Olfincar Hradecký (půl)maraton 2022 aneb s vlajkou 1:45 do cíle

Datum akce: 02.10.2022
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Zpevněný
Počet účastníků: 847 + 159 (maraton) + 72 (pětka)
Cílový čas: 1:45:00 ± 30 sekund
Pořadové číslo: 14/177 

Když Klára z Mostu napsala, že ráda čte mé příspěvky, tak jsem si řekl, že by nebylo od věci oživit můj zanedbávaný blog. I u mě si covidové roky vybraly svou daň, a i když bylo běžeckých zážitků celkem dost, nebyla již nějak chuť o nich psát někam jinam než na Instagram. Návrat do normálu je sice v nedohlednu, přesto je na čase nehledět jen vpřed a vyčkávat na lepší zítřky, protože každý den může být plný krásných zážitků a byla by škoda se s vámi nepodělit o ty běžecké.

Jako návrat jsem si vybral Hradecký půlmaraton, protože mám k Hradci zvláštní vztah. Je to totiž místo, kde jsem běžel svůj úplně první maraton a dodnes si ty emoce dobře vybavuji. V roce 2020 jsem zde běžel celkem solidně i maraton, který znamená v mých tabulkách druhý nejlepší čas. V roce 2019 jsem zde dokonce běžel i půlmaraton, to bylo ale s vlajkou na zádech s cílovým časem 2h10min. Když pak Nikča sdělila plán, že by měla v Hradci dělat vodičku své sestřenici, zrodil se mi v hlavě plán a nabídl jsem sebe, Jardu a Nikču úžasným organizátorům do placu.

Čas utíkal mílovými kroky, snad jako kdyby je dělal sám Eliud Kipchoge a najednou tu byl týden s dnem D, s datem 02.10.2022, který byl v kalendáři vyznačen s vykřičníkem. Den, kdy budu mít na zádech vlajku s cílovým časem 1:45. Na ten den připravím nejen pro sebe taháky a každý den týdne usínám s mírnou nervozitou. Má forma totiž není, co bývávala, tou dobou mě trápí bolístka na levé noze, která paradoxně polevuje ve středu 28.09.2022, kdy jsem si dal 30,5 kilometrů dlouhý běh na vlak. Celkově mám nejlépe zvládnuté tempo na 1:50, které vodím nejčastěji. Letos to byl i můj čas na Děčínský RunFest a domácí Chomutovský půlmaraton.

Nastává den D, brzké ranní vstávání o víkendu je vždy velká výzva. Naštěstí se do Hradce nemusíme těsnit v mém voze nižší střední třídy, do Hradce totiž jedem luxusní Jardovo dodávkou, kde je prostoru pro nohy habaděj. Dokonce i cesta probíhá bez problémů a my jsme v Hradci něco po desáté hodině, to máme do startu času! Dost času najít stánek dobrovolníků s usměvavou Míšou, a dost času na to si navléct batoh s vlajkou. Se kterým se snažím co nejlépe sžít. Vždyť tři roky jsou dost dlouhá doba a má paměť již není, co bývávala.

Ve 12:15 si stoupám do předstartovního koridoru a za chvilku mám snad tu nejúžasnější společnost v celém startovním poli (Janina mi snad odpustí), vedle mě totiž stojí nejbáječnější žena v podobě Marušky! Říká mi, že mi stejnak hned frkne a pak jí rychle doženu, ale že potřebuje nahnat řas, protože to bude na konci foukat proti. Startovní pole se naplňuje a v půl se jde na věc! Celé pole se dává do pohybu a s ním i já s vlajkou! 

Už od prvních metrů se snažím z kopečka brzdit svojí euforii a zároveň se vyhýbám stromům o jejichž větvě se mi zasekává vlajka! Probíháme kolem rodinných baráků a první kilometr máme za necelé 4 minuty a 55 vteřin... od výstřelu. Nuže nyní je na čase polevit z vysokých otáček, pohoda, klídek, každý kiláček. Výhoda první 4 kilometry je fakt, že nám fouká do zad, nevýhodou je drobný detail, že je tím pádem i vedro a ke konci to bude i pěkný protivítr.

Celou dobu kontroluji svůj tahák a jsme víceméně na cílovém čase. Na pětce stojí i chomutovský trenér atletů, který všem poctivě hlásí mezičasy a najednou zrada! Zatímco na čtvrtém kilometru jsem měl jednu sekundu náskok na cílový čas, najednou z toho bylo 19 sekund, a to držíme konstantní tempo! Naopak šestý kilometr je trošku později, takže se to možná do konce závodu trošku vyrovná.

Jak jsem trošku výše psal o tom, že má paměť již není, co bývávala, tak se to potvrzuje. Mezi sedmým kilometrem a otočkou na cca 10,5 kilometru je dlouhá, předlouhá rovinka a ono je to celé takový mírný stoupák! Na to už jsem docela zapomněl a ani se tomu nedivím, vždyť mozek má tendenci vytěsňovat nepříjemné vzpomínky a v těchto místech jsem na maratonu trošku trpěl. Na osmém kilometru se před nás dostává nejrychlejší maratonec běžící své poslední kolo a o několik minut později míjíme olympioničku s kočárkem, jen tam k dokonalosti chybí Bella. 

Otočka a už to bude fajn, už by to mělo být z kopce. Celou dobu povzbuzuji svou početnou skupinu i běžce teprve běžící naproti k otočce. S blížícím se 13. kilometrem vyprávím zážitek z prvního maratonu, jak tam v zatáčce měl od manželky občerstvovačku legendární Jiří Soukup v podobě tvarohových buchet a hned jsem se začal těšit do cíle, jelikož jsem začal mít docela hlad. Veselé myšlenky musely v tento moment stačit a s tímto konceptem veselých myšlenek jsem později seznamoval i skupinku, která se okolo mě vytvořila a stál se nerozpadla. Tento pocit z malých závodů neznám.

Po 14. kilometru jsme doběhli Marušku a už ta už moc veselé myšlenky neměla, přesto se držela skvěle. Já sám jsem se cítil skvěle z toho, jak to všem šlo a jak nám vše hraje do not. Po předposlední občerstvovačce zkouším volat PTho, jestli se náhodou nezdržuje někde kolem, ale ticho. Až po závodě mi říká, že tou dobou již delší dobu byl v našem chumlu, jen šetřil síly, než se dá na úprk. Po předposlední občerstvovačce se někteří na ten úprk dali, jiní zase zvolnili, aby měli síly na finiš.

Postupně opouštíme Hradecké lesy a najednou je vedle mě PT a zdrhá dál. Mám, radost, protože pokud to tempo vydrží až do cíle, tak překoná svůj osobák z Hradce 2020 a bude poprvé pod 1:45. Na mě však čeká jiný problém, protivítr, který je s tou vlajkou docela znát. Poslední občerstvovačka a 3 kilometry před cílem máme luxusní náskok 30 sekund! Zase mi to trošku prořídlo, ti, co mají sílu, tak běží rychleji, jen malá skupinka se snaží držet mé tempo. 

Blížíme se cíli, už jen dva kilometry, přebíháme silnici a já se vyhýbám autobusové zastávce, jelikož bych se pod ní s tou vlajkou nevešel. Poslední kilometr před cílem a běžet s číslem 7 přechází do chůze, povzbuzuji ho, že pokud to zvládne, tak bude mít super čas. Mobilizuje své síly a běží, poslední stovky metrů je přede mnou a já protínám cíl v čase 1:44:54 od výstřelu. Mise splněna, a dokonce tam byl i nějaký osobák o 2 minuty! To je vždy úžasné, když se můžete někomu podílet na osobáku a udělá to radost větší radost, jak osobák vlastní.

Opět to byla velmi vydařená akce a vůbec se nedivým, že se Hradec pravidelně objevuje v TOP 5 nejlepších běžeckých akcí. Je to totiž zcela zasloužené ocenění. Jen škoda, že to příští rok s velkou pravděpodobností nevyjde, ledaže by se Košice běželi 01.10.2023 a Hradec o týden později, popřípadě naopak. Stý ročník nejstaršího Evropského maratonu si totiž nemohu nechat ujít.