neohrožuje, přesto nesmím nic ponechat náhodě. Cíl protínám v čase 60 minut a 40 sekund! Zlepšení o více 4 minuty a po dlouhé době panuje pocit naprosté spokojenosti. Asi to se mnou zas tak marné ještě nebude.
Rašovická lávka 2016
Rašovická lávka 2017
Rašovická lávka 2019
