ZBP 2016/6 - Čertovský běh na Úhošť

Datum akce: 4.12.2016
Délka trasy: 5,600 km
Kategorie: B
Povrch: Krosový, úvodní úsek po asfaltu
Počet startujících (hlavní závod): 148

Se šestou zastávkou Zimního Běžeckého Poháru jsme se opět sešli u Kadaňského stupně, kde na nás čekal na první pohled nevinný závod o délce 5,6 kilometrů. Mělo to však jeden háček. Trasa tohoto závodu vedla přes Úhošť, což sebou neslo povinnost vystoupat nějaké ty výškové metry a dnes jich věru nebylo málo. Hned jsme si vzpomněl na Doupovský kanón, jak jsme tento kopec proklínal, ale pevně věřím, že se v rámci dalších závodů ZBP naučím nenávidět plno jinžch kopců, třeba Lestskovký půlmaraton mi jich ještě plno nabídne. Vzhledem k různým virózám, předvánočním povinnostem či rekonvalescencích po zranění se z mého okolí sešla trošku menší skupina. Krátce po příjezdu jsem potkal běžce Malinovi, když jsem poprvé vyzvedl startovní čísla dříve, než oni. Dále jsem na startu zaznamenal stálici Jirku Runta či Jardu Pelce, ale chyběl Petr Škrába či Renata Prokešová. 

Jak se blážil čas startu, tak jsem cítil potřebu se zahřát. Teploměr ukazoval -3°C a vše okolo bylo krásně bílé od námrazy, o čemž jsem se přesvědčil o hodinu dříve, když jsem musel seškrábnout let z oken mého přesouvadla. Když jsem pak viděl Standu Ouzského, jak si tam běhá jen v šortkách, tak mi byla ještě větší zima a už jsem se doslova začal těšit, až se poběží v závodním tempu. V rámci rozproudění krve se na první pohled těch úvodních 700 metrů nezdály tak zrádné, ale v rámci zahřívání jsem si v první třetině řekl, že to už stačí a budu se šetřit na závod, tak jsem se vzorně vrátil do prostoru startu a cíle. Když Čenda zapískal, tak se i ostatní závodníci zformovali do startovního koridoru, a já jsem se postavil spíš dozadu, abych nepřekážel borcům předemnou. 

Pak to začalo, masa lidí se pohla a já najednou zjistil, že možná stojím až moc vzadu a začal jsem se pomalu proplátat peletonem dopředu. Ten asfaltový kopec se zdál nekonečený, vždyť se na něm nastoupá necelých 50 výškových metrů, ale až když přišla louka, tak přišlo to pořádné stoupání. Mráz musel být přes noc velmi silný, neboť se mi zdálo, jako bych běžel po tvrdém asfaltu a má tepovka se řítila strmě vzhůru. Když jsem pak viděl, že mám 214 tepů za minutu, tak jsem si řekl, že ta zima musela dokonale zlbnout senzor, nic to včak nemění na faktu, že jsem se tou chvílí cítil trošku na blití, tak jsem následujících 200 metrů šel, abych trošku zklidnil tep a hlavně opět popadl trošku dech a na běh jsem opět navázal u bývalého muničáku a přišla možnost běžet trošku rychleji a zároveň si při tom odpočinout. Když se pak vběhlo na modrou turistickou trasu, tak jsme se podíval na Úhošt a viděl jsem nějaké borce, že už jsou na vrcholu a já si říkal, že se na to vykašlu a vyjdu si to.

Následně se trať stáčela na stoupání k vysílači, tak jsem se kousl a řekl si, že to vyběhnu. Čekají mě ještě horší závody, tak se z jednoho stoupání nepos... a poctivě jsem běžel s vidinou, že už to bude v podstatě poslední stoupání. Když jsem se pak podíval nalevo a viděl Kadaň v tom krásném světle, tak jsem chvilkami litoval, že nemám foťák, abych si tu krásu vyfotil. Ale závod pokračoval dál a já měl ještě třetinu kopce před sebou. Navrcholu to bylo zase chvilku na chytnutí dechu v pomalejším tempu, než se mohlo nasadit opět plné závodní tempo, ale pak přišla zrada v podobě prudkého sbíhání z Úhoště po tom samém úseku, co jsem běžel Doupovský kanón a hned jsem si vzpomněl přesně na ta místa, kde jsem si perfektně namohl kotníky. Prostě jsem to dolů nepustil a ještě jsem uvolnil traťr pro tři více odvážné kamzíky.

Můj čas přišel, až když se vyběhlo na louku a běželo se směrem na Pokutice. Sice ten seběh louky byl také o zdraví kotníků, ale kdybych spadl, tak by to bylo následně zkutálení se po louce, místo zahučení do keře či objímání stromů. Běžel jsem, co mi nohy dovolily, ale zdálo se mi to přesto nějaké pomalé. Z omylu mě vyvedly až Garminky, když mi ukázaly průměrný čas 4:34 na kilometr a nyní zbývalo nějakých 500 - 600 metrů do cíle. V protisměru už povzbuzovali ti, co to měli za sebou a šli to vyklusat a sílilo zároveň i povzbuzování davu na cílové rovince, stačilo jen proběhnout keřem, kde jsem se málem vysekal, ale nakonec jsem to ustál a blížil se dál směrem k Čendovi a zároveň k cíli. Nakonec jsem měl dnes čas 33 minut a 34 sekund, což bylo dokonce rychlejší, než jsem očekával. Velký obdiv má u mě Mirka Malinová, která si včera dala mordor s Danem, kdy těch kopečků bylo tolik, že to dalo přes 700 výškových metrů a přesto byla v cíli jen 2 minuty a 14 sekund za mnou. Celkově jsem spokojen, vždyť jsem byl v cíli před svým učitelem na tělocvik ze základky a kdo mě znal již v té době, tak by si ani nepředstavil, že budu někdy běhat!

Přístě uvidíte:
HORSKÝ KROS NA STŘEDNÍM VRCHU ( 5.300m ) : lesní okruh dlouhý 1.060m začíná náročným 300m výběhem, poté už jen rovina a technický seběh do cíle - běží se pětkrát!

Výsledky:
Poz. / Jméno / Ročník / Kategorie / Tým / Čas
34. Runt Jiří 1976 V1 Běžci Chomutov 0:27:04
41. Pelc Jaroslav 1975 V1 Chomutov 0:27:36
57. Beck Pavel 1975 V1 Jirkov 0:29:29  
85. Malina Jiří 1972 V1 Běžci Chomutov 0:31:44
100. Holeček Jiří 1986 MA Běžci Chomutov 0:33:34
116. Malinová Miroslava 1975 ŽV Běžci Chomutov 0:35:48