Centrum Galerie Dresdner Nachtlauf
Datum akce: 17.08.2018
Délka trasy: 13,8 km
Povrch: Asfalt, dlažba
Počet v cíli: 2972
Obuv: Adidas Supernova 9
Cílový čas: 01:08:30 ± 30 sekund
Pořadové číslo: 43/108 (rok/celkově)
Drahé pražské dlaždice
tímto se Vám veřejně omlouvám za výroky, které doprovází jakýkoliv závod pořádaný organizací RunCzech, zejména Sportisimo 1/2 maratonu Praha a Volkswagen maraton Praha. Vím, že náš vztah nikdy nebude ideální, ale po nedávné zkušenosti vím, že to může být ještě horší. Prosím přijměte tímto mou veřejnou omluvu a věřím, že během dubnového půlmaratonu si na tuto zkušenost vzpomenu, nasadím úsměv a poběží se mi po tom Těšnovském tunelu opět ladným krokem a s úsměvem.
Drážďany, poslední díl série Nachtlauf pořádané Laufszene Sachsen. Letošní medaile z těchto závodů jsou stylizované do takového puzzle a tak by byla škoda nedoběhnout si i pro poslední dílek této skládanky, že? Pravdou zůstává, že se mi vůbec nechtělo, jelikož tréninkové kilometry přibývají a vůbec není čas na regeneraci. Poslední dobou cítím, že mi začínají docházet síly a kde je mám nabrat, když neustále běhám. K tomu je ještě nutné počítat s faktem, že následující den jedu do Liberce na Run-Tour, kde se chceme s Ivčou opět poprat o bednu v rámci tandemů.
Do Drážďan tentokrát nejedeme s Honzou sami, společnost nám dělá ještě Michal Luxa a v Mostě ještě nabíráme Martina Píšu, na kterého tam bude čekat početná Mostecká skupina ve složení Mirka Maděrová, Růžena Černá, Jarka Urbanová, Petr Polanský, Míra Sapoušek, Michal Štumpf a na poslední chvíli doráží i Michal Vlach. Vše je připraveno na pohodové proběhnutí podél Labe, jen kdyby mě nebolelo tolik ten pravý stehenní sval. Nohy musí ještě chvilku vydržet, až překonám tento měsíc hranici 300 kilometrů, tak si dám po zbytek měsíce od běhání pauzu, musím.
S předstihem se řadíme do startovního koridoru, jsem celkem vpředu a přemýšlím, jak tento závod pojmu. Bude to muset být tréninkově a tak jsem si řekl, že ho poběžím, jako půlmaraton na cílový čas 1:45:00, v překladu to znamená průměrné tempo cca 4:58 min/km. Běžet rychleji by nebyl moc dobrý nápad a alespoň budu pilovat rovnoměrné tempo. Blíží se osmá hodina večerní, nikdo okolo nemá čelovku, jsem asi jediným. Start bude ještě za světla, pak se setmí a druhá polovina bude už za tmy, uvidíme, zda nakonec bude potřeba.
Startujeme, eliťáci mizí vpřed a já se držím stanovené strategie, kolem mě jde jeden rychlejší běžec za druhým a já naopak předbíhám nějaké. co hodlají běžet ještě pomaleji. Začátek mi evokuje vzpomínky na Dresdner Citilauf, jen běžíme opačným směrem a za chvilku jsme na cyklostezce podél Labe. Ta je celkem úzká, ale podél jsou ostrůvky fanoušků, kteří nás povzbuzují. Ukazatelé nám ukazují, jak daleko to máme do cíle a trvá mi téměř dva kilometry, než doběhnu Honzu a profrčím kolem něj dopředu.
Po čtyřech kilometrech si všímám po levé straně nádherného zámku Pillnitz, tyčí se na nás z výšky a později poběžíme pod ním. Krátce před pátým kilometrem přichází i první občerstvovací stanice a dokonce vidíme i most, který nás zavede na druhý břeh. Stále je slušná viditelnost, trošku šero, stále však není důvod zapínat čelovku. Trošku mi ale blbne GPS signál. Ukazuje mi to tempo 6:40, což rozhodně neodpovídá skutečnosti. Když míjím ceduli značící 8 kilometrů do cíle, tak mi dle Garminek chybí 200 metrů, signál se nám asi trošku ztratil.
Na mostě hraje muzika a povzbuzují nás roztleskávačky a fandí i okolo jedoucí řidiči! Paráda, chtělo by se mi běžet rychleji, jenže plán je jasně daný, přeci nechci, aby mi den na to v Liberci došli síly kvůli tomu, že jsem nechal volný průchod svým vášním. Hlídám se a když se na sedmém kilometru do cíle vbíhá na dlažbu, tak se hlídám ještě víc. Velké kostky a celá cesta do oblouku. Nedá se běžet ani při kraji, ani prostředkem, kotníky si dělají, co chtějí a je s podivem, že mě to nerozhodí z tempa, jen mi to prostě nechutná. Jestli jsem v minulosti nadával na pražskou dlažbu, tak se jí tímto (v úvodu článku) omlouvám. Sundavám i čelovku, která mi na hlavě poletuje nahoru a dolů.
Nerovný povrch mi dokonale podráždil zažívací trakt a začíná mě nepříjemně tlačit v podbřišku. Přece se tady nepo....! Veselé myšlenky, je čas naladit na veselé myšlenky, moc se jim však nechce! Naštěstí je trasa tak nádherně osvětlená a dokonce se rozhodnu nenavštívit toiky 5 kilometrů před cílem, ale běžet dál. Těch 5 kilometrů do cíle to ještě vydržím. Je to jen kousek, 25 minut a v cíli se pak uvidí. Díky rovnoměrnému tempu se prokousávám pomalu vpřed, člověk za těch předchozích 107 závodů přeci jenom nabere nějaké zkušenosti.
Už začíná být parádní tma, čelovku mám stále v ruce a nehodlám ji používat, není potřeba, trasa je lemována neonovými tyčinkami a 2,5 kilometru do cíle probíháme nádherně osvětleným "tunelem" ze stromů, je to kouzelné a kvůli takovým pohledům se vyplatí do Drážďan zavítat. Nepříjemný pocit se stupňuje, naštěstí už vidím most, přes který se dostaneme zpátky na druhý břeh. Není to jednoduché, brzy už budu v cíli. Poslední kilometr do cíle, už jen 5 minut.
Výsledný čas bude pár sekund nad 68 minut. Slyším fanoušky v cíli a rád bych to pustil a běžel naplno, musím se hlídat. Cílová rovinka, běžím k fanouškům vpravo a s některými si i dávám plácáka. Jsem tam. Čas 1 hodina 8 minut a 22 sekund od výstřelu. Přesně jak jsem potřeboval. V cíli čeká Michal Luxa, kterému to náramně sedlo, do cíle dosprintoval za 1 hodinu a 8 sekund, klobouk dolů a to prý dneska poběží pomalu
Série je u konce, poslední kousek do medailového puzzle je složena. Z celé série jsou Drážďany rozhodně nejhezčí a možná si tento závod zopakuji i příští rok. Lipsko s velkou pravděpodobností bude kolidovat s Mattoni 1/2 maratonu v Karlových Varech a ani trať mě tam tolik nesedla, příliš mnoho zatáček, kde se nedal najít rytmus. Chemnitz je také pěkný závod, jenže desítka v pátek před maratonem moc nechutná. Takže za rok asi jenom Drážďany...