Pardubický Vinařský Půlmaraton s RWTTC
Datum akce: 14.4.2018
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli (půlmaraton): 1087
Obuv: Adidas Adizero Boston Boost 5
Poznámka: První závod s RWTTC
Původně to měl být (teprve druhý) víkend, kdy si v letošním roce nezazávodím, ale nakonec tomu bylo jinak. Malý podíl viny na tom nese Klára Gajová, kterou jsem poznal při Jarním půlmaratonu PBT Vaší Ligy předposlední březnový víkend, která zasela myšlenku a kdo mě zná, ten dobře ví, že se k závodům nemusím dlouho přemlouvat (někdy stačí jen říct, že se jistý den běží závod). A tak se 28.3.2018 registruji a těším na nové běžecké zážitky.
Nemusel jsem na ně čekat nějak dlouho, další víkendy my vyplnili 3. Ústecký Vitasport Půlmaraton, Sportisimo 1/2 Maraton Praha a (den na to) Patnáctka v Bezručáku, abych se v sobotu 14.4.2018 mohl vydat vstříc závodu s pořadovým číslem 21 / 2018 (ano, čtete správně - jednadvacátý závod v letošním kalendářním roce). Z Chomutova vyrážím v 7:50 a již v 10:15 parkuji u Pardubického UniHobby.
Pardubice navštěvuji poprvé a říkám si, že to město nevypadá zle. Je slunečno, fouká jemný vítr, podobné podmínky, jako před týdnem v Praze, jen to sluníčko začíná mít sílu. Hlásím se u stánku RWTTC a začínám si užívat atmosféry. Postupně přicházejí rodiče s hlavními protagonisty našeho dnešního dne. Mě je dnes souzena malá Tonička Divácká a jako spoluběžci Zdeněk Drexler (ano, ten Zdeněk Drexler z Party Maraton) a Bára Žehanová. Následovalo společné focení, instrukce a najednou jsme byli ve startovním koridoru.
Jako na všech ostatních závodech, i zde jsme vybíhali jako poslední a mohli si tak vychutnávat aplaus přihlížejících diváků. Na úvod jsem se Toničky "sobecky" ujal já a mohl tak společně s ostatními vozíky vyrazit na trať s tím, že zbytek týmu nás má doběhnout. Už od prvních kroků byla atmosféra naprosto úžasná, lidí v okolí tratě fandili a je vidět, že závod má velkou tradici. Úvodních 3,5 kilometrů jsem Toničku vedl já, než jsme se prohodili se Zdeňkem. Zároveň došlo i k týmovým změnám, kdy jsme na Báru pelášili příliš rychle a tak se vyměnila.
Běžíme dál, užíváme si atmosféry, fanoušci nás podporují a říkají nám, jak jsme úžasní. Tuto chválu si nezasloužíme tolik my, jako rodiny a děti, kterým dopřáváme tyto báječné zážitky. To jsou ti skuteční bojovníci! My si jen užíváme toho, co milujeme a pokud tím můžeme pomoci, tak proč ne? Nyní pelášíme jako o život a na pátém kilometru jsme třetí nejrychlejší vozík. To není vůbec špatné a hranice dvou hodin vypadá i velmi reálně.
Běžíme dál podél Chrudimky, po levé straně máme Tyršovy sady, která se nedlouho po-té vlévá do Labe. Labi přebíháme těsně před sedmým kilometrem a další úsek je je rovinka, která nás přivádí do okolí Pardubické univerzity. Když na osmém kilometru míjíme hospodu, tak jeden z štamgastů na nás huláká, že máme píchnuto. Blbost! A ejhle, má pravdu ten chlapec! Levá pneumatika uchází, ale zatím nás to příliš nelimituje. Zdeněk volá rodině a musíme přežít ještě dva kilometry, než může dojít k výměně duše. Vozík rozhodně nejede takl rychle, jak by mohl.
Blížíme se servisnímu místu, musíme nejprve trošku stranou, neboť projíždí doprovodný vůz a kousek za ním i budoucí vítěz závodu. Chvilku se snažíme držet jeho tempo, ale je to marná snaha. Jsme na místě, měníme duši, ale ta praská během nafukování ve švu. Musíme jí zalepit a mezitím se kolem nás prohání téměř celé běžecké pole. Nedaří se, stále to není dokonalé a stojíme dlouhých 14 minut. Rozhýbat se není vůbec jednoduché, zejména s mou bolavou levou nohou. Pelášíme, jenže po půl kilometru je duše opět prázdná. Doufáme, že má u brány Petra náhradní duši.
Bohužel nemá, pátek třináctého byl sice včera, jenže já běžím třináctý půlmaraton (počítaje i ty tréninkové) v letošním kalendářním roce. Vybízí nás, ať běžíme sami bez Toničky, ale nám se nechce. Naštěstí se k nám usmálo štěstí, jedna skupina běžela jen jedno kolo a nakonec se rozhodujeme vyměnit celý vozík a pokračovat v závodě i s Toničkou. Ona je náš hrdina a bez ní by to nešlo. Celkově nabíráme další tři minuty zdržení, ale hlavní je to, že pokračujeme všichni čtyři.
Nyní začíná ta opravdová stíhací jízda. Píchnout i tento vozík, tak nám už asi nikdo žádný nikdy nesvěří. Jsme osamoceni, plán je běžet, co to dá a dohnat alespoň jeden vozík pči cestě. Tratí letíme v tempu pod 5:30 a pryč jsou mé plány na to, že tento půlmaraton jen v klidu vyklusám. Skutečně závodíme a po dlouhém kilometru vidíme první běžce před námi. Naše trojice běžců má plno sil a tak se prokousáváme vpřed, pražícímu slunci navzdory.
Další skupinky doháníme směrem k Tyršovým sadům. V této části pole je Tonička rozhodně nejrychlejším účastníkem a dokonce předbíháme i jeden vozík. Blížíme se opět k hlavní třídě tvořené Hradeckou ulicí. Opět dlouhá rovinka, kde to půjde vozíku samo. V protisměru hromada běžců a my doháníme skupinky vpředu. Letíme, nevzdáváme se. Cílový čas bude někde nad 2 hodiny 15 minut, ale to nevadí. Stále se prokousáváme vpřed a nic nás nezastaví. Únava je přesto už znát a slunce je pravdu nepříjemné a tak se nyní střídáme každý kilometr.
U univerzity nás jedna z dobrovolnic vybízí, že to dáme za hodinu padesát. Bohužel. Už jsme na cestě trošku přes dvě hodiny, někdy příště. Poslední občerstvovačka, do cíle to máme něco málo přes dva kilometry. Vozík přebírám já a naposledy jej kilometr tlačím. Už toho mám dost, vedro nás ubíjí. Cedule značící 20. kilometr, předávám vozík a nyní je to turbem do cíle. Na dlouhé rovince vedoucí k cíli vidíme před námi jeden vozík a tak doháníme, běžíme v tempu okolo 4 minuty 50 sekund na kilometr! Těsně před cílem zjišťujeme, že tam není jeden vozík, ale rovnou 2! Jedeme vedle nich a cíl protínají 3 vozíky v pořadí Veronika Rybenská. Jakub Funěk a naše Tonička Divácká. Celý závod jsem zvládli za 2 hodiny 17 minut a 2 sekundy, to není zlé, že?
Emoce v cíli nejdou ani popsat, takový běžecký zážitek lze srovnat snad jen s prvním maratonem. Tonička to vše zvládla, je to naše hrdinka! Její maminka pak kouká na mé příjmení na startovním čísle. Jestli její spolužačka Ivana nebyla má sestra a prostřední sestra se nejmenuje Jitka. Ano, obě informace sedí, jak je ten svět malý...