Od Tater k Dunaji aneb Murphyho zákon v praxi

Datum akce: 17.08.2019 - 18.08.2019
Délka trasy: 36 úseků - celkem cca 345 km
Mé úseky: 6 (9,8 km); 14 (11,8 km); 30 (7,4 km) - celkem 29,0 kilometrů
Povrch: Převážně asfalt
Obuv: Adidas Solar Boost
Pořadové číslo: 23/147

Letos jsem se k létu rozhodl přistupovat trošku jinak. Absolvoval jsem sice Chomutovskou hodinovku a Vitasport desítku na Komárku, ale desítka byla v podstatě jenom doprovod a hodinovka byla ryzím utrpením o hodnotě 13 350 metrů. Místo toho jsem se soustředil na rychlostní trénink a přípravu na Maraton v Istanbulu, který mě čeká 3.11.2019. Vynechal jsem například i oblíbený Perštejn a Klínovec a šetřím síly na podzimní část sezóny, kterou odstartuje Chomutovský půlmaraton. V mezidobí bylo však potřeba absolvovat jiný trénink v podobě štafetového závodu "Od Tater k Dunaji".

Odjíždíme v pátek 16.8.2019 a když přebíráme v Ústí nad Labem náš kočár, tak na nás čeká otřískaný VW Transporter, který nebudí zrovna nějaký dobrý dojem. Cesta do Tater trvá snad celou věčnost a na hotel dorážíme až kolem osmé večer. Kolem desáté si dávám večerku, přeci jenom se následující dva dny moc nevyspím, tak je důležité alespoň odpočinek na úvod. Na start se musíme hlásit již v 8:10 ráno a start naší štafety vychází na 9:10 a úvodní seběh vyšel na Miru.  

Z počátku jde vše dobře, jenže problém začíná při přesunu mezi 3. a 4. úsekem. Nejprve svítí baterka, ale prý nemám stresovat. Zdá se, že máme v háji autobaterii, nebo v horším případě alternátor, což je mé podezření, jak se postupně rozsvěcejí další kontrolky, až je to dokonalá diskotéka. Auto v místech, kde se úzkou cestou snažíme najít místo na zaparkování a na první pohled to vypadá, že je po všem. Nedá se nastartovat a když nás nahodí na chvilku jedno auto, tak motor vydrží běžet asi dvě minuty a znovu klekne.

Rozbíhá se plán B - Zuzku odváží na další předávku jiný tým a mě na její předávku bere auto č.1 týmu Šneci v Tatrách. Odtud si musím stopnout další auto, které by mě dostalo na předávku, ale první auto mě odmítá, že jednou na jídlo. Azyl mi poskytuje až tým číslo 133 pod hlavičkou Deutsche Telekom Service Europe Slovakia. Cestou naštěstí potkáváme běžet Zuzku, takže nečeká na předávce a neztratíme tak žádný čas. Nevím však, jak se podaří přesun druhému autu, které zůstalo u naší nepojízdné popelnice. Rozhoduji se tak svůj úsek pojmout trošku konzervativně a pošetřit tak síly na další dva úseky.

Úsek 6 - Vyšná Revúca
Délka: 9,8 km
Zisk nadmořské výšky:  230 m 
Ztráta nadmořské výšky: 110 m 

Zuzka mi předává v čase 13:37 a já se vydávám na úsek. Úvod vypadá celkem fajn, než se přeběhne silnice. Za ní totiž čeká pěkné stoupání, do kterého si podávám prvního ze soupeřů. Pak už se to celkem srovnává na úroveň Bezručáku, místy to opět stoupá, jindy se zase sbíhá. Má strategie je celkem jednoduchá, doběhnout běžce či běžkyni přede mnou a předběhnout. Rozestupy nejsou zas tak velké, jenom počítám a běžím dál. Zatím to jde, běžím na 80% a užívám si nádherná panoramata Nízkých Tater. Už v  půlce okruhu si říkám, že je to mnohem hezčí, než Vltava Run, naprostá nádhera! 

Po půlce začínám být trošku nervózní. Nikde neprojela naše druhá dodávka. Budu čekat, nebo nebudu čekat? Držím nastolené tempo, předpokládaný čas úseku by měl být necelých 51 minut. Mezitím dobíhám další běžkyně, občas běžce a jsem nervózní, zda to nebude zároveň i poslední úsek, který v tomto závodě běžím. Ke konci úseku to začíná pěkně stoupat, vidím stát auta u předávky,. blížím se do cíle, který je za zatáčkou. Tam stojí i Jirka "Kingáč" Hlaváček a v 14 hodin 27 minut mám komu předat! První třetina je za mnou a nyní řešit, jak se dostanu na další předávku, aby mě vyzvedlo naše druhé auto.

Nejrychlejší čas úseku: 38:55
Můj čas úseku: 49:46 (78,20% času nejrychlejšího)
Pořadí v úseku: 48. z 210
Průběžné pořadí: 63. z 210  
Počet předběhnutí: +11 / -0

V týmovém chatu se dozvídám, že mě na další předávku odveze auto číslo 2 týmů Šneků v Tatrách. Chvilku na ně čekám, než přijede vůz s osádkou Tomáš Hort, Lenka Přikrylová, Mája Straková a Marek Lorenc, který zrovna běží úsek, který jsem před chvilkou absolvoval. Následně nás čeká jeden z delších přejezdů, na kterém se dozvídám, že s touto posádkou budu muset vydržet chvilku déle a svezu se s nimi až na předávku desátého úseku, která je po cestě na devítku, kam zrovna míří naše druhá dodávka. 

Logistika je trošku komplikovanější, ale stále nemáme zajištěné druhé auto. Když přijíždí druhá dodávka, tak se zrovna obvolávají různé půjčovny a už není ani požadavek na vícemístné vozidlo. Stačí pětimístné auto, kam se vejdou běžci a jejich bagáž. Mezitím jedeme na předávku číslo jedenáct, když dorazí zpráva, že máme auto! Můžeme pokračovat. Pro jistotu voláme organizátorům a přehazujeme úseky pro běžce číslo 1 a 2. Zuzka poběží úsek, který měla běžet Miru a já poběžím téměř 12 kilometrový úsek za Lenku. Doba regenerace mezi úseky tak bude pouhých pět a půl hodiny. 

Na druhou stranu bude tento úsek nepatrně delší, místo 8,6 kilometrů poběžím 11,8 kilometrů, tak to beru jako dobrý obchod. Přejíždím tedy v druhé (sedmimístné) dodávce, kde je nás sedm a osmý zrovna na trati. Nemám s sebou nic na převlečení, nic k jídlu a tak dávám za vděk kokosovému koláči, který bude mým velmi pozdním obědem. Moc toho již nejím, jelikož za necelé dvě hodiny opět poběžím.  

Úsek 14 - Žiar nad Hronom
Délka: 11,8 km
Zisk nadmořské výšky: 150 m
Ztráta nadmořské výšky: 150 m

Slunce zapadá a já se chystám na svůj jediný noční úsek. Na nohách cítím, že odpočinek byl velmi krátký. Zuzka dobíhá a ve 20:03 mě posílá do mého úseku. Vystartuji celkem rychle, ale pak se pomalu krotím a opět mám cíl běžet spíše na rozumnou tepovku, abych měl dostatek sil na závěrečný úsek, kde do toho dám vše, co mi unavené tělo dovolí. Hned jak vbíhám na hlavní silnici, tak vidím jednu běžkyni s cyklo-doprovodem. Ta je mým prvním cílem. Celkem rychle se stmívá, ale i tak je to opět úžasný pohled na okolí.

Po chvilce už je tma a hromada mušek, tolik mušek jsem v našich končinách dlouho nezažil. Běžce v dálce skoro nevidím, občas slabé červené světýlko, občas slabý kužel světla, které se snažím dohnat. Zdá se, že mám celkem hodně sil a daří se mi hravě dohánět. Sám očekávám, že na tomto úseku předběhnu tak deset běžců, v polovině úseku mám dobrou šestici za sebou a další mám na dohled. Tempo hravě držím na svém půlmaratonském standardu a dalo by se i trošku zrychlit. U dálnice dobíhám další dvojici běžců, nejprve mi padne za oběť první a v klesání i druhý. Po chvilce vbíháme do obce a já vidím dalšího běžce.

Netrvá dlouho a je za mnou, už jsem na jedenácti a ve městě vidím další trojici. V dlouhé ulici mi padá za oběť jeden, pak následuje pravoúhlá zatáčka doleva kde běží kousek od sebe zbývající dvojice. Oba chci předběhnout a tak zrychluji, co mi nohy stačí. Asi 100 metrů před cílem jsem před nimi a nyní to jen musím udržet a předat Danovi. Závěr je do schodů, dobrý zrada, ale co se dá dělat. Ve 20:57 předávám Danovi a 2/3 úseků mám za sebou.

Nejrychlejší čas úseku: 44:58
Můj čas úseku: 54:14 (82,94% času nejrychlejšího)
Pořadí v úseku: 35. z 209
Průběžné pořadí: 52. z 209 
Počet předběhnutí: +14 / -0 

Konečně se dostávám do "svého auta". Jedná se o Octavii Combi s automatickou převodovkou. Je to lepší, než nic a alespoň nám to zachránilo závod. S Danem na trati zbývá trojice běžců, ale moc času na odpočinek nezbývá. S pětimístným autem to znamená, že se jeden z nás musí přesunout do druhého auta. Vychází to na mě, nebo na Miru a logičtější volba jsem já, že bych začínal úseky druhého auta. Vím, že tuto noc moc nenaspím, ale takový je prostě úděl štafetových závodů. 

Odřídím si pár úseků a po prvním prošlápnutím brzdy levou nohou se kontroluji, abych tuto nohu ve voze s automatickou převodovkou vůbec nepoužíval. Do dodávky se opět přesouvám na velké předávce a snažím se na chvilku zavřít oči, jenže moc se mi to nedaří. Usnu až na úseku, ve kterém běží Gabča, možná tak na 30 - 45 minut a to je vše. Na předposlední předávce auta 2 se přesouvám do našeho druhého auta. Z autopůjčovny přivezly druhou dodávku, která budí přeci jenom lepší dojem.

Začíná poslední úsek našeho auta a já jsem nyní za volantem dodávky. Miru vybíhá a s přehozením úseků tak neměla dostatečný čas na regeneraci. Její úsek je v podstatě jedna dlouhá rovinka. Když dobíhá, tak vypadá vyčerpaně, moc to nechutnalo. Další úsek má na řadě Lenka. My se přesouváme a při nájezdu na parkoviště trošku škrtnu o květináč, naštěstí to odnesl jen plastový kryt posuvných dveří. Tak znovu a lépe. Na parkovišti není žádná fronta na Toiky a toho se musí využít. 

Lenka dobíhá a další úsek běží Dan. To bude rychlé, ale přejezd je celkem krátký. Parkování na parkovišti u Tesca bude s dodávkou záživné a celkem bezproblémové. Ta krabice je prostě úžasná na odhad. Chvilku čekáme a na trasu se vydává Dan. Další přesun bude kvůli uzavírce složitější. Všichni jedeme blbě a následně se držím jedné dodávky jak klíště. Je to spolehlivější, než bloudit s navigací. Trošku mám obavy, aby Michal nebyl až moc rychlý, ale přejezd stíháme včas. Na předávce se setkáváme s druhým autem Šneků v Tatrách, kteří jako tým s třemi auty bude mít problém s přesunem na úsek 31, který má běžet Lenka Přikrylová. Zde je čas na přesun přibližně 37 minut a úsek má jen 7,4 kilometrů. Nabízím tedy možnost přesunu s námi, Šneci nám obrovsky pomohli a je na čase se revanšovat. Po chvilce už dobíhá Michal, který do toho dal zase úplně vše, ačkoliv před startem tvrdil, že to bude jen výklus.

Na trať vybíhá Zuzka a já přesouvám náš kočár na předávku, ze které později vyběhnu. Přesun není moc složitý, ale cítím strašně unavené nohy. Přál bych si běžet tak v tempu 4:15, ale to se zdá, že bude mimo mé síly. Je to prostě znát. Zaparkujeme a na předávce hraje hudba. Pohyb v rytmu hudby je dokonalá rozcvička. Dám si ještě trošku běžecké abecedy a čekám. Bude to náročné, bude to nekonečné. Zuzka mi předává v čase 9:33 a já vyrážím na svůj poslední úsek.

Úsek 30 - Potônske Lúky
Délka: 7,4 km 
Zisk nadmořské výšky: 20 m
Ztráta nadmořské výšky: 20 m  

Rozbíhám to naplno, ale asi po 400 metrech mě začne šlehat do pravého lýtka tkanička levé boty. Tak tedy sehnout se a zavázat. Přitom jsem boty za celý víkend z noh ani nesundaval! Dostat se opět do běhu byl doslova horor, chtěl bych běžet rychleji, ale na větší tempo, než 4:30 se prostě nedostanu. Do toho mi stekl do pravého oka pot a šíleně to pálí. Běžím s jedním okem zavřeným a mám výraz, jako bych doslova umíral. Mezi sebou máme dlouhé rozestupy, ale za vesnicí dobíhám jednu běžkyni a jdu před ní. Zároveň slyším za mnou nějaký dupot. Zdá se, že brzy padnu za oběť někomu já, poprvé v tomto závodě.

Po čtyřech kilometrech se dostáváme mezi pole, běžíme na zpevněné cestě a před sebou vidím dalšího soupeře. Je daleko, ale chci ho dohnat a předběhnout. Proti je však příroda, zpoza mraků vylézá slunce, které začíná mít vydatnou sílu. Kupodivu to nehraje žádnou roli a já na svém neoblíbeném nezpevněném povrchu dokonce zrychluji. Kilometr před cílem doháním soupeře a v jedné ze zatáček před mostem přes Malý Dunaj mi padá za oběť. Nyní zrychlit, ať si to nerozmyslí. Před sebou vidím ještě jednoho běžce a tak se rozhoduji, že si dám ještě jedno předběhnutí do dlouhé cílové rovinky. Předávám Jirkovi a závod pro mě již končí. Nejsem však vůbec unaven, spát se bude až večer.

Nejrychlejší čas úseku: 28:12
Můj čas úseku: 32:19 (87,26% času nejrychlejšího)
Pořadí v úseku: 9. z 209
Průběžné pořadí: 56. z 209
Počet předběhnutí: +3 / -0 

Zbytek našeho auta je unavený, chvilku trvá, než najdeme vhodné místo na spánek. Já se Zuzkou se jdeme projít. Po odpočinku nás čeká přesun do Bratislavy, kde budeme čekat na zbytek. Zatím jsme stáhli necelé dvě hodiny a nyní si můžeme užívat atmosféry. Po více jak 36 hodinách si sundavám boty, z ponožek se stala biologická zbraň hromadného ničení a já se chystám ponořit unavená lýtka do Dunaje. 

Olda dobíhá v čase 15:13 a výsledný čas našeho týmu je 30 hodin 3 minuty a 16 sekund. Byl to velmi náročný víkend, který mohl skončit mnohem dříve, než začal. I při té vší smůle z prvního dne se na nás usmálo trochu štěstí a zvládli jsme to. Mě samotnému se závod líbil mnohem víc, než Vltava Run, kde jsem Vltavu téměř vůbec neviděl. Tady jsem si užíval plno krás, parádní atmosféry a přivezl si domů plno zážitků, na které budu ještě dlouho vzpomínat.

Nejrychlejší tým: Why Not!
Nejrychlejší čas: 23:40:48
Náš čas: 30:03:16 (78,79% času nejrychlejšího)
Celkové pořadí (Kategorie All): 66. ze 166
Celkové pořadí (Všechny kategorie): 75. z 209 

Celkové statistiky týmu: